Pomník Václava Klimenta Klicpery v Chlumci nad Cidlinou

Myšlenky o postavení pomníku V. K. Klicperovi se objevily krátce po jeho úmrtí 15. září 1859. Nejprve však byl pořízen pomník na jeho hrobě na Olšanských hřbitovech, který byl slavnostně odhalen 22. června 1861 po proslovech Josefa Jiřího Kolára a divadelního ředitele Františka Thomého. Jednalo se o Klicperovo poprsí vyryté ve vavřínovém věnci, na žulovém podstavci bylo vyryto jeho jméno, den narození a úmrtí, jakož i nápis: „Od ctitelův české dramatické musy“. Jeho tvůrcem byl sochař Antonín Wildt.

Roku 1867 si vymohl velký vlastenec Josef Daněk, tehdy sládek v Chlumci nad Cidlinou a později statkář v Novém Městě u Chlumce nad Cidlinou, místodržitelské povolení ke zřízení sboru pro zbudování důstojného pomníku V. K. Klicperovi, který se poprvé sešel až v roce 1872, a to zejména díky iniciativě místního děkana P. V. Tomka. První jeho prací byla žádost na c. k. místodržitelství za povolení uspořádat sbírky po Čechách na pomník zesnulému gymnaziálnímu řediteli a spisovateli Václavovi Klimentu Klicperovi, jenž by měl být zřízen v jeho rodišti. Povolení bylo uděleno 25. února 1872. Následné sbírky měly velký ohlas, pak však přišla strašná květnová povodeň, jejíž následky množství vybraných peněz značně zmenšily. Vybrané příspěvky přesto přesáhly celkem 2 000 zl. a jako kapitál byly uloženy do chlumecké záložny. V následujícím roce byla zveřejněna tato výzva:

„Provolání.

V měsíci březnu m. r. ve veřejných listech prohlášené a zavedené sbírky k účelu zbudování důstojného pomníku proslavenému učenci, slovutnému dramatickému básníkovi a gymnasiálnímu řediteli Vácslavu Klim. Klicperovi, těšily se v pravdě žádoucímu prospěchu. Však ale dříve, než vykazovaly peněžitou částku, za niž by nadřečený pomník v zamýšlené od sboru velikosti mohl býti postaven, byly přerušeny zhoubnou povodní květnovou, kteráž velmi rychlou a vydatnou pomoc pro neštěstím postížené od všech citelných a útrpných srdcí lidských vyžadovala, tak že na další sbírání příspěvkův na pomník Klicperův v onom okamžení nemohlo býti ani pomyšleno.

Že pak ale nyní ty hluboké rány dobročinností lidskou téměř úplně jsou zaceleny, klade si s úctou nížepsaný sbor za čest, ještě jedenkráte obrátiti se s velmi důvěrnou a vroucí žádostí ku slavným ochotnickým divadlům, čtenářským a zpěváckým spolkům, besedám, českým vyučovacím ústavům, profesorským sborům, k pánům studujícím a vůbec ku všem ctitelům a příznivcům zvěčnělého vlastimila a rodáka našeho, by všickni opravdoví vlastencové a národovci dle postavení svého a dle sil svých všemožně vynasnažovali se obnovenými sbírkami přispívati k tomu, aby započaté přerušené dílo co nejdříve mohlo býti dokonáno a našemu proslavenému národovci a učenci, Vácslavu Klim. Klicperovi, zásluhám jeho přiměřený a národu českého důstojný pomník v rodném městě Chlumci nad Cidlinou v brzku mohl býti zbudován.

Laskavé příspěvky buďtež zaslány p. Janu Šerksovi, pokladníku sboru a lékárníku v Chlumci.

Ze sboru pro zbudování Klicperova pomníku v Chlumci nad Cidlinou v měsíci dubnu 1873.

Bernard Horáček, jednatel.

P. Vácslav Tomek, předseda.

Jan Šerks, pokladník.“

Toto druhé provolání nemělo tak velký úspěch jako to předchozí, navíc někteří členové výboru zemřeli nebo přesídlili jinam. 14. dubna 1873 se usnesl sbor na tom, že provedení Klicperovy sochy svěří bratrům Pavlu a Josefovi Jiříčkovým, sochařům z Hořic, což se také stalo, a oni ji zhotovili za 1 950 zl. Vedle toho byla sborem oslovena Umělecká beseda v Praze, aby zhodnotila model poskytnutý od těchto sochařů. Hořice tak třikrát navštívil Antonín Wildt, který vytknul na modelu vše, co bylo nutno opravit a poté uznal, že se jim může zhotovení sochy svěřit, takže na návrh Umělecké besedy svěřilo chlumecké zastupitelstvo vytvoření pomníku právě výše jmenované dvojici.

