Přemyslovské sedlo

Fotografie (8) • Foto: Franta

Už je to víc jak deset let, co jsem je přetnul naposled, ale vzpomínka na to letní putování z Branné do Loučné nad Desnou zůstane v mé paměti (alespoň doufám) vřezána už navždy.

Jen co brzy ráno rychlík zastavil v Branné, vyběhl jsem - ozbrojen Practikou i maličkým Canonkem – vysoko na horské lučiny nad Předním Alojzovem a z hřebene se pak dlouho obdivoval „leteckým“ pohledům dolů na městečko. Mým zrakům pochopitelně neuniklo ani to protější, rozlohou sice malé, zato třetí naše nejvyšší příhraniční horstvo, jemuž dominuje plešaté témě Králíckého Sněžníku.

O něco později už jsem radostně hýkal při průzkumu amfibolitových a nesmírně romantických skalních partií Pasáku a poté sestoupil do údolí Hučavy k divokému toku, který dělal čest svému jménu a k lesní asfaltce. Ta mne vyvedla vysoko do doliny, ale já se tady trhl a „přesedlal“ na její kolegyni, vinoucí se převážně po vrstvenici přes několik velikých ohbí a úžlabin s potoky, jež členily ohromný masív Černé Stráně. Asi po hodině přišel okamžik, kdy jsem musel dát vale i téhle komunikaci, neboť další cíl mé trasy – Tři kameny, se nacházel směrem k jihu. Odtud z hvozdu ale nebyl vidět.

Stačilo jím ale sestoupit o několik set metrů níž a z jeho okraje se mi otevřel další dnešní překrásný výhled. Nejen na skály vypínající se z protilehlého lesnatého hřebene, ale především na prudce spadající lučinaté svahy se solitérními stromy, které z obou stran lemovaly uzoučkou silničku procházející Přemyslovským sedlem. Pohled o to kouzelnější, že kromě té vozovky nebylo v dohledu žádné dílo lidských rukou a všude kolem se nacházela jen neporušená a kouzelná příroda. Mírný větřík zlehka čechral klasy trav a květů, a já, lehce ochromen ohromením nad tou krásou, pomalu lučinou kráčel dolů k vlastnímu sedlu. Aby toho nebylo málo, na obloze honící se bílá oblaka co chvíli překryla sluneční kotouč a dramaticky měnila osvětlení celé krajiny. Už nad předělem dolin jsem zjistil, že se odsud na straně jedné otvírá vskutku neotřelý výhled na část hřebene Králíckého Sněžníku a na té druhé se nad sedlem otvírá průhled k nejvyšším partiím Hrubého Jeseníku. A že se tu z živých tvorů nenacházím sám (nepočítaje hmyzí drobotinu v trávě anebo to ptactvo nebeské), neboť jsem v sedle narazil na ohradu, za níž se pásl chlupatý skotský náhorní skot...

Další putování mne pak přivedlo k osiřelému lyžařskému vleku, od něj jsem se po silničce vyhoupl nahoru na hřeben a tady narazil na modrou turistickou značku. Tři kameny se odsud nacházely jen na pár minut chůze a hříbovitá skalka na temeni skal nabídla další oslnivý výhled. Tentokrát na celou mohutnou a rozložitou horu Černé Stráně, jejíž ploché temeno dosahuje nadmořské výše 1237 m a napravo na masív Dlouhých Strání a věž na Pradědu.

A kromě toho samozřejmě na podstatnou část Přemyslovského sedla (stačilo jen sklonit zraky níž), které je svou nadmořskou výškou 765 metrů předělem nejen mezi Třemi kameny a Černou Strání, ale také mezi Novými Losinami (část Jindřichova) a osadou Přemyslov, která už je součástí Loučné nad Desnou.

Na tuhle stranu se už pod sedlem v okolí prameniště Přemyslovského potoka na ploše asi 5 ha rozprostírá Přírodní rezervace. Byla vyhlášena roku 1999 a chrání rašelinné a mokřadní louky, v této oblasti unikátní. Z chráněných druhů rostlin se ty vyskytují orchideje (prstnatec májový a prstnatec Fuchsův) a z těch ostatních např. rdesno hadí kořen a rašeliník.

Kvůli ochraně ničím nenarušené přírody tady o něco později vznikla další dvě chráněná území. Jsou na rozdíl od rezervace mnohem větší, ale mají už jen podobu PP – přírodních památek.

Louky na jih od sedla jsou chráněny v PP Letní stráň o rozloze 52 ha a lučinatá oblast směrem k půlnoci pak v přírodní památce Slunná stráň, která se rozprostírá na ploše 38 hektarů.

(Přemyslovské sedlo je dobře přístupné po asfaltové silničce spojující obě doliny, prochází jím i cyklotrasa, ale na nejbližší turistickou trasu s modrým značením narazíme až u Třech kamenů...)

Poslední aktualizace: 12.1.2020

Přemyslovské sedlo na mapě