Praha – katedrální zvonice Velká jižní věž (Pražský hrad)

Hlavní dominantou Pražského hradu je bezesporu Velká jižní věž. Na rozdíl od dvouvěžového průčelí Svatovítské katedrály se v tomto případě jedná o „skutečně historickou“ památku, protože její stavba byla zahájena nejpozději v roce 1396. Nakonec se ale Velká jižní věž stavěla velmi dlouho, takže v její konečně podobě vidí mnozí více renesance než gotiky. Celá stavba totiž byla přerušena hned na začátku husitské revoluce. Poté byla věž poškozena při velkém požáru Pražského hradu v roce 1541, aby vzápětí musela být věž snížena a nově renesančně zakončena. K významným zásahům do celkové podoby věže došlo ještě v době Mockerovy dostavby katedrálního chrámu, ale jím plánovaný vysoký neogotický vrchol se již na věži neobjevil. Purista Josef Mocker tak alespoň změnil přízemí masivní věže, které bylo prolomeno velkým půlkruhovým oknem s pozoruhodnou kružbou. Toto okno bylo zazděno už někdy na počátku 19. století, ale až Mocker nechal při zesilování základny věže kružbu zrušit, přízemí dovybavit novou vyzdívkou a ponechal zde mnohem menší okenní otvor.

Na podobě katedrální zvonice je stavební vývoj směrem vzhůru celkem dobře viditelný, a to včetně stylového a výrazového posunu v dekoracích a prolínání jednotlivých slohů i tvarů. Vrcholná gotika přechází pomalu v gotiku pozdní a Petra Parléře nahradí jeho potomci a nástupci. Je jistě škoda, že práce na věži přerušila husitská lůza, protože jižní Velká věž, která měla být více než jen perlou středoevropského stavitelství, už v původně zamýšlené podobě nebyla nikdy dostavěna.

V současné době – a za příznivého počasí - je věž veřejnosti přístupná s tím, že vstup je zpoplatněn a vstupenku lze následně použít pouze na věž katedrály. Vstupenku, opravňující k výstupu na Ochoz lze zakoupit v přízemí věže nebo hradním informačním centru. Její cena je 150,- Kč (žádné slevy zde neexistují) a otevírací doba věže je od 10,00 do 18,00 hod. v létě (duben až říjen) a od 10,00 do 17,00 hod. v zimě (listopad až březen). Poslední vstup do věže je možný půl hodiny před zavírací dobou.

Výška věže dosahuje hodnoty téměř 100 metrů (konkrétně 96,6 m) a na její renesanční vyhlídkový Ochoz, nacházející se ve výšce 56 metrů, vede 287 schodů. Během cesty vzhůru i dolů můžeme nahlédnout do zvonových komor katedrály, které nabízejí – mimo jiné a, bohužel, velmi omezeně – i pohled na Zikmunda, největší zvon v Čechách, pocházející z konce I. poloviny 16. století. Vrcholovou odměnou je pak panoramatický výhled na pražské památky a řeku Vltavu. Kromě Pražského hradu tak uvidíme např. Malou Stranu, Petřínskou rozhlednu, Strahovský klášter nebo Karlův most.

Parléřskou huť i neogotika Mockera jsme již zmínili, ale chybí ještě jedno důležité jméno. Po požáru v roce 1541 se totiž z prohořelých trámů utrhly zvony a následně poškodily věžní konstrukci. Její opravu pak zajišťoval a vlastně i věž do dnešní podoby (renesanční Ochoz a kupolovité zakončení) dostavěl architekt Bonifác Wohlmut. Věžní hodiny z roku 1552 byly přestavěny v 17. století (r. 1688) hodinářem Petrem Neumannem. Hodiny mají dva ciferníky, jeden ukazuje celé hodiny, jeden čtvrthodiny. Hodinový stroj se nachází v nejvyšším patře věže, na úrovni Ochozu. Pozoruhodnou záležitostí je také průčelní okno v I. poschodí věže, které zdobí krásná renesanční zlacená mříž. Tu v letech 1568 až 1573 vykoval Jiří Schmidthammer.

Závěr článku bude věnován svatovítským zvonům, které obhospodařuje spolek Campanaria Pragenses Sancti Viti. Těch zvonů je zde celkem sedm a jsou zavěšeny ve dvou patrech: Nejslavnější je, samozřejmě, ten největší z nich. Jmenuje se Zikmund a v roce 1549 jej na příkaz Ferdinanda I. ulil brněnský zvonař Tomáš Jaroš. Zvon tehdy nahradil svého jmenovce z roku 1477. Zikmund váží přibližně 13,5 tuny, má průměr 2,56 m a zdobí jej plastické portréty Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. K tomu můžeme přidat ještě nádhernou reliéfní výzdobu s otisky mincí a medailí. Cín Zikmundovy zvonoviny pochází ze Slavkova u Brna, měď je ze středního Slovenska a k jeho rozhoupání je třeba 6 zvoníků; 4 rozhoupávají samotný zvon a 2 obsluhují jeho srdce. Jeho puknutí přináší České zemi podle legendy katastrofy. Naposledy se tak stalo 15. června 2002, kdy po puknutí Zikmundova srdce zasáhly Prahu i Čechy stoleté povodně.

Na věži se nacházejí ještě další 3 historické zvony: Václav z roku 1542 je dílem zvonařů Ondřeje a Matyáše Pražského, Jan Křtitel vznikl v roce 1546 u zvonaře Stanislava a Josefa ulil v roce 1602 Martin Hilger. Další 3 zvony jsou nové, pocházejí z dytrychovské dílny v Brodku u Přerova a z roku 2012. Tyto zvony nahradily stejnojmenné starší zvony a jmenují se Dominik, Marie a Ježíš.