Poutní kostel Maria Straßengel
Poutní kostel Maria Strassengel je památkově chráněný římskokatolický filiální a poutní kostel ve městě Judendorf-Straßengel ve Štýrsku. Počátky poutního místa sahají do poloviny 12. století (1158) a podle některých historiků se jedná o nejstarší mariánské poutní místo ve Štýrsku. První písemná zmínka o poutní kapli pochází z roku 1208. Kaple a v ní vystavený obraz Panny Marie se brzy staly oblíbeným poutním místem, a tak byla stará kaple pravděpodobně ve 13. století nahrazena větší kamennou stavbou. Současná budova kostela byla postavena v letech 1346-1355. Za josefínských reforem byl r. 1788 odsvěcen a plánováno jeho zbourání. Díky odporu místních se však podařilo demolici odvrátit. Kostel je jednou z nejvýznamnějších církevních staveb rakouské vrcholné gotiky a jeho architektura je inspirována mimo jiné katedrálou sv. Štěpána ve Vídni. Stojí v nadmořské výšce asi 454 m n. m. a je zdaleka viditelný. Spolu s areálem původního hřbitova je obehnán obrannou zdí z poloviny 15. století, postavenou na ochranu před nájezdy Turků. V areálu se nachází i fara z konce 15. století, krčma z roku 1582 a dům ze 17. století. Trojlodní vrcholně gotický halový kostel má 2 různě vysoké věže na severní straně. Osmiboká věž o výšce 48 metrů byla dokončena pravděpodobně roku 1366. Pozoruhodná je její prolamovaná kamenná přilba a sochařská výzdoba. Druhá věž slouží jako zvonice, jsou v ní umístěny čtyři zvony ze 14. století a z let 1681 a 1988. Do kostela se vstupuje na západě a jihu portály s pískovcovými reliéfy Zvěstování a Oplakávání od neznámého mistra z konce 14. století, jež patří mezi nejvýznamnější díla svého druhu v Rakousku z daného období a byly původně kolorovány. Novogotický hlavní oltář z bílého mramoru z let 1884 /1885 podle návrhu Roberta Mikovicse z Grazu nahradil předchozí, pozdně barokní oltář. Obraz Panny Marie Klasové je kopií obrazu štýrského mistra z doby kolem roku 1420-1430, který byl v roce 1976 ukraden a o 2 roky později nahrazen touto kopií. Dva novogotické boční oltáře, rovněž navržené Mikovicsem, nahrazují pozdně barokní oltáře, nichž zůstaly alespoň obrazy: svatého Šebestiána a sv. Jana Nepomuckého z r. 1781 od Martina Johanna Schmidta, známého také jako Kremser Schmidt. Okna tvoří největší sbírku středověkých vitráží ve Štýrsku.