Ferata Grete Klinger Steig

Tipy na výlet • Pro zdatnější • Celodenní výlet • Za sportem • Do přírody • Na hory

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (10 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Úchvatná zajištěná hřebenová cesta Grete Klinger Steig vedoucí přes několik vrcholů v Eisenerských Alpách jistě potěší oko každého horala a prověří i jeho fyzickou kondici.

Za čím jedeme?

Nádherně vedená cesta po samotném vrcholu hřebene je charakterizována obtížností B a v jednom místě C. Je však třeba počítat s řadou nezajištěných míst, kde slabší povahy mohou mít trochu problémy. Rovněž pro svou délku nebude tato ferata ideální volbou pro děti.

S výstupem začínáme na parkovišti u chaty Hirnalm (934 m) nedaleko Trafaiachu. V sedm hodin ráno je na parkovišti příjemný stín a těší nás, že úvodní stoupání budeme absolvovat ve stínu lesa. Nejprve je třeba dojít na Barbarakreuz (1058 m). Cesta vypadá zpočátku jednoznačně, ale po ujití pouhých několika desítek metrů zjišťujeme, že značení až tak perfektní není. Ocitáme se na rozcestí a značka nikde. Volíme jednu z cest, která se nám jeví jako ta správná. Po chvíli se otáčíme a přitom zjišťujeme, že lidé jdoucí za námi míří na druhou z cest. Vracíme se tedy zpátky dolů a pokračujeme za nimi. Další turisté vycházející z parkoviště pro změnu volí stejnou cestu, jakou jsme si vybrali i my původně. Voláme na ně, kudyže se jde na Barbarakreuz a oni ukazují, že tudy, kudy jdou oni. Opět se tedy vracíme a tohle naše zmatené pobíhání považujeme jako rozcvičku na zahřátí.

Šlapeme si travnatou cestičkou a brzy se dostáváme na zpevněnou lesní cestu a tu nám také dochází, že oba chodníčky vedly správně, protože oba ústí na zpevněnou cestu. Dál pokračujeme docela prudkým stoupáním, které stále více nabírá na strmosti, což je dobře – aspoň nám rychle přibývají výškové metry. Brzy se začínají objevovat první skály a chodníček sice stále vede lesem, ale čím dál častěji po skalní hraně. Asi po hodině a půl se objevuje první ocelové lano. V domnění, že už zde začíná ferata Grete Klinger Steig oblékáme sedáky. O tom, že předčasně se přesvědčujeme po pár metrech. Samotná ferata začíná mnohem dál. Cesta se stále vine strmým svahem nahoru a místy je nutné jít po dost nepříjemné kamenné cestě, kde suť docela klouže. Pod námi se propast stále zvětšuje a my se během krátkých odpočinkových pauz můžeme dívat na svět skoro jako z letadla.

Po necelých dvou a půl hodinách chůze od parkoviště se dostáváme k místu, kde i místní začínají oblékat sedáky. „Takže konečně ferata“, spokojeně si povídám. Následuje první skalní úsek, který za lehkou feratu již lze považovat a krátce nato se vynoříme u železné korouhvičky označující první vrchol Fahnenköpfl (1648 m). Na vrcholu je vyhlídková lavička, ze které se člověk dívá na svět skoro jako Pán Bůh. Až za tímto vrcholem docházíme k ceduli označující začátek feraty Grete Klinger Steig. Asi nejzajímavější úsek je hned v úvodu, kdy je třeba zdolat nejprve velmi úzký hřebínek, kdy na obě strany spadají stometrové srázy dolů do údolí a nad touto břitvou se zvedá dvacetimetrová kolmá skalní stěna, kterou je třeba přelézt (obtížnost C). V průvodci se uvádí, že tento exponovaný úsek je možné obejít, pokud se pod Fahnenköpfelem odbočí vlevo po červeně značené cestě. Zda-li je tomu skutečně tak nemůžeme říct, ale obejitím tohoto céčkové místa bychom se připravili o onu pověstnou třešinku na dortu.

Cesta dál pokračuje v podstatě pořád stejně – přelézáním věžiček, traverzováním svahů a úzkými nezajištěnými chodníčky po nejvyšších místech hřebene. Dalším zpestřením je dosažením druhého vrcholu, jehož název bohužel na mapě uvedený není. Vrchol je však označen velkým křížem se znakem rakouského alpského spolku a vrcholovou knížkou. Za tímto vrcholem následuje ještě kousek skalnatého terénu, který se však postupně mění v travnatý. Časem mizí i kleč a k vrcholu Vordenberger Zinken (1971 m) se jde už pouze travnatým úbočím, jež je rozkvetlé tisíci drobnými kvítky v krásných pastelových barvách. Po sejití z vrcholu se pokračuje traverzem do sedla Rottörl, kde se nabízejí dvě možnosti dalšího postupu. Velmi zajímavé může být pokračování na asi jednu hodinu vzdálený vrchol Eisenerzer Reichenstein (2165 m ). Na vrchol se jde zajištěným skalním žlebem obtížnosti A a dále pak až na chatu Reichensteinhütte (2128m), která se nachází kousek pod vrcholem. Od ní je třeba sestupovat dolů kolem jezera Krumpalmsee, kde se cesta spojuje s druhou variantou, kterou jsme zvolili my. Ze sedla Rottörl sestupujeme obklopeni Eisenerskými velikány takřka kolem dokola přímo k jezeru Krupalmsee, kde radostně zjišťujeme, že chata, která byla vidět i z hřebene, slouží i jako občerstvovací zařízení. Chatař Thomas zde prodává chlazená piva a je tu i pramen vody, kde do lahví doplňujeme osvěžující chladnou vodu. Thomas má Čechy rád, hned jak zjistil, že jsme z Moravy jeho už tak kamarádský přístup se zdvojnásobil. Dozvídáme se například, že jeho dědeček a babička pochází z Brna, inu skoro Moravák. Po hodince odpočinku v příjemném prostředí malé chaty, kde jeden z horalů tichoučce drnká na kytaru, se s Thomasem loučíme. Nenechává nás však odejít jen tak. Na rozloučenou si s námi přiťukává pálenkou. Pak už se skutečně loučíme a začínáme sestupovat dolů na parkoviště Hirnalm. Cesta vede z velké části příjemně lesem a u auta jsme asi za hodinku pohodlné chůze.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Úchvatná zajištěná hřebenová cesta Grete Klinger Steig vedoucí přes několik vrcholů v Eisenerských Alpách jistě potěší oko každého horala a prověří i jeho fyzickou kondici.