Příbram - náměstí T. G. Masaryka

Příbram dostala dle legendy jméno podle svého zakladatele Příbrama. Ve třináctém století už patřila urozenému velmoži Hroznatovi. Ten založil klášter v Teplé v severozápadních Čechách. Novému klášteru Hroznata věnoval i všechna svoje zboží. Mezi nimi byla Příbram. V roce 1216 koupil od kláštera v Teplé "statek řečený Příbram" pražský biskup Ondřej a začal zde budovat jedno ze svých panství. Kolem biskupského sídla vyrostlo městečko s právem tržním a s kostelem sv. Jakuba Většího.

Tato dominanta Příbrami je patrně nejstarší městskou památkou. Původně gotická stavba snad z první poloviny 13. století byla několikrát přestavována. Křížová klenba nad schodištěm věže pochází z období renesance. V 18. století byl kostel barokně přestavěn, plochý strop v lodi byl nahrazen valenou klenbou s výsečemi. V roce 2012 získal v souvislosti s rekonstrukcí náměstí nový nátěr, nové jižní schodiště a byly odstraněny okolní přerostlé lípy narušující statiku kostela.

Hlavní mramorový oltář z roku 1750 od Josefa Lauermanna pochází z kláštera v Mariánské Týnici a do Příbrami byl přenesen v roce 1795. Z Týnice pocházejí také boční oltáře se sochami světců a kazatelna. Na hlavním oltáři se nachází dvě krásné polychromované dřevořezby, představující rodiče Panny Marie. Obě jsou od význačného sochaře pozdního baroka Ignáce Františka Platzera. Hodnotná je též cínová křtitelnice z roku 1511.

Věžní hodiny mají od roku 1842, kdy je opravoval pražský hodinář Balke, zajímavost. Hodiny ukazuje velká ručička, minuty malá.

Když roku 1278 padl český Král Přemysl Otakar II. a v zemi propukly mnohaleté vnitřní nepokoje, vtrhli v letech 1289-1292 nepřátelé biskupovi několikrát i do Příbramě, vyplenili ji a obyvatele zčásti pobili nebo odvlekli. A po té následovalo konečně dlouhé období míru a prosperity. První pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic (1343-1364) dal v Příbrami postavit Nový Hrádek z kamene a sám v něm často pobýval. Na předměstí zřídil špitál s druhým kostelem sv. Jana. Ve 14. století tu byla i škola. V době husitské reformace se Příbramští na straně husitů zúčastnili i válečných srážek. Příbram, zbavená církevní vrchnosti, se stala majetkem Krále a ten však ji dával do zástavy svým věřitelům, kteří se často střídali. A důsledky byly katastrofální. Měšťané se posléze obávali o budoucnost města a svoje naděje upínali k těžbě stříbra, která se tu od počátku 16. století rozvíjela rychle a v nebývalém rozsahu. Mnoho německých horníků přicházelo do města a jiní si dokonce na blízké Březové hoře založili zvláštní osadu. Ke konci století začala těžba ale rychle upadat. Král roku 1579 povýšil Příbram na královské horní město, svěřené péči královského úředníka - mincmistra. Od té doby město opět prosperovalo. Za třicetileté války 1618-1648 bylo město, několikrát vydrancované armádami obou soupeřících stran a obyvatelé, pokud pohromu přežili, byli ožebračeni. V době rekatolizace byla zdejší mariánská kaple na Svaté Hoře, jež proslula v širokém okolí jako nejslavnější poutní místo v Čechách. Poutnický ruch se tak stal hlavním zdrojem obživy zchudlých měšťanů. Trvalo celých padesát let, než se Příbram plně zotavila z válečných ztrát. Napomohla tomu i úspěšná těžba železa a stříbra z nově nalezených ložisek. Město se rychle rozrůstalo. Nová stavení, vesměs chudobné hornické domky, se pavoukovitě rozrůstala z náměstí všemi směry. Příbram se stala sídlem centrálních báňských institucí a v půli 19. století i báňské akademie. Prosperita zdejších dolů trvala sto let.

V severovýchodním rohu současného náměstí T. G. Masaryka vyrostl v letech 1890 - 1893 reprezentativní novorenesanční objekt spořitelny a radnice. Po zbourání původních měšťanských domů se přikročilo ke stavbě nové budovy podle zpracované projektové dokumentace významného architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna (1822 - 1897), což dokládá i pamětní deska ve vestibulu objektu. V jeho týmu působil další věhlasný architekt Bedřich Münzberger (1846 - 1928).

