Loading...
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Poutní místo
Poutní místo v Provodově u Zlína jsme navštívili během jednodenního výletu, který jsme celý strávili na Zlínsku. Auto jsme zaparkovali pod kostelem Panny Marie Sněžné a po schodišti, které zde bylo přistavěno v roce 1925, jsme se k němu vydali.
Před námi se tyčil barokní poutní kostel z roku 1750, ale vždy tomu tak nebylo. Během čtení o historii místa jsme se museli vrátit až do roku 1705, kdy v dolním provodovském mlýně pod Maleniskem žil mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho nemocná žena Anna si stěžovala na bolesti hlavy i očí, neboť ztrácela zrak a marně v modlitbách prosila o své zdraví Pannu Marii. Právě roku 1705 měla sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám, jež na jeho příkaz rozšiřovala mezi svými známými.
Pak jsme se dočetli, že o šest let později, před svátkem Nanebevstoupení Páně, byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Psal se rok 1711, kdy oba zamířili na Malenisko, kde stařeček zastrčil hůl do země a pravil „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši " a poté zmizel.
Dále jsme se dočetli, že další den šla mlynářka na bohoslužby do pozlovického kostela, kam Provodov dříve patřil, a uviděla, že na místě označeném ve snu je hůl a u ní prýštící pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, že lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale přesto o svém uzdravení nemluvila. Po několika měsících přišel k mlynářce ve snu znovu stařeček a napomenul ji, aby o uzdravující vodě řekla i jiným.
Pověst se nám líbila, ale kdo ví, jak to ve skutečnosti bylo. Každopádně od roku 1712 začali lidé putovat na toto dosud opuštěné místo Vizovických vrchů a každým rokem zde přibývalo zázračných uzdravení, jak píše na zažloutlých pergamenových listech knihy provodovského kostela. Zjistili jsme, že se poutníci scházeli u obrazu Panny Marie, který darovala Dorota Jahodíková z Pašovic z vděčnosti za své uzdravení. Tento obraz Matky Boží kojící, jedinečný svého druhu v celé střední Evropě, který je dodnes zachován na hlavním oltáři kostela, pochází od neznámého autora a byl přivezen do Provodova z Vídně v roce 1710, kde jej koupil Jiří Kaydušek, bratr uzdravené Doroty Jahodíkové.
Pokračovali jsme ve čtení a tak jsme se dozvěděli, že roku 1720 vážně onemocněl majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář Tobiáš Kotásek sdělil těžce nemocnému vzkaz mlynářky Vlaštovicové z Provodova, že ho Panna Maria uzdraví, ale chce, aby na Malenisku u pramene nechal postavit kapličku. Nedivili jsme se tomu, že hrabě Serenyi vše slíbil, brzy se uzdravil a dal zde vystavět nejprve dřevěnou kapli, později pak zděnou s oltářem.
Nová mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněžné 5. srpna 1735. Zjistili jsme, že obřady svěcení vykonal za asistence četných kněží uherskobrodský děkan Jan Trchalík a od této doby se stala provodovská kaplička střediskem mnoha poutí z celého okolí. Nepřekvapilo nás, že když poutníků přibývalo, byla kaplička v roce 1750 přestavěna, rozšířena a v této podobě stojí dodnes.
Narazili jsme však na zavřené dveře a mříž a tak jsme dovnitř pouze nahlédli. V kostele visící jedinečný obraz Panny Marie kojící jsme bohužel tedy neviděli, stejně jako varhany z roku 1911. Interiér kostela dále zdobí křížová cesta od Emila Brendla (1947) a sochy sv. Antonína Paduánského, sv. Františka z Assisi, sousoší sv. Anny s Pannou Marií a sv. Terezie od Dítěte Ježíše, které také našemu zraku unikly. Viděli jsme pouze okna, které zdobí barevné vitráže sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého. Ve věži jsme zahlédli zvony z let 1734 a 1803. Také jsme zjistili, že generální oprava kostela proběhla v letech 1985 až 1988.
V roce 1865 byla blízko kostela vystavěna vodní kaplička, ke které jsme zamířili, když jsme si kostel prohlédli alespoň zvenku. Dozvěděli jsme se, že současná podoba pochází až z roku 1949. Okolí i samotný kostel bylo pěkně upraveno, k pramenu vedlo pár schodů dolů a počasí nám přálo, neboť bylo hezky a slunečno. Napili jsme se vody z pramene, poseděli na lavičkách a pak jsme se šli podívat na začátek Křížové cesty.
Z historie jsme zjistili, že roku 1877 byla v lese blízko kostela vybudována první Křížová cesta. Když zchátrala, koncem minulého století byla postavena nová. A konečně v pořadí třetí kamennou Křížovou cestu, jsme částečně viděli i my. Přečetli jsme si, že pochází z let 1917 až 1918 a vznikla jako vzpomínka na padlé vojíny a poutníky z první světové války.
Zašli jsme se podívat pouze k druhému zastavení a potom jsme se vrátili k autu a popojeli k hospodě na Maleniskách, kde jsme si koupili známku a dostali razítko do památníku. Pak jsme již jeli domů do Olomouce.
http://www.hrady.cz/?OID=10915
Otevírací doba: Sobota 9:00 – 12:00, 13:00 – 17:00 hod Neděle 13:00 – 17:00 hod Bohoslužby se konají každou neděli po celý rok v 10:15 hod., v poutním období (květen - 25. říjen) ještě ve 14:30 hod.
