Město Pelhřimov - Masarykovo náměstí

Masarykovo náměstí v Pelhřimově vzniklo spolu se založením města ve 12.století. Domy na náměstí mají barokní ráz, protože roku 1766 většina lehla popelem při požáru.

Měšťanské domy

Fárův dům je jedna ze tří pelhřimovských realizací významného pražského architekta Pavla Janáka z roku 1914. Dům, původně založený na úzké gotické parcele, prošel v historii mnoha proměnami. Po požáru v roce 1766 byl přestavěn do barokní podoby s mansardovou střechou, podloubím a fasádou členěnou pilastry. V domě býval hostinec „U zlatého soudku“. V roce 1911 dům koupil dr. Vojtěch Fára. Ten si objednal jeho úpravu. Janák dal domu velmi nezvyklou fasádu, která spojuje barokní a kubistické tvarosloví.

Purkrabský dům - původně gotický dům byl přestavěn po požáru v roce 1561. Jeho stavitel byl ovlivněn italským renesančním stavitelstvím. Vystavět jej nechal Jan Broum z Chomutovic a posléze ve stavbě pokračoval Jan Krž z Plotišť. Průjezd domu zdobí erby obou majitelů a jejich manželek. Později byl dům klasicistně a empírově upraven. V domě v jeho historii sídlil královský purkrabí. Později zde sídlilo Chrámové družstvo, které dodávalo zařízení, nábytek a sochy do českých a moravských kostelů. Koncem 20. let 20. století bylo na průčelí obnoveno původní renesanční psaníčkové sgrafito. Nyní je zde Galerie M a ve sklepení Muzeum strašidel.

Dům čp. 11 je bývalá městská šatlava, která dnes slouží jako expozice městského muzea. Zpřístupněno je nádvoří, cela, místnost stráže, mučírna a vězeňská kaple. Mučírna je umístěna v nejstarší části, v bývalé gotické baště. Unikátní je bývalá vězeňská kaple sv. Kříže, zařízená oltářem, krucifixem a liturgickými artefakty. Zřízena byla roku 1766 a vysvěcena byla roku 1769. Jako městské vězení tyto prostory sloužily od 16. století do roku 1849, kdy je převzal okresní soud. Obec je pak ještě využívala po roce 1907, kdy byl postaven nový okresní soud.

Dům čp. 10 na rohu náměstí byl nazvaný podle svého majitele, pelhřimovského měšťana Kryštofa Šrejnara. Stojí na místě gotické zástavby, zbořené v polovině 16. století. Renesanční dům byl na zbořeništi vystavěn v roce 1614. V přízemí má klenutý průjezd, který ústí do dvorku, sevřeného dvěma křídly. Průčelí zdobí nárožní arkýře – na jednom z nich se dochoval fragment maleb, které dříve pokrývaly celou fasádu domu. Od poloviny 80. let, po celkové rekonstrukci, je v domě umístěna expozice okresního muzea, dnes zde rovněž sídlí turistické informační centrum.

Altenhoferovský dům čp. 56 vznikl přestavbou a oddělením zadního traktu dnešní radnice po roce 1662. Roku 1763 odkázal tento dům Matěj Altenhofer, bývalý pelhřimovský primátor, městu za účelem vybudování školy. S tímto cílem rovněž založil nadaci a přispěl do ní značným počátečním obnosem. Arcibiskupské gymnázium zde sídlilo od druhé poloviny 18. století do osmdesátých let 19. století. Po přemístění gymnázia v budově fungoval sirotčinec. Dnes slouží budova městskému úřadu.

Kašna

Kašna na pelhřimovském náměstí je z roku 1546. Původně byla napájena legendárním pramenem Bělka, poté byla do kašny vedena voda potrubím ze Strachovských rybníků. Současná podoba kašny pochází z roku 1828. Nádrž vytvořila Schlesingerova huť ze Světlé nad Sázavou. V roce 1888 proběhla velká oprava, kterou provedl Jan Bouda z Jindřichova Hradce.

Městské divadlo

Budova dnešního divadla původně sloužila jako solnice a vystavěna byla v barokním slohu v roce 1707. Roku 1766 vyhořela při požáru města a sklad soli byl přemístěn jinam. V roce 1882 vznikl fond na vybudování Městského divadla a město mu darovalo starou budovu solnice. Divadlo vystavěl v letech 1895–1896 stavitel Stanislav Rokos v neoklasicistním stylu. Původní budova solnice byla prodloužena asi o šest metrů. Hlavní průčelí je obráceno do Solní ulice a vchod je od děkanského kostela. Fasáda budovy je zdobena štuky.

Radnice

První písemná zmínka o pelhřimovské radnici je z roku 1491. První městská radnice byla na jiném místě náměstí – snad v rohovém domě čp. 80. V letech 1444–1450 se v tomto domě konalo šest mírových sněmů Panské jednoty a Jednoty poděbradské. Sněmů se zúčastnil i budoucí král Jiří z Poděbrad. Po požáru roku 1582 byla radnice přemístěna do zámku Říčanských, kde byla až do roku 1849. Poté, co byl zámek přidělen c. k. okresnímu soudu, byla v roce 1850 radnice přenesena do domu čp. 1, který byl ve vlastnictví města od roku 1671. Z okna v patře byl 28. října 1918 oznámen vznik samostatné Československé republiky a jako sídlo městského úřadu slouží budova dodnes.