Vznikl tak vysoký hranolový podstavec na dvakrát odstupněném soklu, shora ukončeném římsou, se sochou V. K. Klicpery v životní velikosti, jež představuje sedící postavu, s pravou rukou podepřenou knihami. Na čelní straně podstavce je reliéfní vavřínový věnec, na zadní znak města. Na levém boku podstavce je vytesán nápis: „POSTAVILI VDĚČNÍ RODÁCI A CTITELÉ BÁSNÍKOVI ROKU 18 16/8 74“. Na pravém boku se nachází text: „NESMRTELNO PAMĚTI VÁCLAVA KL. KLICPERY NAROZENÉHO V CHLUMCI N. C. DNE 23. LISTOPADU 1792“. Sokl je navíc na čelní straně pod římsou signován „Bratři J. P. Jiřičkové v Hořicích“.

Slavnost odhalení pomníku se uskutečnila 15. a 16. srpna 1874. Město bylo tehdy slavnostně vyzdobeno a postavení nádherných uvítacích bran a řečnických tribun bylo umožněno tím, že bývalý Klicperův žák Oktavián hrabě Kinský propůjčil k tomu vše potřebné dříví a přispěl rovněž značnou částkou ke krytí slavnostních výloh. Pamětní desku na rodný domek s textem: „Zde dne 23. listopadu 1792 narodil se Václav Kliment Klicpera a dne 15. září 1859 v Praze zemřel.“, stojící vedle děkanství, daroval farář P. Josef Šafránek ze Žehuně, také bývalý Klicperův žák. K jejímu slavnostnímu odhalení došlo prvního dne dopoledne, přičemž slavnostní řeč měl P. B. Horáček. Poté následovala mše v děkanském chrámu a odpolední koncert Kmochovy kapely Sokola kolínského. Ještě velkolepěji vypadal Chlumec nad Cidlinou večer, a to díky velmi zdařilému slavnostnímu osvětlení. Při slavnostním divadelním představení byly po proslovu velmi zdařile sehrány Klicperovy veselohry: „Veselohra na mostě“ a „Rohovín Čtverrohý“. Malebný pohled poskytoval sobotní večerní pochodňový průvod k pomníku, který po 22.00 hod. zakončil první slavnostní den.

Ještě velkolepější byl nedělní slavnostní průvod, jehož se zúčastnili: poslanec českého zemského sněmu za město Chlumec nad Cidlinou JUDr. Jan Žák, chrudimský poslanec a statkář Josef Klimeš, poslanci JUDr. František Havelec, JUDr. Karel Mattuš a Alois Václavík, zástupce „Umělecké besedy“ z Prahy, syn a přátelé oslavence. Průvod otevřelo bydžovské banderium v čele s purkmistrem, pak následovaly: banderia poděbradské, četa Sokolů, hudba Sokola kolínského, sokolské jednoty, hasičské sbory, hudba, řeznické spolky v stejnokroji, živnostenské spolky, hudba, dívčí pěvecké jednoty, zpěvácké spolky, divadelní ochotníci, hudba, studenti, městská a okresní zastupitelstva, besedy, profesorské a učitelské sbory, pozvaní hosté, hudba, hospodářské záložny, včelařské a lesnické jednoty, výbor pro zbudování pomníku, hudba domácí, ostrostřelci, četa Sokolů a další banderia. Kolem pomníku se rozestavilo 12 mladých družiček, jež položily na pomník věnec. Za nimi utvořili kruh studující a ženské zpěvácké spolky a poté ostatní účastníci průvodu. Tehdy se odhadovalo, že kolem pomníku stálo na 15 000 lidí. Po obsáhlé slavnostní řeči profesora Václava Vlčka došlo ke stržení roušky dosud pomník zahalující a z mnoha hrdel se rozlehlo volání: „Sláva památce Klicperově!“ Srdečnými dlovy odevzdal děkan V. Tomek jménem výboru pro zbudování pomníku pomník ve správu městské rady a v ochranu obyvatelstva, načež purkmistr Josef Kalina jménem městského zastupitelstva slíbil, že obec bude vždy věrně a bedlivě opatrovat tento pomník a že i svým potomkům na srdce vloží, aby tak činili a vážili si památky tohoto chlumeckého rodáka. Poté ženské zpěvácké spolky zapěly pod řízením J. Maláta slavnostní sbor, načež následoval rozchod spolků a slavnost byla zakončena plesem.

Od té doby se u pomníku konaly pravidelné oslavy jeho narození a úmrtí, jež byly při kulatinách vždy velkolepější, zejména se tak dělo za německé okupace, kdy se tato kladení věnců stávala kolikrát neoficiálním projevem odporu. To se vždy dělo rovněž při zahájení divadelní přehlídky "Klicperův Chlumec". Zároveň bylo několikrát upraveno jeho okolí. Zejména byl odstraněn plůtek kolem něj, protože vadil všem, kteří se sem přišli poklonit a museli ho tak přelézat. V roce 1926 se přišlo s nápadem zřízení květinové výzdoby kolem pomníku. Místní Okrašlovací spolek navrhl její velikost na 10 x 6,75 m. 22. ledna 1964 byl pomník zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-v-k-klicpery-12924172). Roku 1974 byl od pomníku odstraněn nevkusně osazený silniční ukazatel. Pokud nedocházelo k jeho opravám, tak vždy došlo minimálně k jeho očištění, třeba v roce 1976. K jeho poslednímu zrestaurování došlo v roce 2011, a to Kateřinou Čihákovou Myškovou.