Praha – kostel Panny Marie U Kajetánů (Malá Strana)

Tento poměrně nenápadný kostel najdeme na jednom z nejfrekventovanějších míst celé Prahy, v malostranské Nerudově ulici, kterou kráčí každý den tisíce turistů, potulujících se mezi Pražským hradem a Karlovým mostem. V žádném případě se však nejedná o stavbu nezajímavou. Nedávno rekonstruovaný barokní kostel, pocházející z přelomu 17. a 18. století, upoutá hned minimálně počtem svých názvů. Je totiž znám jako kostel Panny Marie Ustavičné Pomoci, kostel U Kajetánů, kostel sv. Kajetána nebo klášterní kostel řádu theatinů, zasvěcený Panně Marii. Občas bývají PMUP a sv. Kajetán spojeni do názvu jednoho, setkat se můžeme také s označením chrám Panny Marie pod ochranou Božské prozřetelnosti a sv. Kajetána. A přesto, že chrámové průčelí je poměrně jednoduché, zaujme minimálně svou jistou monumentálností. A zařazení mezi naše nemovité Kulturní památky můžeme u celého někdejšího kláštera theatinů (kajetánů) považovat za samozřejmost.

Autor původní podoby tohoto chrámu, postaveného na místě dvou malostranských domů, není s jistotou znám, ale pravděpodobně to byl Jean Baptista Mathey nebo Giovanni Domenico Orsi (dnes se předpokládá, že se jedná o Orsiho stavbu, vzniklou za využití původního Guariniho projektu). Tuto podobu později upravil slavný barokní stavitel Jan Blažej (Giovanni) Santini-Aichel, kterému bývá připisováno dokončení stavby provedením konkávního zvlnění fasády hlavního průčelí. Kostel patří Pražské provincii kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Jedná se o stavbu z let 1691 až 1717, která původně patřila italskému misionářskému řádu theatinů a kterou charakterizuje noblesně vyřešené průčelí se třemi výrazně vystupujícími římsami, horizontálními částmi a pyramidálním odstupňováním. Stavba téměř centrálního typu je vklíněna do stráně pod hradním návrším a její styl je nejčastěji označován za barokní klasicismus. Interiér chrámu je považován za architektonicky mimořádný, navíc doplněný cennou barokní sochařskou i malířskou výzdobou.

Historie kostela Panny Marie v Nerudově ulici byla poměrně zajímavá i pohnutá. V roce 1783 byl kostel i přiléhající klášter Josefem II. zrušen, aby v letech 1834 až 1837 Josef Kajetán Tyl zřídil v klášterním refektáři české divadlo. V té době byl jeho majitelem známý český vlastenec, lékárník Jan Dobromil Arbeiter. V současné době je kostel v péči redemptoristů. Těm ho zakoupila v roce 1869 císařovna Marie Anna. Informační prameny většinou uvádějí, že bohoslužby zde probíhají v pátek (česky) a v sobotu (německy) večer a běžné veřejnosti bývá přístupný při příležitostných varhanních koncertech a k tomu většinou denně od 15.00 do 17.00 hod. Zkrátka a dobře; většinou tady narazíme pouze na zamčené dveře a úspěchem bývá už pohled tzv. „přes mříž“.

Díky tomu zjistíme, že se jedná o jednolodní stavbu na křížovém půdorysu, který charakterizuje kupole v křížení a unikátní vnitřní dispozice ve stylu římského baroka. Barokní je také většina mobiliáře, včetně oltářů. Ty svými sochami vyzdobili Jan Oldřich Mayer, František Ignác Weiss, Ferdinand Geiger a slavná dílna Matěje Václava Jäckela. Na hlavním oltáři se nachází obraz Kristus Salvátor, který v roce 1899 namaloval Josef Mathauser. Tento obraz doplňuje v nástavci obraz Nejsvětější Trojice od Michala Václava Halbaxe, pocházející z let 1706 až 1707. Sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Norberta, sv. Vavřince, sv. Šebestiána, sv. Markéty z Cortony a sv. Barbory pocházejí z Jäckelovy dílny. Předpokládá se dokonce, že je vytvořil sám M.V. Jäckel, a to v roce 1724. Na levém bočním oltáři najdeme sochy sv. Víta a sv. Václava i barokní obraz Svatý Ondřej Avellinský a sv. Filip Neri adorují Pannu Marii s Ježíškem. Toto dílo Jana Valeriána Callota bylo původně součástí hlavního oltáře.

Další oltář je zasvěcen sv. Kajetánovi a jeho součástí je mj. obraz Zjevení sv. Kříže sv. Kajetánovi od Jana Michaela Rothmayra. Vpravo od hlavního oltáře se na pilíři nachází oltář s obrazem Svatá Tekla se lvem od Františka Xavera Palka. Rokokové varhany postavil v roce 1757 Vojtěch Beer. Kazatelna je rovněž rokoková a jejím autorem je Richard Prachner. Najdeme na ní reliéfy s biblickými motivy, tři sochy křesťanských ctností (Víra, Naděje a Láska), postavu Ecclesie a – na stříšce umístěné – desky Starého zákona. Součástí interiéru jsou rovněž tři Hrobky. Mobiliář kostela byl v letech 1969 až 1974 kompletně zrekonstruován. Za zmínku stojí také fakt, že i tento bezvěžový kostel má svůj zvon. A ten je podstatně starší než samotný klášterní kostel. Jedná se totiž o renesanční zvon z roku 1583, který je zavěšený v sanktusové vížce.

A co dodat ještě? Snad historický fakt, že klášter kajetánů byl původně zřízen roku 1672 v domě při Nových zámeckých schodech, který jim koupil hrabě Martinic.Theatini. Celý komplex je prostou barokní stavbou se zahradou, která sahá až k rampě, patřící Pražskému hradu. Poté hraběnka ze Šternberku nechala pro mnichy postavit kapli Panny Marie Einsiedelnské. Ta přestala brzy kapacitně postačovat, a proto byl postaven nový kajetánský kostel, slavnostně vysvěcený na konci září roku 1717. V době zahájení stavby stála ještě poblíž Strahovská brána, která byla zbořena až v roce 1711. Po zrušení kláštera v roce 1783 sloužil objekt jako obytný dům. A je zajímavé, že i když odsud redemptoristy vyhnali komunisté již v roce 1950, kostel zůstal vždy zachován náboženským účelům. Zajímavý je také fakt, že původní nerealizovaný projekt kostela byl určen pro pozemek v Břevnově. Zejména v interiéru poměrně „revoluční“ projekt vytvořil roku 1679 slavný theatinský architekt Guarino Guarini a svým pojetím předběhl o desetiletí práce slavného pražského stavitele K.I. Dientzenhofera.