Dovolená Jeseníky 1.den - Ubytování a poutní kostel Panna Marie Pomocná

Nejedeme k moři, ale tradičně se vrháme do poznávání naší zemičky. Ono je to mnohdy paradoxně tak, že dobře známe místa vzdálená, ale to co máme, jak se říká, u nosu, to neznáme. Letos jsem dovolenou vybírala na poslední chvíli. Někdy v květnu jsem zapíchla prst do mapy, v Jeseníkách zjistila nabídky zajímavostí a pěkných míst pro všechny varianty počasí a zvolila Zlaté Hory. Hotel Minerál měl volnou kapacitu, ceny mírné, podle informací nedávno rekonstruovaný, to by mohlo být prima. Ve svém věku již preferuji pokoje s příslušenstvím a zde nabízeli i bezdrátový internet a TV. Já vím, řeknete, že to je už v dnešní době snad všude, ale ne všude mají pro nás služby za tak příjemné ceny a v blízkosti vlak i autobus, protože na dovolenou jezdím bez auta a za každého počasí chci vyrážet do okolí. Ono to má i své velké výhody. Všechny pěší výlety si mohu naplánovat z místa A do místa B a nemusím se vracet k autu. Zda z místa B jede nějaký veřejný spoj lze také snadno vyhledat na internetu. V tomto směru jsme tedy vybavení. V zavazadlech je plán na každý výlet s mapkou, popisem trasy, variantou dle počasí a jízdním řádem. Já a můj nejmladší potomek Michal (32)jsme připraveni.

Je neděle 22. července 9 hodin, starší syn je již s autem připraven před domem. S autem? No ano, autobus do Zlatých Hor jede v 6 hodin ráno a cesta mu trvá 4 hodiny. Ubytovat se můžeme po 11 hodině. Syn se již dříve nabídl, že tam i zpět nás zaveze, protože jemu to bude trvat tak dvě hodinky. S počasím je to jako loni. Je nejisté. Na obloze se mraky snaží kousky modré oblohy úplně vymazat. Ale neprší. Cesta probíhá v pohodě. Val. Meziříčí, Nový Jičín, Opava, Krnov, Město Albrechtice a Zlaté Hory. "Bruntál? Jak to?" Jedem špatně. No nevadí, trochu jsme si cestu protáhli. Ale dobře. Jedeme krásnou zvlněnou krajinou, obloha se více pročišťuje, nálada výborná. "Podívejte!" To jsem ještě neviděla. Na stráni se pase stádo dobytka a spolu s ním veliké hejno čápů. Poblíž žádný rybník. Čápi jsou snad všude a jeden se zvedl a letí kousek nad autem. Chce se mi zastavit a fotit a fotit, ale syn pro moji úchylku pochopení nemá a tak ujíždíme dál. Napadá mne, že když jedeme touto cestou, mineme nejspíš ten poutní kostel, na který se chceme vypravit ještě dnes. A také ano. Bílá kostelní věž vyčuhuje z lesa.

A již projíždíme náměstím Zlatých Hor. Jsme překvapeni. Na foto mapách i na letecké mapě je všechno jinak. Manžel se divil, proč jedeme do takového zapadákova. Tohle tedy na zapadákov nevypadá. Vše tu září novotou. Viditelně prošlo náměstí rozsáhlou rekonstrukcí.