Poučení ze špatného výstupu (ztracení cesty) na Rysy.
Předešlý díl měl být vcelku krátký, ale nějak se „nevydařilo“ a tak závěrečný díl bude zde, nyní již skutečně krátký. Jedná se především o poučení, které mi tento krásný vrchol dal.
1) Nikdy by si člověk neměl, především ve velkých horách, dělat srandu z vážných věcí, konců světa, atd.
-zde nám to Rysy daly i s úroky vypít. A to zdaleka nebylo tak zle, jak by být mohlo.
2) Nejedná se o „nížiny“ a tak je třeba, zejména pokud se na daný vrchol jde poprvé, velmi pečlivě sledovat značení a držet se této cesty. Velice mě překvapilo, jak málo (jak krátký čas) stačí, aby se člověk dostal do nemalých problémů.
3) Nedržet se sveřepě myšlenky vyjít až nahoru – mít sílu sám sobě říct jen “kousek“ pod vrcholem „OTOČ SE, TEĎ UŽ JE TO O HUBU“.
4) Nezapomínat jak rychle se může počasí změnit – například nedávný smutný případ bouřky, před kterým není kam utéct.
5) Nervat „na sílu“ špatné počasí, že se poddá.
Pouček je spousta a vytvořili je chytřejší lidi než jsem já a tak to nebudu více rozebírat, stejně tak i postup řešení našeho „menšího problému“ jsem popsal v předešlých dílech. Zde bych spíš uvedl odkazy na zajímavá místa, jež jsem našel, když jsem se doma snažil poučit z vlastní chyby.
Jako nejdůležitější považuji v okamžiku, když už dojde k problému, zachovat klid. Je to asi to nejlepší řešení. Často je to hodně těžké, možná nejtěžší, ale jedině tak lze situaci nějak řešit.
Nejhorší je si sednout a nedělat nic. „Tíha okamžiku“ bude mít o to větší moc na člověka špatně působit. Často je nějaká akce lepší než nic.
Málokdy je na to čas, málokdy se to dělá, ale během cesty je rozumné se občas otočit zpět a zkusit si odpovědět na otázku „Jsem schopen se po stejné cestě jak jsem vyšel, se i relativně bezpečně vrátit?“ Už při návrhu cesty doma s mapou přemýšlet, kde lze v případě nečekaných událostí udělat „ústupový manévr“.
Nezapomínat na to, že hory zde budou ještě dlouho, ale pokud my uděláme nějakou větší chybu, tak s největší pravděpodobností již tyto hory budou pro někoho jiného než pro nás.
Také nikdy nezapomínat na to, že hory mají VŽDY poslední slovo a přistupovat k nim s velkou pokorou.
Také si sám sobě odpovědět, zda jste ochotni v Tatrách i jiných velehorách přijmout tvrdou realitu, že zde může být nemalé procento „věcí“, které nemáte šanci ovlivnit. Něco s čím jsem se musel ve své duši dlouhou dobu „smiřovat“. V Tatrách se mi nějak nedaří vymýšlet výlet do nejmenších detailů s tím, že skoro na 100 procent budu mít vše pod kontrolou. S tím se musím v Tatrách rozloučit a nebo se rozloučit s Tatrami.
No a s Tatrami se určitě rozloučit nechci… :-)
Jak znalci velehor říkají: „Pokud se na cestě objeví sníh nebo dokonce led, je lepší se otočit.“ Pokud se člověk necítí, je lepší se otočit. Pokud se začne výrazněji zhoršovat počasí (déletrvající hustá mlha, déšť, sníh, klouzavý povrch země nebo skal) – lépe se otočit.
Tedy naše druhá chyba byla, že jsme šli i přes stále se zhoršující počasí dále. V mém případě o to horší, že s vysokohorským terénem se stále „jen opatrně“ seznamuji.
Cestu na vrchol neznám (jdu sem poprvé) a přesto se nenechávám odradit počasím, přitom bych určitě měl řadit „zpátečku“.
Asi je zbytečné dál něco psát, jen toto nejpodstatnější a to co mě nakonec doma nad mapami a fotkami USADILO DO KOLEN.
Když jsem přemýšlel jaká obrovská propast je v určitém místě pode mnou pod mlhou a hádal možná šílených deset, dvacet, možná maximálně třicet metrů, tak jsem se „poněkud“ zmýlil.
Ve skutečnosti se pode mnou nacházelo možná až 300 metrů volného prostoru vedle víceméně kolmé stěny!!
MÍSTO ZBYTEČNÝCH ŘEČÍ BUDOU LEPŠÍ ODKAZY S FOTKAMI:
1) http://www.goat.cz/index.php?path=VysokeTatry_Vrcholy_Rysy_Rysy
- na obrázku jedna je vidět tmavá chladná stěna o výšce několika set metrů a jen mlha skrývala její skutečnou děsivost.
- na obrázku číslo 4 jsou vidět serpentiny ze sedla Váhy nahoru a právě v poslední části jsme neodbočili po značené doleva, ale chybně mířili stále po hřebeni nahoru doprava. Onen obtížný úsek se asi nachází u nenápadně, ve stínu se schovávající, svislé rýze nalevo od jakési „čepičky“. Mezi ní a vlevo se nacházející hluboce spadající skalní rýhou je také asi i ona „šikmina“, která být nad pár metry výšky by byla snadná, ale zde budila velký respekt. Na této fotce je vidět, že naprosto po právu!
- pátý obrázek ukazuje, že „náprava větší chyby“ by už asi moc reálná nebyla.
2) http://www.goat.cz/index.php?path=VysokeTatry_Vrcholy_MaleRysy_MaleRysy
3) https://www.horydoly.cz/horolezci/11-tipu-na-skvele-lezeni-pod-rysmi.html
4) https://buracek.net/zimni-vysoke-tatry-popradske-pleso/
5) http://www.tatry.nfo.sk/tlace.php?kod=06870517:Rysy:2503
- fotky vypadají skutečně nekompromisně.
Je jen dobře, že jsem se o „obejití kopečku traverzem“ nakonec nepokusil… Dostal bych se do mnohem většího problému než na začátku...