Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
K nejznámějším poutním místům na Vysočině patří Křemešník, 767 m vysoký vrch asi 9 km od Pelhřimova. Na jeho vrcholku, uprostřed rozsáhlých lesů, stojí barokní Kostel Nejsvětější Trojice.
Tak, jak je obvyklé, i zde se ke vzniku poutního místa váže legenda, či vlastně několik jejích verzí. Společným jádrem všech je vždy hluboká víra v Boží zásah do života člověka. Zde to byl příběh pelhřimovského měšťana Matouše Chejstovského, který r. 1555 spadl do stříbrného dolu a učinil slib, že vyvázne-li z jámy, vystaví na temeni kopce kapli ke cti Nejsvětější Trojice. To také splnil a nevelká dřevěná kaplička se stala cílem lidových poutí, které se v 17. stol. tak rozmohly, že město Pelhřimov nechalo r. 1651 vystavět novou zděnou kapli. V letech 1710-20 vznikl poutní kostel, k němuž byly r. 1734 přistavěny ambity. Součástí poutního místa je pramen, který vyvěrá periodicky od předjaří okolo svátku sv. Matěje (24. února) a po několika měsících přestává téct, aby se příští rok, nebo v některých případech ještě na podzim, objevil znovu. Na slavnost Nejsvětější Trojice o velké pouti si zpravidla vždy mohou poutníci nabrat vodu vyvěrající u kapličky ve svahu kopce. Odtud také vede nahoru ke kostelu nádherná lesní křížová cesta, zakončená Božím hrobem. Nedaleko od něj nalezneme skalku, z níž býval za jasného počasí daleký výhled směrem k Praze. Podle pověsti se ve skalku proměnil ukradený zlatý Kalich, který musel zloděj upustit pro jeho stále větší tíhu.
Křížová cesta od Zázračné studánky ke Kostelu Nejsvětější Trojice byla budována v letech 1903 - 1906. Terakotové reliéfy vytvořil Viktor Foerster a sochu pro Boží hrob zhotovil Antonín Bílek. Cesta byla vysvěcena dne 15. července 1906 františkánským mnichem P. Kajetánem Fischerem z Votice. Původní reliéfy zastavení byly zničeny za 2. světové války, nové namaloval pelhřimovský výtvarník Raimund Ondráček. Také původní cihlové kapličky byly v roce 1947 nahrazeny žulovými.
Na Křemešníku je historicky doložen pobyt poustevníků, kteří se zde střídali do r. 1803 a patřili k františkánským terciářům nebo k speciální poustevnické kongregaci ivanitů. Dodnes se ukazuje nedaleko kapličky nad studánkou zbytek hornické štoly, jež podle tradice sloužila jako jejich příbytek.