Proboštský kostel Povýšení sv. Kříže v Poděbradech

Soudí se, že byl postaven ve 14. století (podle lidových podání byl vystavěn Bočkem z Kunštátu a jako chrám nového založení obdržel v roce 1354 prvního kněze), ale z nepřímých důkazů nám vyplývá, že byl mnohem starší, tj. vznikl přinejmenším během 13. století, pokud ne dříve. Podle popisu pražské diecéze z let 1344-1350 náležel k havraňskému dekanátu a boleslavskému archidiakonátu. V roce 1352 bylo odsud odváfděno 51 grošů papežského desátku. O 10 let později nastoupil po zemřelém plebánu Jindřichovi kněz Bohunek. Když i on zemřel, zastoupil ho roku 1385 kněz Jan. V roce 1399 byly kostelu v Poděbradech uděleny odpustky. Roku 1407 nacházíme v soudních aktech zmínku o poděbradském kaplanovi Řehořovi, takže někdy předtím zde došlo ke zřízení kaplanství. V roce 1416 se stal nástupcem rezignovavšího plebána Hanuše kněz Kašpar. Roku 1418 byl plebánem Bušek. V pozdní gotice došlo k přestavbě původní raně gotické stavby. Další úpravy chrámu Páně proběhly v letech 1552-1562. Ty navrhl a realizoval architekt a stavitel Giovanni Battista Aostalli. Jejich jádrem bylo snížení klenby lodi a uzavření oken segmentem. V té době byl místním farářem kněz Matěj, jenž roku 1558 odešel do Nového Města nad Metují a nahradil ho kněz Jan Městecký a kněží podobojí zde zůstali až do bitvy na Bílé hoře. Za třicetileté války nebyl tento svatostánek vydrancován nebo zneuctěn, i když bylo město obléháno saským nebo švédským vojskem. Jiné zdroje hovoří, že se tak stalo v letech 1620-1621. Duchovní správa byla tehdy svěřena karmelitánům z pražského kláštera sv. Havla, kteří sem posílali zejména polské kněze, např. pozdějšího děkana P. Alexandra Koslinského. V roce 1698 byla na místě starší kaple přistavěna barokní kaple Bolestné Panny Marie. Roku 1818 vznikla na místě původní zvonice věž. V roce 1859 byl pořízen nový obraz sv. Cyrila a Metoděje. 31. května 1859 byla zahájena desetidenní sv. misie, kterou konali redemptoristi: superior P. Antonín Maštalíř, P. Josef Machek, P. Jiří Kotyza a P. Václav Haklík. Tehdy byl postaven kolářským a soustružnickým mistrem Janem Barchovským dřevěný misionářský kříž, na který dal dřevo poděbradský magistrát, prkna na zábradlí a jiné potřebné věci zdejší mlynář Vojtěch Hlaváč. V roce 1863 došlo k přístavbě severní kaple sv. Cyrila a Metoděje, a to stavitelem Janem Kalousem. Roku 1869 byla opravena a nabílena fasáda kostela i s věží. Nad presbytářem byla pořízena nová sanktusová vížka, neboť ta stará byla už tak sešlá, že zvonky z ní musely být zavěšeny v okně věže. V následujícím roce byl v Litoměřicích přelit zvon Michal. 21. července 1872 se uskutečnily v kostele kněžské prvotiny P. Karla Čermáka. Roku 1875 došlo k regotizaci interiéru, během níž byla otesána a vyrovnána žebra, následně nově omítnuta, v presbytáři došlo k zabílení znaků, okna prošla novogotickými úpravami a původní portál z roku 1671 byl zvýšen. V roce 1886 byl kostel povýšen z děkanského na proboštský. Roku 1890 bylo odstraněno gotické klenutí sakristie, aby byla nad ní zřízena oratoř. 18. dubna 1896 tu udílel sv. biřmování Msgre. ThDr. Edvard Jan Nepomucký Brynych. V letech 1896-1898 proběhla rekonstrukce a regotizace objektu podle plánů architekta Rudolfa Vomáčky. Tyto práce byly provedeny staviteli Josefem Fialou a Václavem Taucem. 31. prosince 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-povyseni-sv-krize-13028790). Řada oprav byla provedena v posledních letech, např. rekonstrukce průčelí byla provedena v roce 1996, stejně tak i střecha, o 10 let později byly zrestaurovány některé kamenické a kamenosochařské části, na okenní vitráže došlo v letech 2009-2020 (viz https://nymbursky.denik.cz/volny-cas/pdy_vitraze.html) a renovace pískovcových oken byla zahájena roku 2016.

