Procházka po Plzni.

Když jsem byl naposledy v Plzni, měl jsem asi tři hodiny volna. Tak jsem se rozhodl projít si historické centrum okolo náměstí Republiky, navštívil jsem Měšťanskou besedu, Kopeckého a Smetanovy sady. Minul jsem Františkánský klášter, krásnou budovu Západočeského muzea, prošel se přes Šafaříkovy a Křižíkovy sady. Dále jsem se podíval k divadlu J.K.Tyla. Pak jsem pokračoval okolo Velké synagogy do Štuncových sadů k fotbalovému stadionu místní Viktorky. Na závěr jsem si nechal legendární plzeňský pivovar Prazdroj. Od Štruncových sadů jsem vede přes řeku Radbuzu lávka, která prochází i areálem pivovaru. Znovu se mi potvrdilo, že Plzeň je příjemné město, kam se rozhodně vyplatí udělat si výlet .

Plzeň je metropolí Plzeňského kraje. Rozkládá se na sto dvaceti pěti kilometrech čtverečních a žije v ní přes 173 tisíc obyvatel.

Město bylo založeno v roce 1295 českým králem Václavem II. na soutoku řek Radbuzy, Mže, Úhlavy a Úslavy. K jeho rychlému rozvoji mu napomohla výhodná geografická poloha mezi Prahou a zemskými hranicemi. Leželo na významné křižovatce tří důležitých obchodních cest - norimberské, řezenské a saské. Brzy se proto stalo přirozeným obchodním, kulturním, správním a později průmyslovým centrem západních Čech, jimž je dodnes. Rozlohou i počtem obyvatel bylo už ve 14. století po Praze a Kutné Hoře třetím největším městem v Čechách. O důležitosti Plzně svědčí i to, že se v letech 1599 – 1600 stala dočasně sídlem římského císaře a českého krále Rudolfa II. Éra rozkvětu přichází s obdobím renesance. Měšťané bohatnou na čilých stycích s Norimberkem a Řeznem. Vše narušila třicetiletá válka. V roce 1618 byla Plzeň poprvé v historii dokonce dobyta protestanskými oddíly hraběte Arnošta z Mansfeldu. Na další hvězdné časy si musela počkat až do 19. století, kdy spojila svůj osud s četnými průmyslovými závody.

Jeden z řady významných dějinných milníků s sebou přináší i konec 2. světové války. Plzeň 6. května 1945 osvobodily americké jednotky vedené generálem Georgem Pattonem 6. května 1945. Podle americko-sovětské dohody Patton už nesměl pokračovat dále. O historickém významu Plzně svědčí mimo jiné její architektonický rozvoj. Svou stopu v ulicích zanechaly snad všechny umělecké styly, které v různých dobách ovládly České země. Šestnácté století patřilo třeba italským stavitelům. Konec sedmnáctého je zase spojen s barokem a se jmény stavitele Jakuba Augustona a sochaře Kristiána Widmana. Historické jádro města, jehož půdorys je do značné míry totožný s celým původním gotickým městem, bylo v r. 1989 prohlášeno městskou památkovou rezervací. Mezi cenné plzeňské stavební památky patří zejména gotický chrám sv. Bartoloměje, renezanční Radnice, barokní přestavby budov arciděkanství a františkánského kláštera či židovská synagoga. Přelom 19. a 20. století zase připomínají náročné stavby veřejných budov, například městské divadlo, muzeum či Měšťanská beseda. Zcela ojedinělý je rovněž soubor osmnácti domů vyzdobených sgrafity podle návrhů Mikoláše Alše. /zdroj město Plzeň/.