Rynárecká brána

Rynárecká brána bývala jako součást Městského opevnění a tato třípatrová věž stojí na jižní straně městského jádra na konci Poděbradovy ulice. Věž má stanovou střechu krytou prejzy. Průchod je tvořen lomeným obloukem, vstup do věže je z pavláčky na kamenných krakorcích, na kterou se vchází přes půdy sousedních domů. Do jižního průčelí jsou zazděny dvě kamenné desky, původně umístněné na Kolíbce. Na jedné je text: „Šťastná obec, která v době míru myslí na války.“ Na druhé je zpráva o postavení Kolíbky po požáru města roku 1548. Z průjezdu brány vede branka do prostoru parkánu.

Jihlavská brána

Druhá dochovaná brána ve městě. Je to pětipatrová hranolová věž vysoká 36 metrů, jenž byla součástí fortifikačního systému města, budovaného od 14. století. Z původní věže se dochovaly oblouky portálů. Její současná podoba vznikla po přestavbě při obnově města po požáru v polovině 16. století. Později byly na věž přidány hodiny a v roce 1774 věžička na vrcholu stanové střechy. Do roku 1892 měla věž předbraní. Dnes je ve věži umístněno Muzeum rekordů a kuriozit.

Historie města Pelhřimov

Již v roce 1289 byla osada vypleněna Vízkem z Hluboké, což ovšem nezabránilo vzrůstající prosperitě vznikajícího města. V blízkém okolí u Křemešníka a Vyskytné se totiž dolovalo stříbro a město se stalo trhovým centrem okolí. Rozvinula se zde celá řada řemesel, např. soukenictví, plátenictví, tkalcovství, pernikářství, pivovarnictví. Do roku 1416 byl Pelhřimov v držení pražských arcibiskupů - od nich získalo řadu práv, zejména velké privilegium arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka z roku 1406, které upravilo vztah města a vrchnosti. V období husitské revoluce bylo město pravděpodobně již roku 1422 spravováno táborskými hejtmany. Po bitvě u Lipan město přešlo do držení Mikuláše Trčky z Lípy, z jehož iniciativy se ve čtyřicátých letech 15. století zde konaly 4 zemské sjezdy, svolané k narovnání mezi katolíky a stranou podobojí. Jako místo sjezdů, kterých se účastnil i pozdější český král Jiří z Poděbrad, určuje tradice dům čp. 80 na náměstí. V roce 1550 se stali novou vrchností Říčanští z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtáhla několikrát vojska, město bylo poškozeno i několika požáry. V roce 1766 lehla popelem většina domů. Protože domy byly po požáru postaveny zcela nově, má historické městské jádro barokní řád. Hospodářský rozvoj města probíhal hlavně v 17. až 18. století, kdy zde fungovalo mnoho soukenických manufaktur. V 19. století dochází k dalšímu rozvoji průmyslu, především kartáčnického, pletařského, škrobárenského. Rozvoji těchto odvětví napomohlo také zprovoznění Českomoravské transverzální dráhy - úseku Tábor - Horní Cerekev v roce 1883. Od roku 1850 je Pelhřimov okresním městem . 20. století přineslo další stavební i hospodářský rozvoj města. Odvrácenou stranou mince bylo bourání některých historických staveb, které ale naštěstí Pelhřimov nezasáhlo v takové míře jako jiná města. Po druhé světové válce dochází zejména v jižní části města k výstavbě nových objektů a hal průmyslových závodů, které byly po roce 1948 znárodněny. V roce 1960 se Pelhřimov stal okresním městem. Od poloviny 60. let bylo započato s výstavbou panelových sídlišť na severozápadě města a jižně od náměstí. Také díky procesu integrace okolních obcí vystoupal počet obyvatel města v období let 1960 - 1990 z cca 9 tis. osob až 17 tis. Centrum města bylo v roce 1969 vyhlášeno městskou památkovou zónou. Pelhřimov se v nedávné minulosti proslavil natáčením oblíbeného sci-fi seriálu režiséra Oty Hofmanna Návštěvníci z roku 1983.

Ač se v jiném slavném filmu Vesničko má středisková objevuje hláška, aby hostinský jel do Pelhřimova a prohlédl si krematorium, ve skutečnosti žádné ve městě nebylo a není. Nejbližší je v Jihlavě.

http://www.hrady.cz/index.php?OID=8383

http://www.hrady.cz/index.php?OID=8387

http://www.hrady.cz/index.php?OID=9683

http://www.hrady.cz/index.php?OID=8386

http://www.hrady.cz/index.php?OID=8384

http://www.hrady.cz/index.php?OID=8389

http://www.hrady.cz/index.php?OID=8385

http://www.hrady.cz/index.php?OID=9641

http://www.hrady.cz/index.php?OID=6693