Praha – katedrální náhrobek sv. Jana Nepomuckého, největší kus stříbra v ČR

Monumentální stříbrné sousoší sv. Jana Nepomuckého, které se nachází v chóru katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, je skutečně nejen úžasným uměleckým dílem, ale také obrovským pokladem tvořeným tímto drahým bílým kovem. O jeho kvalitě a významu podá důkaz jediná věta: Stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého vyrobil v letech 1733 až 1736 vídeňský stříbrník (tento krásný výraz je napsán na tabulce u náhrobku přímo v katedrále, jinak by se asi použil běžnější zlatník) Johann Joseph Würth podle návrhu Josepha Emanuela Fischera z Erlachu. Opomenout nelze ani sochaře Antonia Corradiniho, který vytvořil dřevěný model náhrobku, dodnes dochovaný v diecézním muzeu v německém Pasově.   

Náhrobek je vysoký 503 cm a paradoxně vznikl více než tři století po smrti oblíbeného českého světce. S jeho vznikem jsou spojována´jména mnoha dalších významných osobností, včetně císařovny Marie Terezie. Právě za její vlády totiž byla podoba náhrobku výrazně doplněna. Nejedná se pouze o "její" baldachýn, ale také o mramorovou balustrádu z roku 1746, výtvor Josefa Lauermanna, se sochami čtyř ctností. Ty jsou dílem vynikajícího sochaře Ignáce Františka Platzera a zlatníka Jiřího Viléma Seitze. V roce 1771 náhrobek doplnily čtyři postavy letících andělů. Ty vytvořil Ignác Novák podle modelů I.F. Platzera.

Nejprve však musel kamenický mistr Matyáš Winkler zhotovit mramorový podstavec a zámečnický mistr František Vilém Frey železnou kostru pro upevnění stříbrných částí náhrobku. Mramorový sokl náhrobku ozdobily bronzové reliéfy s náměty spojenými se životem Johánka z Pomuku (svržení světcova těla z Karlova mostu do Vltavy, král Václav přemlouvá Jana Nepomuckého k prozrazení zpovědního tajemství, mučení světce v žaláři, nalezení těla světce).

Stříbrná tumba spočívá na oblačném sloupu a současně je nadnášena dvojicí klečících andělů. Pod tumbou můžeme vidět stříbrné květinové girlandy, nechybí ani medailony s vyobrazením sv. Jana Nepomuckého. Tumba je otevíratelná a spočívá v ní prosklená rakev s kosterními ostatky sv. Jana Nepomuckého (ty prý jsou oblečené do kanovnického šatu a v rukou má světec kříž a zlatou palmu). Na vrcholu tumby je umístěna Janova klečící postava s pětihvězdnou svatozáří, která oběma rukama drží velký kříž s tělem Spasitele. Právě k němu obrací svůj zrak.

Na frontálních stranách rohových podstavců, na nichž jsou umístěny svícny v podobě sedících andílků s rohy hojnosti, najdeme drobné reliéfy s personifikacemi tří božských ctností (víry, naděje a lásky), které ještě doplňuje dobročinnost. Na Lauermannově mramorové balustrádě stojí čtyři Seitzovy alegorické postavy ctností (moudrosti, síly, spravedlnosti a mlčenlivosti). Seitz je také autorem stříbrných váz, jejichž podobu navrhl J. A. Quitainero. Látkový baldachýn nad náhrobkem byl v roce 1771 zhotoven z rudého hedvábného damašku a přidržuje ho čtveřice stříbrných andělů z dílny malostranského zlatníka A. Nováka.

Krátkou zmínku si zaslouží cenné stříbrné lampy nad Nepomuckého náhrobkem. Podle legendy byla mezi nimi i jedna zlatá, kterou následně ukradl její hladovějící tvůrce. Krádež mu měl ve snu – opakovaně a důrazně - doporučit sám sv. Jan Nepomucký. Zlatá lampa se mu v noční katedrále sama snesla do rukou a zlatník se díky tomu vykoupil z dluhů i vězení. Předtím ovšem doma lampu roztavil a vytvořil z ní krásné šperky, které vzápětí snadno prodal. A když šel světci poděkovat za dobrý tip, byla zlatá lampa opět na svém místě.