Praha (Nové Město) - funkcionalistická budova S.V.U. Mánes a Šítkovská vodárenská věž

Zajímavá kombinace funkcionalismu a renesance s příchutí baroka je už téměř celé století ozdobou i dominantou novoměstského Masarykova nábřeží. Neobvyklý je také fakt, že se zde harmonicky pojí moderní společenský dům významného výtvarného sdružení pocházející z I. třetiny minulého století a kamenná technická stavba, jejíž historie se začala psát již na konci 15. století. Právě „jižní“ vodárenská věž je přitom posledním pozůstatkem někdejšího komplexu tzv. Šítkovských mlýnů.

Budova Mánesu byla postavena v letech 1928 až 1934 a autorem její podoby je architekt: Otakar Novotný. V letech 1947 až 1948 byla tato stavba upravena a v současné době se zde nachází výstavní galerie a restaurace s kavárnou. Pozoruhodné funkcionalistické dílo je umístěno nad ramenem Vltavy a spojuje Masarykovo nábřeží se Slovanským ostrovem. Objekt má zalomený půdorys, stojí na pilotech a jeho základem je železobetonová konstrukce.

Neobvyklý je fakt, že z každé strany vypadá budova S.V.U. Mánes jinak. Východní průčelí zaujme zejména pásovými okny v patře, severní plnými betonovými zdmi s předstupujícím rizalitem a blokem restaurace a západní vrstvenými terasami a schodištěm. Jižnímu průčelí pak dominuje masivní vodárenská věž a krakorcový krytý spojovací můstek.

Šítkovská vodárenská věž je v základě renesanční stavbou věžového vodojemu a současně také největší pražskou renesanční vodárenskou věží. Poprvé byla postavena v roce 1495, tehdy však ještě jako dřevěná. Po několika požárech zde v letech 1588 až 1599 vznikla kamenná věž, jejímž autorem se stal Karel Mělnický z Karlsperka. Barokní úpravy na věži proběhly v polovině 17. století, a to díky poškození při ostřelování Prahy Švédy roku 1648.

Věž je mírně nakloněná (oproti ose o 0,42 m, takže celou stavbu dnes staticky zajišťuje železobetonový věnec z roku 1927), což platí od samého počátku její existence. Svou charakteristickou báň i současnou podobu věž získala v roce 1651. Technicky věž sloužila do roku 1881, vedlejší vodárna dokonce až do roku 1913. Šítkovská věž má čtvercový půdorys (cca 10 x 10 m), je osmipatrová, s celkovou výškou přibližně 47 m (35 m zdivo a 12 m báň). Věž je postavena z lomového kamene, který je zvenku obložen pískovcem. Je zde zachováno množství kvalitních architektonických detailů, jako např. bosované portály, profilované římsy, reliéfní znaky nebo okenní šambrány.

Areál se spolkovým domem a vodárenskou věží byl mezi naše chráněné památky zařazen hned v květnu roku 1958. Od léta roku 1971 je součástí pražské památkové rezervace a od konce roku 1992 i Seznamu světového dědictví UNESCO (Historické centrum Prahy).

Jistým problémem je zařazení tohoto komplexu či areálu do kategorie na Turistika.cz. Jedná se totiž současně o dům / budovu, technickou památku a svým způsobem i muzeum nebo bar / hospůdku.