Na budově sloužící nyní radnici můžeme obdivovat jemně provedené štuky a propracované balustry a římsy. V interiéru vaší pozornosti neunikne výrazný vestibul a schodiště, zdobené symbolikou města. Roku 1891 se do novostavby přestěhovala nejprve spořitelna a své prostory tu našla v přízemí a v 2. patře i radnice. Nároží radnice ozdobil v roce 1932 akademický sochař Václav Šára (1893 - 1951) pískovcovým znakem města Příbramě, rámovaným postavami havířů. Umělecký výtvor vznikl nákladem Příbramských průmyslových závodů. Autorem výtvarného návrhu byl akademický malíř Karel Hojden (1893 - 1975).

Radnice do té doby sídlila v sousedním objektu tzv. staré radnice a spořitelny. Z historických stavebních prvků vás upoutá kamenné ostění vjezdu do dvora z Tyršovy ulice a hlavní vchod se zajímavými dřevěnými dveřmi zdobenými kováním.

Na východní straně náměstí najdete jednu z nejhonosnějších staveb ve městě. Jde o dvoupatrovou administrativní budovu s bosovanou omítkou a s nádherně zdobeným litinovým zábradlím na balkóně nad vstupním portálem. Stavba byla realizovaná v letech 1846 - 47 v empírovém stylu pro potřeby báňského ředitelství. Dům báňského ředitelství byl v minulosti svědkem mnoha velkolepých hornických parád. Roku 1889 tu pobýval následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este. v říjnu 1918 z balkónu domu slavnostně vyhlásili představitelé města Československou republiku a v květnu 1945 zde vítali spojenecké vojáky.

Na jižní straně náměstí T. G. Masaryka pak stojí dům Holých a Modrý hrozen. Podle doposud probádaných prostor dvoupodlažních sklepení, ve kterých byla i studna s dochovanými staršími gotickými klenbami, je možné usuzovat, že se jednalo o právovárečné domy. V domě Modrý hrozen býval hotel s restaurací. Hostinec s oblibou navštěvoval například skladatel Antonín Dvořák pobývající tehdy často v nedaleké Vysoké u Příbramě. To dokumentuje pamětní deska vpravo od vchodu do budovy.

Obě tyto zajímavé stavby jsou však zastíněny velikášskou stavbou bývalého OV KSČ, dnes zde sídlí Úřad práce.

Na západní straně náměstí se nachází budova Knihovny Jana Drdy. Vznikla v místě, kde stával nejstarší příbramský měšťanský dům, datovaný k r. 1379, údajně patřící rychtáři Janu z Michalovic. Tento původně gotický objekt byl v roku 1626 vypálen a později přestavěn barokně, s dvojicí štítů a podloubím. V domě býval známý zájezdní hostinec U Černého orla. V roce 1860 při přestavbě bylo zazděno podloubí a odstraněny charakteristické barokní štíty. Po 1. světové válce pak byla celá budova do základů zbouraná a v roce 1922 ji vystřídal dům okresního zastupitelstva s historizující architekturou té doby, s výrazným portálem lemovaným sloupy, četnými římsami a štítem osázeným vázami. Tato stavba se dochovala do současnosti.

Na téže straně náměstí, na domě č. p. 1 na čelní stěnu sídla tehdejšího okresního soudu byla zhotovena sgrafita podle dochovaných Alšových kartonů. Tohoto úkolu se v polovině 50. let 20. století zhostili akademičtí sochaři Miroslav Vajchr a Olbram Zoubek. Původní sgrafita se nacházela na budově fyzikálního ústavu příbramské Báňské akademie z roku 1904. Tento objekt stavebně upravil Josef Sochovský, příbramský architekt a stavitel a také bratranec Mariny Kailové, manželky Mikoláše Alše.

Nového „rozkvětu“ se město dočkalo až v druhé polovině 20. století. Vyrostlo zde proslulé „stalinistické“ sídliště a kolem šachet a stavenišť se budovali hrozivé bariéry z ostnatých drátů, s hlídkovými věžemi, na nichž ozbrojení dozorci bděli nad otrockou prací trestanců. Kulturní úroveň města upadla. Ze Svaté Hory byli roku 1950 odvlečeni její řádoví správci redemptoristé. Rok 1989 zastihl Příbram opět na prahu nové epochy. Velké báňské podniky a doly na stříbro, olovo i uranovou rudu, zanikly. Dnešní město již tedy není městem hornickým. Zůstává však městem poutním a památníkem bohatých hornických tradic. Stává se střediskem vědeckého bádání o dějinách uranového průmyslu a o historii třetího, protikomunistického odboje.