Pozlovice - kostel sv.Martina

Pozlovice jsou méně známou nevlastní sestrou Luhačovic (v dávné minulosti tomu bylo až do příchodu šlechtického rodu Serenyiů přesně naopak), které se rozkládají v rozlehlém kotlinatém údolí na sever a do nichž jejich zástavba plynule přechází. Okolní půvabná horská krajina navozuje dojem pohádkového království, jen to panovnické sídlo tady chybí. Tento nedostatek je velmi působivě nahrazen bělostnou kulisou velkého kostela, umístěného na dominantním návrší nad obcí. I ten hrad (ale ne královský) tu poblíž stával. Jmenoval se Starý Světlov a jeho zbytky se ukrývají na kuželovitém kopci pod příkrovem lesa nad sousední dědinkou Podhradí. Pozlovice se v análech připomínají v roce 1412. Tehdy patřily Elišce ze Šterberka, majitelce světlovského panství. V místech dnešního sakrálního kamenného skvostu dříve stával jen dřevěný katolický kostelík a fara. V době husitských válek se na zdejší velké farnosti, do níž spadaly i tehdy maličké a naprosto bezvýznamné Luhačovice, usadili kališníci, později je vystřídali luteráni a ke katolické víře se zdejší obyvatelstvo vrátilo až o mnoho let později.

Pány nového luhačovického panství se stal rod Serenyiů, který se později významně zasloužil o rozkvět lázní. Pozlovice, které tak byly odsunuty na vedlejší kolej, se ale mohly radovat z nového kamenného renesančního kostela. Vznikl v roce 1642 díky darovaným financím od Pavla Serenyiho. Zdi chrámu pak více jak dvacet let radostně pozorovaly okolní krajinu, a pak byly svědkem pustošivého nájezdu Turků a Tatarů. Ten byl pro ně fatální, neboť za něho nejen vesnice, ale i kostel a fara vyhořely. Nedlouho poté kraj zaplavila další ničivá nepřátelská vlna. Tentokrát byli příčinou okolního zmaru kuruci. Teprve po jejich odchodu nastal klid, a když se lidé vzpamatovali ze všech škod, nastala éra pomalého rozkvětu. Někdy v té době byl pozlovický kostel, zasvěcený svatému Martinovi, přestavěn a rozšířen už v barokním slohu. Nebudu tady (jako esy vytaženými z rukávu) ohromovat čtenáře jednotlivými letopočty - co kdy a kde na kostele v průběhu věků přibylo... Pro nás návštěvníky je podstatné, co je na něm k vidění dnes. A věřte, že je toho dost a dost...

My s manželkou jsme k němu dorazili od luhačovické přehrady a jehlancovitá špice kostelní věže a sedlová chrámová střecha byly vlastně tím prvním, co jsme z Pozlovic uviděli. Když jsme se přehoupli přes horizont a přišli blíž, viděli jsme, že je kostel obestavěn ohradní zdí. Ta před našimi zraky skrývala i plochu hřbitova, nacházejícího se hned u zdí svatostánku. Branka byla naštěstí otevřena a my se mohli radovat z úžasného pohledu na zajímavou stavbu: k vysoké štíhlé věži, v níž je v přízemí umístěn hlavní vchod, je přistavěna dlouhá chrámová loď (směrem k jihu a severu z ní ční přistavěné kaple) a celé to je zakončeno dlouhým presbytářem. Zajímavý pohled byl i na okolní hřbitov, neboť kromě hezké parkovité úpravy jsme místy procházeli i okolo prastarých náhrobků a stél. Jak jsme si předtím na brance přečetli, návštěva interiérů kostela veřejnosti je možná o sobotách, nedělích a svátcích v době od 13-17 hodin. (Samozřejmě kromě pohřbů, mimořádných mší a jiných akcí.) My zde byli v sobotu mimo sezónu, chrám zrovna procházel úklidem, ale přesto nám bylo dovoleno vkročit dovnitř.

Před tím jsme ještě poobdivovali staré kamenní náhrobky, zdobící po straně chrámový vchod, a pak už jsme se věnovali vlastní prohlídce - kromě renesančního jádra mají interiéry převážně barokní charakter. Hlavní oltář je z mramoru a zdobí jej obraz patrona, kterému je kostel zasvěcen a jímž je svatý Martin. Spolu s obrazem sv.Josefa jej namaloval akademický malíř Josef Húbsch z Prahy. Hezké jsou i výjevy ze života Antonína Paduánského. Ta nádherná kazatelna, působící malým uměleckým dílem, byla vytvořena z hořického pískovce. Cenné renovované varhany pocházejí dokonce z roku 1798. Ale převážný zbytek interiéru až ze začátku minulého století. K hlavní chrámové lodi jsou přistavěny dvě kaple - kaple sv.Anny a Kaple Vzkříšení. Zdobí je sochy Piety a svaté Anny s dítětem a Pannou Marií. Pod pravou kaplí byla vybudována hrobka rodu Serenyiů, pod levou spočívají ostatky významných pozlovických rodáků a kněží. K těm nejvýznamnějším místním rodům patřili Sedláři a Matulíci.

K tomu aby mohli nejen věřící při mších sledovat všechnu tu krásu, slouží i kvalitní osvětlení. To dovnitř chrámu vpouštějí velká obdélná okna, zakončená půlkruhem. Čtrnáct z nich je mozaikových s obrazy světců. Ta sem v roce 1918 dodala firma Škarda z Brna... Po prohlídce vycházíme ven z chrámu. Ještě poslední pohled na vysokou věž, ve které jsou umístěny hned čtyři kostelní zvony, a pak už sestupujeme dolů po schodech do centra městyse. Cestou mineme ještě kříž z roku 1763 a v hezky upraveném středu Pozlovic nás (kromě jiného) zaujme i pohled na barokní budovu, tak trošku připomínající nějaký zámeček. Ale je to kupodivu fara. Nad vchodem je umístěn erb hrabat Serenyiů z roku 1757, kdy ji nechali tito mecenáši vystavět...