Pomník Benedikta Roezla na Karlově náměstí v Praze

Dnes již většině lidí jméno tohoto cestovatele, zahradníka a botanika mnoho neřekne, ale svého času býval velmi známou osobností, i když opět spíše v odborných kruzích a mezi mnohými nadšenci botaniky a zahradnictví. V odborných kruzích se na něj nedá zapomenout již jen kvůli trojici jeho výprav, na nichž nasbíral takové množství rostlin, že by jejich objem byl významným ještě dnes. Zasloužil se o rozpoznání řady nových druhů, zejména orchideí, a tak byla řada rostlin podle něj rovněž pojmenována. Úspěchy sbíral nejen u nás, nýbrž i na mnoha zahraničních zahradnických abotanických výstavách, psal do řady časopisů, od roku 1880 byl předsedou Spolku uměleckých zahradníků Flora a vedle toho zasedal ve výboru nebo byl řadovým členem mnoha dalších spolků a korporací. Bylo tedy jasné, že po jeho úmrtí se řada jeho obdivovatelů snažila o to, aby i jemu byl zřízen pomník, i když mezi první akce náleželo pojmenovávání některých spolků právě po něm, z nichž zmiňme např. Spolek zahradnických příručí "Roezl" v Praze.

Tentokrát však nešlo pouze o ryzí akci českých národovců, ale byly do ní zapojeni rovněž mnozí zahraniční kolegové a obdivovatelé Benedikta Roezla, což můžeme vidět z provolání, jež bylo publikováno 1. ledna 1890 v "Časopisu českých zahradníků", v němž se píše následující:

"Provolání!

Evropské časopisy zahradnické oznámily před časem, že utvořil se mezinárodní komitét, který si obral za šlechetný úkol, postaviti pomník neohroženému cestovateli, nezapomenutelnému B. Roezlovi.

Zásluhy tohoto krále zahradnických cestovatelů byly již dokonale oceněny; avšak hlavní zásluha jeho zdá se nám býti ta, že Roezl prost všech podpor a prostředků a ze vlastního popudu odjel do neznámých končin Amerických, aby tam při velkých svízelích vyhledal neznámé potud poklady rostlinné a nám Evropanům je zaslal. Nestává snad civilisované země, kde by zahradníci nepěstovali Roezlem objevené rostliny a kolik závodů pěstuje a prodává rostliny ty?

Ani ta nejvyšší cena neodměnila by zásluhy Roezlovy, tož prokažme mu aspoň naši vděčnosť a zbudujme pomník BENEDIKTU ROEZLOVI.

Unavený Roezl odpočinul sobě blíže svého rodiště. Bude tedy postaven jemu pomník blíže tělesných pozůstatků jeho, v Praze v některém veřejném sadu.

Očekáváme nyní od každého, kdo Roezla znal, kdo rostliny jím objevené pěstuje, že bez rozdílu národnosti přispěje k uskutečnění šlechetné této myšlénky.

Každý šlechetný dárce většího obnosu obdrží časem podobiznu Roezlovu.

Příspěvky přijímá redakce našeho listu. O proběhu této záležitosti budeme podávati zprávy.

Ústřední komitét:

V Rakousku: pp. Baron Hrubý z Jelení, Frant. Thomayer. - V Anglii: Dr. Masters, J. Sander, H. Veitch. - V Belgii: L. Van Houtte, L. Linden, Pynacrt Van Geert. - V Německu: Max Kolb. - V Rusku: Dr. E. Regel. - Ve Švýcarsku: H. Correvor, O. Froebel."

Následně se rozjela po celé habsburské monarchii i mimo její hranice snaha o získání potřebných financí. Memorandum o vzniku mezinárodního komitétu bylo rozesláno většině odborných časopisů po celé Evropě, i když např. "Wiener Illustrierte Gartenzeitung" ho nejen neotiskl, nýbrž se vyjádřil nepříznivě o celé snaze zřídit Benediktu Roezlovi pomník. František Thomayer se naopak vypravil za sochařem Josefem Václavem Myslbekem, aby zhotovil model pomníku nebo ho vytesal vůbec sám. Ten však vybídl své žáky na AVU, aby se zúčastnili soutěže na chystaný pomník. Netrvalo dlouho a již v roce 1891 byl mezinárodním komitétem předložen pražské městské radě model sochy, provedený sochařem a Myslbekovým žákem Gustavem Zoulou, jehož návrh zvítězil ze 6 finálních návrhů a byl prezentován rovněž na pražské jubilejní zemské výstavě, konané téhož roku. Zároveň byla městská rada požádána o poskytnutí pozemku k postavení tohoto zvažovaného pomníku. Městská rada se nakonec usnesla na tom, že se pomník má postavit v sadech na Karlově náměstí naproti ústavu hluchoněmých. Spolupráce na tvorbě bronzové plastiky se ujal Čeněk Vosmík a podstavec navrhl architekt Eduard Sochor.