Po celou dobu přístupnosti kostela je přítomen průvodce. Vstup je zdarma. V době církevních obřadů, koncertů a jiných akcí se od prohlídek upouští.
Významné, byť skromné, mariánské poutní místo na Malenisku ve Vizovických vrších se nachází v katastru obce Provodov na Moravě, ležící nedaleko lázní Luhačovice i krajského města Zlín (Provodov je součástí Luhačovického Zálesí a nachází se - pod vrchem Komoncem – na rozhraní Slovácka a Valašska). Jeho návštěva však potěší nejen davy věřících poutníků, ale každého, kdo má rád zajímavá místa uprostřed krásné přírody. Navíc je možné, že se již v dávné minulosti jednalo o kultovní místo pohanských rituálů. Zdejší areál dnes svým návštěvníkům nabízí nejen poutní kostel Panny Marie Sněžné, ale i křížovou cestu, kapličku nad studánkou (tzv. vodní kapli), památný strom, budovu fary, přístřešek pro umístění venkovního oltáře a dříve i křížový kámen. Nedaleko od tohoto poutního místa najdete také několik lesních studánek nebo pozůstatky gotického hradu Starý Světlov.
Ke vzniku tohoto poutního místa (poutníci sem pravidelně přicházejí od roku 1712) se váže legenda z počátku 18. století, podle které se – v době uherské expanze - mlynářka Anna Vlaštovicová z Dolního provodovského mlýna, trpící oční chorobou, uzdravila poté, co si - na základě snového zjevení starce (podle jiné pověsti anděla) – umyla oči vodou ze studánky na okraji lesa. Majitel luhačovického panství – rovněž uzdravený hrabě Wolfgang Serenyi - nechal následně u studánky postavit dřevěnou kapličku. Ta byla v roce 1735 nahrazena kaplí zděnou a v roce 1750 byla tato kaple rozšířena o chrámovou loď. Tím vznikl současný barokní kostel Panny Marie Sněžné.
Přesto, že je kostel zasvěcen Panně Marii Sněžné, začala zde být téměř ihned uctívána místní Panna Marie Provodovská, zpodobněná na obrazu neznámého autora (obraz byl dovezen roku 1710 z Vídně) s jedinečným námětem (Matka Boží kojící), který kapli věnovala uzdravená Dorota Jahodíková z Pašovic. Pod oltářem kostela se údajně nachází zázračný pramen se svatou vodou, která pak vyvěrá ve studánce pod kapličkou, postavenou v roce 1865. Její současná podoba však pochází až z roku 1949. Od této kapličky pak vede na vrchol kopce Brdo křížová cesta, zakončená další kaplí. Kamenné schodiště k poutnímu kostelu bylo vybudováno v roce 1925. Budova nynější fary je nejstarším zachovalým stavením v Provodově a byla postavena v letech 1760 až 1761. Vedle budovy fary se tyčí sloup s křížem, který je od roku 1992 prohlášen kulturní památkou.
Současná – a již zmíněná - křížová cesta je v pořadí již třetí zdejší křížovou cestou. Pochází z let 1917 až 1918 (obě její předchůdkyně vznikly v poslední čtvrtině 19. století), zdobí ji kamenné reliéfy a kulturní památkou je od roku 2002. Byla vybudována jako vzpomínka na padlé v I. světové válce a každé její zastavení proto obsahuje věnování okolních obcí památce "svých" padlých. Krom toho je na prvním zastavení erb arcibiskupský na posledním rodový erb Serenyiů. Před vchodem do kostela stojí navíc kamenný misijní kříž, vztyčený „na paměť Fr. Slováka z Provodova, padlého v Ruském Polsku 8.7.1915 ve věku 36 let".
Mše svaté jsou zde slouženy každou neděli dopoledne. K tomu je potřeba přidat mše poutní (kromě hlavní poutě Panny Marie Sněžné se jedná např. o poutě hasičů, matek nebo dušiček).
Zcela na závěr bych rád přidal alespoň pár slov o poutním kostel Panny Marie Sněžné. Již od roku 1958 se jedná o kulturní památku s prostým interiérem. Kostelík je relativně malý, jeho rozměry jsou 19 x 9 x 8 metrů. Hlavní oltář pochází z I. třetiny 18. století a jeho součástí je poutní obraz Panny Marie Kojící. Miasného obraz patronky kostela – tedy Panny Marie Sněžné – z roku 1845 visí nad vchodem do sakristie. V interiéru poutního kostela dále najdeme rokokovou kazatelnu z 60. let 18. století, křížovou cestu Emila Brendla z roku 1947, boční oltář Božského srdce Páně z roku 1919 nebo klasicistní krucifix z konce 18. století. Nechybí sochy svatých, např. Antonína Paduánského, Františka z Assisi, Anny, Panny Marie, Terezie nebo Cyrila a Metoděje. Varhany pocházejí z roku 1911, zvony z let 1734 a 1803. Generální oprava kostela proběhla v letech 1985 až 1988.