Pomník selskému povstání v roce 1775 u Chlumce nad Cidlinou

Není snad nikoho, kdo by neznal známé selské povstání z roku 1775, jehož neslavný konec 26. března 1775 připomíná dodnes užívaná fráze "pořídil jako sedláci u Chlumce", i když přes svoji porážku sedláci ovlivnili rozklad nevolnictví a zavádění různých reformních opatření, zejména však robotního patentu, jenž byl vydán vládou 13. srpna 1775 pro království České a 7. září téhož roku byl vyhlášen i na Moravě.

O bitvě samé se hovoří, že její výsledek byl již předem známý, ale sám bych si nebyl tak jistý, protože nebýt zpackané strategie, špatné organizace a nedokonalé koordinace, měli sedláci minimálně šanci dobýt Chlumec nad Cidlinou a tímto krokem podnítit k účasti své kolegy z dalších částí země, kteří vyčkávali, jak to všechno dopadne. A možná mohlo dojít i k plánovanému dobytí Prahy (15. května 1775) a zřízení selské vlády, ale to je již plně ve sféře fikce. Ale posuďme sami! Sedláci táhli ke Chlumci nad Cidlinou třemi proudy. První, jenž byl vedený „selským císařem“ Janem Chvojkou, táhl přes Kratonohy; druhý přes Třesice a třetí Obědovicemi, Káranicemi, Chudeřicemi a Starou Vodou, aby se všechny spojily mezi Novým Městem nad Cidlinou a Pískem v jeden houf. V místech dnešního pomníku pak byl zřízen tábor a všichni začali nečinně čekat, zda jim přijdou na pomoc další posily. Pokud by zaútočili hned 24. března, tak by obránci města neměli šanci se na ně připravit. Takto měli čas k zatarasení všech přístupových cest do Chlumce nad Cidlinou, přivezení dalších zbraní a zejména střelného prachu a v neposlední řadě vyslat posla ke Kolínu a Kutné Hoře, aby tam požádal o vojenský zásah. Když nepřišly žádné posily, tak sedláci konečně 25. března zaútočili na samo město. V té době bylo již jasné, že toto střetnutí spěje k velké a krvavé blamáži, protože v době útoku na zámek Karlova koruna, v té době patřícímu Františku Ferdinandovi ze Vchynic, se již Kolínským předměstím blížilo 6 setnin pěšáků z pluku hraběte Wallise z Kutné Hory, k nimž přibyla ještě četa dragounů. Ti všichni se dostali nepozorovaně přímo do města, a to díky nepoliskému rychtáři Josefu Ledvínskému, který zůstal věrný své vrchnosti a celou okolní krajinu znal jako své boty. Špatně vyzbrojení a neukáznění sedláci buďto padli, nebo byli zajati a mnohým se podařilo utéct. Samo povstání sice ještě chvíli trvalo, ale bitvou samou de facto pozvolně uhasínalo.

Když se v roce 1925 blížilo její kulaté 150. výročí, zrodila se v zemědělských kruzích severovýchodních Čech myšlenka, že by bylo dobré na vrchu Skalce, dříve nazývané jako Opuka, postavit pomník všem obětem selského povstání z již uvedeného roku 1775, aby všem tehdejším lidem i budoucím navždy připomínal, co krve a obětí musel podstoupit český lid, aby dosáhl své svobody a jaký velký podíl na tom měli právě sedláci a vůbec celý rolnický stav. K ustavení přípravného výboru pro postavení památníku selské bitvy u Chlumce roku 1775, resp. jeho čtyřčlenné delegace za OSRD, došlo již ve schůzi okresního sdružení republikánské mládeže 1. listopadu 1923. Oficiálně však byl tento podnět vyhlášen až na táboru venkovského lidu v Chlumu v roce 1928, přičemž následně byla podniknuta veřejná sbírka a k položení základního kamene mělo dojít roku 1930.

Jeho vybudování však nebylo vůbec jednoduchou věcí. Zprvu se o něm spíše hovořilo a převládala tak pouze slova nad činy, což není u nás dodnes nic zvláštního. Každá z agrárních organizací si osobovala právo na to, aby právě ona řídila vše potřebné, takže docházelo k různým různicím a omylům i dvojakosti v řízení. Teprve v roce 1930 byl pro stavbu pomníku získán pozemek od velkostatkáře Adolfa Dregera, který měl plochu 60 arů. Kromě toho JUDr. Josef Černý vyzval sochaře Jakuba Obrovského, aby vytvořil skici jednoduchého, ale výrazného pomníku. Ten do jeho podstavce umístil 2 reliéfy - boj vojáků se vzbouřenci a mír v selském životě. Za materiál pomníku byl zvolen travertin a po schválení podoby pomníku i jeho dominující sochy bylo přikročeno k provedení do skutečného měřítka. Od té doby však tato myšlenka opět pohasla, a to kvůli úmrtí jejího velkého podporovatele Antonína Švehly o 3 roky později a znovu ožila až roku 1938 v rámci oslav 90 let od zrušení nevolnictví, kdy již zmíněný JUDr. Černý upozornil na nové, směnou získané místo (původní lokalita se nacházela na opačné straně silnice) a navrhl vypracování hlavní sochy do bronzu. Díky tomu došlo ke změně vzhledu sochy sedláka a ve spolupráci s architektem Václavem Pilcem z Prahy-Bubenče byl zjednodušen i sám podstavec, kam byl situován již jen reliéf mírového života selské rodiny. Postava sedláka v životní velikosti byla prováděna v ateliéru sochařské firmy V. Novák v Praze-Nuslích a do nadživotního vzhledu v zahradě téhož závodu. Tehdy byla plastika málem zničena, protože velká vichřice vzala dřevěné lešení, ale to se jako zázrakem zastavilo těsně před sochou.

