Původně bylo toto místo prázdné, teprve v letech 1929-1930 zde byla vystavěna podle projektu architekta Milana Babušky nová sokolovna, přičemž její základní kámen byl slavnostně položen 28. října 1928 a slavnostní otevření se uskutečnilo 28. října 1930. Později bylo TJ Sokol rozhodnuto, že bude právě v jejím čele v rámci zborovských oslav v roce 1937 zřízen pomník Svobody a v jeho základech uložena prsť z bojišť, kterou obdrželi královéhradečtí sokolové od Československé obce legionářské, jejíž župní sjezd se ve městě uskutečnil 14. června 1931 a právě toho dne jim byla na sokolském cvičišti slavnostně předána k důstojnému uložení. Navrhli a zrealizovali ho F. Javůrek a J. Vrabec. Vznikl tak pískovcový hranol s nápisem: "1914-1918", který spočíval na trojici menších hranolů, v nichž byla uložena prsť z bojišť. Vepředu pak byl na každém umístěn název onoho bojiště - "DOS' ALTO", "ZBOROV" a "TERRON" (v pořadí zleva).
Právě jeho slavnostní odhalení bylo počátkem královéhradeckých zborovských oslav. Tehdy se 27. června 1937 v odpoledních hodinách uskutečnil průvod krojovaných spolků a korporací spolu s legionáři ze Špice až k sokolovně. Vpředu šla čestná rota zdejší posádky, státní vlajka s čestnou stráží a za ní krojované sledy národních gardistů, skautů, členů Čs. červeného kříže, hasičů, orlů, sokolů, příslušníků DTJ, námořníků a legionářů. Za Čs. obec legionářskou promluvil radní Josef Šeda, za TJ Sokol ředitel Václav Zahálka, jenž ocenil význam oslav a slíbil v případě potřeby obrany vlasti, že se všichni stanou nástupci hrdinných bojovníků, a za město převzal památník do opatrování náměstek starosty profesor Josef Louda. Pietní uložení schránek provedli legionáři. Prsť od Dos' Alto italský legionář František Holakovský, od Zborova ruský legionář Václav Křenek a od Terronu francouzský legionář František Hodek. Poté byly schránky pokryty květinami, jež tam položily sokolské žačky a pietní slavnost byla ukončena státními hymnami. V 18.00 hod. večer se poté uskutečnila na sokolském stadionu slavnostní scéna Hold Zborovu, která byla dílem inspektora státních drah Rudolfa Hrubého. Pomník však na svém místě nevydržel dlouho, neboť byl odstraněn za německé okupace 11. listopadu 1941 a k jeho obnově po osvobození nedošlo, i když několikrát přišla tato věc na veřejný přetřes, ale neúspěšně, neboť osvobozená republika měla mnohem závažnější problémy.
K obnově pomníku tak došlo až po sametové revoluci, a to v souvislosti s 80. výročím vzniku ČSR a opět byla na počátku iniciativa TJ Sokol. První výzvy k jeho znovuobnovení zazněly již počátkem 90. let 20. století, de facto hned po odstranění pomníku "Osvobození Hradce Králové Rudou armádou" (pro pamětníky známého tanku), kdy bylo radou města 15. ledna 1991 schváleno ustavení komise pro zřízení památníku obětem boje za státní samostatnost ve složení: Ing. Daniela Manďáková, PhDr. Petr Zimmermann, Mgr. Jan Jakl, Ing. arch. Václav Toman, RNDr. Václav Hovorka, Ing. arch. Václav Toman, Jiří Šindler. Delší dobu pak nebylo o památníku nic slyšet, nejspíše kvůli hledání jak financí, tak vhodného místa. Záměr jeho vybudování byl schválen městským zastupitelstvem 22. února 1995. Komise pro stanovení ideového řešení pomníku obětem násilí a boje za demokracii a státní nezávislost z řad občanů města Hradce Králové (předseda RNDr. Václav Hovorka, PhDr. Jiří Němeček, PhDr. Josef Sůva, Ing. arch. Václav Toman, doc MUDr. Hvězdoslav Stefan, akad. arch. Karel Albrecht, akad. sochař Ludvík Vašina) byla jmenována radou města teprve 21. června 1995. Krátce nato bylo město osloveno TJ Sokol s návrhem, aby byl památník umístěn na svém původním místě, neboť zprvu bylo uvažováno o jeho umístění na náměstí Svobody (schváleno městským zastupitelstvem 13. září 1995), resp. na Masarykově náměstí (potvrzeno městským zastupitelstvem 30. dubna 1996, předtím ještě existovala alternativa v podobě náměstí 28. října nebo Baťkova náměstí).