Dnes se jedná o pozdně gotické síňové trojlodí s pětiboce uzavřeným presbytářem s obdélnými prostorami sakristie a oratoře po stranách. Naopak po stranách trojlodí jsou situovány kaple obdélného půdorysu a před západním průčelím se nachází hranolová věž se stanovou střechou. Stěny kostela i s okny byly zevně upraveny pseudogoticky, a to již ve zmíněném období let 1896-1898. Jen okna v presbytáři mají původní gotická ostění a okno v ose presbytáře i původní kružbu. Presbytář je sklenut původní gotickou křížovou žebrovou klenbou a v závěru paprsčitě, trojlodí 9 poli křížové žebrové klenby na pilířích. V západní části lodi je renesanční kruchta na trojici arkád, v presbytáři pak pozdně gotické sedile. Kostel byl vymalován v roce 1922 místním malířem Karlem Šramotou podle návrhu akademického malíře a profesora Františka Urbana z Prahy, podle jiných zdrojů podle Marie Urbanové, okno v severní stěně pochází z roku 1892 a je od C. C. Türkeho a okna v presbytáři vznikla v roce 1933 podle návrhu malíře Františka Fišera.

Zařízení kostela je pestré, neboť jeho součásti jsou vyvedeny jak v barokním a rokokovém, tak i v pseudogotickém slohu. Rokokový hlavní oltář z 1et 1773-1779 je tabernáklový, vytepaný z postříbřené mědi podle vzoru oltáře v Mariazellu (původně pocházel z kaple v Nových Mlýnech), v roce 1877 byl opraven a roku 1933 došlo k jeho další úpravě. Barokní kazatelna z roku 1732 byla upravena v roce 1875 a doplněna dřevěným nosným pilířem. Dvojice bočních oltářů sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny je vyvedena v pseudogotickém slohu P. Musilem a obsahuje obrazy akademického malíře Jana Umlaufa z roku 1900. Pseudobarokní oltář v kapli sv. Cyrila a Metoděje z roku 1877 pochází od Josefa Stoklasy, od téhož by měl pocházet rovněž protějškový oltář v kapli Bolestné Panny Marie z roku 1876. Čelní stěna jeho menzy je kryta barokním dřevěným reliéfem Nesení kříže, vzniklým kolem roku 1740, jenž se původně nacházel na původním hlavním oltáři. Za zmínku stojí ještě v lodi umístěný obraz Ukřižovaného Krista od Daniela Jakuba Suttnergrafa, který má pocházet z období po roce 1700, i když někteří autoři ho datují do 80.-90. let 17. století. Roku 1860 byl opraven Josefem Vojtěchem Hellichem a v roce 1933 Františkem Fišerem. Proti němu se nacházející obraz sv. Rozálie měl kolem roku 1740 vytvořit malíř Matěj Škréta z Nového Bydžova, případně další z malířů tohoto příjmení (někdo uvažuje o Karlu Škrétovi). V presbytáři je pak ještě reliéf Kristovy hlavy od Bohuslava Schnircha a kamenná socha Srdce Páně od Čeňka Vosmíka z roku 1933. Na dřevěné desce je opis nápisu z náhrobníku Kunhuty ze Šternberka, v roce 1449 zemřelé manželky Jiřího z Poděbrad, jenž vznikl nejspíše v 17. století. Cínová křtitelnice z roku 1563 pochází od Matěje Konváře z Kutné Hory a zajímavým objektem je ještě kamenný náhrobník Giovanniho Battisty Aostalli de Sala z roku 1575. Původní varhany z období kolem roku 1664 byly nahrazeny hned třikrát v řadě - v letech 1770-1771 nástrojem od Pavla Františka Horáka, v roce 1831 od Jana Jozefyho a roku 1887 od Karla Schiffnera, přičemž poslední z nich byl opraven v letech 1929 a 1944 (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2494).

Dříve se v kostele nacházelo více zvonů. V původní dřevěné zvonici byla zavěšena jejich čtveřice, ale díky jejímu stavu se mohlo zvonit pouze dvojicí menších zvonů. Kromě toho byly ve věžičce kostela další 2 zvonky. Ale ty byly zredukovány válečnými rekvizicemi obou světových válek, takže ve věži dnes nalezneme pouze zvon Vojtěch od zvonaře Víta Dietricha z roku 1759 (viz https://nockostelu.cz/kostel/1491/). Pro válečné účely bylo totiž odevzdáno 5 starobylých zvonů, z nichž nejstarší a největší, Dominikál, pocházel z roku 1552. Roku 1928 byly pořízeny a zavěšeny na věž 2 nové zvony - Marie a Václav od firmy Švagerka a Riss v Kuklenách u Hradce Králové. Ty naopak podlehly rekvizici za německé okupace.