28. března 1938 se na Skalce uskutečnila porada Přípravného výboru pro postavení pomníku, a to z iniciativy ministra vnitra JUDr. Josefa Černého. Jejím hlavním úkolem bylo rozhodnout o tom, kde a jak má být pomník umístěn. Jejími účastníky byli: profesor AVU Jakub Obrovský, architekt Václav Pilc, zástupce státní obvodové úřadovny přídělového komisariátu vrchní tajemník Oktavián Doležálek, krajský tajemník republikánské strany Václav Novotný z Jaroměře, velkostatkář a majitel šlechtitelského hospodářství v Chlumci nad Cidlinou Adolf Dreger, starostové okolních obcí a zástupci různých zemědělských organizací okresu, zejména však těch, jež byly orientovány nebo přímo propojeny s agrární stranou.

K úpravě terénu bylo potřeba až 5 000 m3 materiálu, o který byla požádána osada Kladruby. Následně byla tato plocha upravena podle plánu architekta Václava Pilce a na ní byl umístěn pomník v podobě bronzového sedláka na podstavci s reliéfem z dějin zemědělského lidu od prof. AVU Jakuba Obrovského, k jehož slavnostnímu odhalení mělo původně dojít 11. září 1938, ale to bylo kvůli zaneprázdněnosti členů vlády odloženo o týden, kdy se spolu s ním měla uskutečnit celostátní manifestace zemědělského lidu (vzhledem k okolnostem okolo Mnichovské dohody a událostí ji předcházejících k ní nedošlo a úpravy okolí pomníku byly dokončeny dokonce v roce 1940), přičemž současnou podobu získal pomník v září 1948, kdy byla péčí JSČZ uspořádána vzpomínková oslava 100. výročí zrušení roboty (viz https://www.chlumecnc.cz/assets/File.ashx?id_org=5180&id_dokumenty=14722).

Kolem 8 m vysoký pomník je od té doby složen z čtvercového podstavce s čelním textem: "NA VĚČNOU PAMĚŤ SELSKÉHO POVSTÁNÍ. NEOHROŽENÝM SEDLÁKŮM REBELŮM, KTEŘÍ ZDE POLOŽILI SVOJE ŽIVOTY ZA LIDSKÁ PRÁVA A SVOBODU SVÉHO NÁRODA. 1775-1848-1918-1938" a zadním nápisem: "POSTAVENO V ZÁŘÍ L. P. 1938 VE 20. VÝROČÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY A V 90. ROCE ZRUŠENÍ ROBOTY. ZEMĚDĚLSKÝ LID KRAJE KRÁLOVÉHRADECKÉHO", na němž jsou v kameni zobrazeny výjevy ze života selské rodiny, jež se již osvobodila z pout roboty, žena s dítětem a holubicí má být symbolickým ztvárněním pokojného a mírového života a vlastní bronzová socha sedláka o hmotnosti 32 centů má dokládat zápas lidu za spravedlnost, přičemž v pravé ruce drží k boji upravenou kosu a v pěst zaťatou levou rukou hrozí směrem ke chlumeckému zámku, odkud přicházel nevolníkům útisk a utrpení.

Od té doby se zde konaly mnohé akce, zprvu pořádané demokratickými stranami, v době německé okupace a po únoru 1948 došlo k jejich převzetí těmi, jež je chtěli pouze zneužít ve svůj prospěch. Zejména šlo o KSČ, která se chopila organizace těchto manifestací již krátce po 2. světové válce. Příkladem budiž velká zemědělská pouť 24. srpna 1947, jíž uspořádala okresní organizace KSČ v Chlumci nad Cidlinou a jako řečníci na ní vystoupili: ministr sociální péče prof. Dr. Zdeněk Nejedlý a předseda Národního pozemkového fondu a poslanec Josef Smrkovský. Podobné akce se tu později konaly pravidelně v duchu komunistického myšlení.

Na závěr je ještě třeba zmínit to, že 22. ledna 1964 byl pomník zapsán do státního seznamu kulturních památek, roku 1975 byla zrestaurována socha sedláka a naposledy došlo k zrestaurování pomníku v roce 2003 MgA. Kateřinou Čihákovou Myškovou. O 3 roky později muselo dojít k provizornímu zajištění plastiky sedláka kvůli odcizení bronzového kosiště v červenci 2006 (rada města neodsouhlasila rekonstrukci kosiště kvůli finanční náročnosti 18. prosince 2006), které bylo obnoveno až roku 2007 (viz https://chlumecnc.cz/assets/File.ashx?id_org=5180&id_dokumenty=1825). Více o tomto pomníku lze dohledat na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-selskeho-povstani-r-1775-12924118. Je jen škoda, že mnohými je brán jako relikt komunistického režimu, i když s ním nemá vůbec nic společného, ba právě naopak, neboť má úzkou souvislost s agrární stranou, jíž se právě komunisté a spřízněné strany zbavily tím, že ji po osvobození od německé okupace obvinily z kolaborace a nedovolily další existenci, na čemž následně vydělala lidová strana, která začala zastupovat nekomunistický zemědělský lid, i když původně agrárníci nebyli žádnými přívrženci této strany a řadili se spíše k jejím odpůrcům.

Pomník selskému povstání v roce 1775 u Chlumce nad Cidlinou na mapě