15. října 1996 byly radou města schváleny soutěžní podmínky pro architektonicko-výtvarnou soutěž Uctění památky obětí násilí a boje za demokracii a státní nezávislost, 1. prosince téhož roku byly plány předány zájemcům o jeho realizaci, 2. června 1998 odsouhlasila rada města návrh na obnovu památníku a k jeho slavnostnímu odhalení došlo 27. října 1998, nikoliv 28. října 1998 či 1999, jak se kolikrát uvádí (viz
http://www.pametnimista.usd.cas.cz/hradec-kralove-pamatnik-tri-odboju/). Úvodem této slavnosti promluvili představitelé všech tří odbojů. Jednatele Čs. obce legionářské a TJ Sokol Ladislava Holého vystřídal u řečnického pultu místopředseda ÚV Svazu bojovníků za svobodu Ing. Slavomír Klaban. Poté promluvila předsedkyně Konfederace politických vězňů a Klubu 231 JUDr. Naděžda Kavalírová a po projevu akademika Rudolfa Zahradníka byl pískovcový památník odhalen. Pěvecký doprovod měl na starosti místní smíšený sbor Smetana. Památník se dostal do vlastnictví města po schválení městským zastupitelstvem 29. června 1999. O rok později musela být provedena jeho oprava, což dosvědčuje článek "Hradeckých novin" z 1. října 1999:
"Legionáři chtějí opravit chybu
Hradec Králové - Památník odboje, který byl letos odhalen na Eliščině nábřeží, čekají v příštím roce opravy. Informoval nás o tom vedoucí odboru kultury Úřadu města Hradec Králové Alexandr Gregar, který spolu s náměstkem primátora Josefem Potočkem jednal ve středu se zástupci Československé obce legionářské. Ti upozornili na chybičku, která se vloudila do nápisu jednoho z italských měst na památníku (Doss' Alto je tu uvedeno pouze s jedním "S").
Legionáři, kteří zřídili v Hradci Králové Nadaci pro výstavbu památníku, chtějí tedy investovat do grafických úprav desky. Zároveň hodlají přidat názvy dalších míst, kde nevinně trpěli a umírali lidé.
Výtvarné návrhy nové podoby desky by měly být vyhotovené do konce listopadu."
Jeho vzhled má připomínat původní pomník, a tak na nízkém soklu spočívá na třech kvádrech nízká deska, na níž jsou ve třech sloupcích kovovým písmem vyjmenována místa s pojená s lokalitami prvního, druhého a třetího odboje („ARRAS, ZBOROV, BACHMAČ, LIPIAGI, PIAVA, DOSS' ALTO, VOUZIERS, TERRON, ROVERETO 1914-1918; BROOKWOOD, TOBRUK, DUKLA, DUNKERQUE, PARDUBIČKY, LEŽÁKY, TEREZÍN, OSVĚTIM, MAUTHAUSEN 1939-1945; VALDICE, JÁCHYMOV, LEOPOLDOV, MÍROV, BORY, ŽELIEZOVCE, PŘÍBRAM, ĎÁBLICE, PANKRÁC 1948-1989“). Od té doby je památník středem zájmu zejména při různých státních svátcích a oslavách (viz
https://www.facebook.com/mestohradeckralove/videos/položení-květin-u-památníků-tříodbojů/1356600451390703/).