Hledání potřebných peněz a různé osobní animozity však způsobily značné zpoždění, i když sama socha byla dokončena již v roce 1894, kdy byla podle usnesení pražské městské rady ze srpna 1891 tesána a provizorně umístěna v Rajské zahradě. Roku 1896 pak obecní starší prof. MUDr. Emilián Kaufmann podal návrh sadové komise o přemístění sochy do některého pražského parku. Tehdy učinil návrh a rozpočet na žulový podstavec architekt Eduard Sochor, a to v dohodě se stavebním úřadem. Městská rada následně rozhodla, aby do obecního rozpočtu na rok 1897 byla zařazena částka 2 500 zlatých na definitivní umístění pomníku. Slavnostní odhalení pomníku se však uskutečnilo až v rámci zahradnické výstavy na Žofíně 28. září 1898. Od ostatních se však lišilo tím, že nebyl pořádán žádný hlučný průvod lidu za doprovodu hudby a pěveckých sborů, nýbrž zúčastnění přišli tiše a pietně, aby si vyslechli řeč předsedy zahradníků a obchodníků s květinami Ing. Ed. Fialy, po níž byl pomník odevzdán do správy pražské městské obce, za niž promluvil radní, zastupitel, kovář a majitel realit Jan Otakar Jech.

Vznikl tak pomník, kde před 250 cm vysokou bronzovou Roezlovou postavou v klobouku klečí Indián s mačetou a věhlasný sběratel rostlin s knihou v pravé ruce poznává v podávaném květu novou orchideu. V pozadí pak byl umístěn jako symbol tropické Ameriky trs agáve. Protože již v té době byla řada těch, kdo Benedikta Roezla neznali, byl na pomník umístěn následující přední text: "BENEDIKTU ROEZLOVI SLAVNÉMU BOTANIKU A CESTOVATELI VĚNUJÍ JEHO CTITELÉ. 18 12/8 24 18 14/10 85". Tuto věc zmiňuje též Josef Kořenský ve své knize "O zvířatech a lidech", kde píše o tom, že mezi městskými radními a zastupiteli byli i tací lidé, kteří si Benedikta Roezla pletli s vynálezcem lodního šroubu Josefem Resslem nebo přírodopiscem Janem Svatoplukem Preslem, z čehož později vznikla neporozuměním historka o tom, že byl pomník vybudován právě kvůli záměně s výše jmenovanými, což je hloupost již v tom, že město tehdy do zřizování sochy nijak nezasahovalo a vše bylo na výše zmíněných osobnostech evropského a našeho uměleckého zahradnictví, kteří k tomuto účelu založili roku 1889 družstvo. K tomu dodejme, že ji šířil i takový věhlasný historik Ernest Denis. Inu historka je historka! A čím zajímavější, tím lépe prodává to, v čemž je obsažena!

Od té doby je tedy pomník ozdobou sadů na Karlově náměstí, u níž se konala řada vzpomínkových akcí, např. jmenujme oslavu 50 let trvání Vzdělávacího a podpůrného spolku zahradnických příručí a zahradníků "Roezl", uskutečněnou v červenci 1936. Protože nešlo o nějakou politickou nebo náboženskou osobnost, nevadil objekt žádnému z režimů, které v naší zemi vládli, takže nakonec byl 22. prosince 1964 zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-benedikta-roezla-15432747) a jeho stavu byla věnována dostatečná pozornost, kdy prošel několika zrestaurováními a očištěními. Ne všechny však byly provedeny dobře a v řádném termínu, což můžeme zjistit z kritiky, která vyšla v "Nové Praze" 24. září 1957 a jejím jádrem bylo to, že již předchozího roku bylo kolem pomníku postaveno lešení, ale více se již nedělo. Poslední jeho obnova byla dokončena v roce 2017 (viz https://ceskacenazaarchitekturu.cz/rocniky/2021/pomnik-benedikta-roezla-karlovo-namesti-v-praze).

Pomník Benedikta Roezla na Karlově náměstí v Praze na mapě