Pulčín – Hradisko (Národní přírodní rezervace)
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Rezervace
Národní přírodní rezervaci Pulčín - Hradisko (72,73 ha) najdeme v CHKO Beskydy, v jihozápadní části horského pásma Javorníků (podcelek Makytská hornatina, okrsek Pulčínská pahorkatina), , asi 0,5 km severně od obce Pulčín, vblízkosti průlomového údolí řeky Senice (Lomensko), kterým jsou Javorníky odděleny od Vizovické vrchoviny. Nachází se vnadmořské výšce 510 až 773m.
Zaujímá území Pulčínských skal spolu s vrcholem Hradisko (773 m n.m.) včetně jeho prudkých svahů a dalších vlese ukrytých skalních útvarů.
Chrání největší skalní město v pískovcích moravské části Karpat, které je tvořeno drobnými i rozsáhlými skalními stěnami, bloky, kamenným mořem, sutěmi a dalšími pseudokrasovými jevy. Nachází se zde několik větších seskupení pískovcových skal, Zámčisko na jižním okraji, Pět kostelů na západě a skalní město Izby v centrální části na vrcholu Hradisko.
Vrcholová část Hradiska (773m n.m.) je tvořena pískovcovou plošinou o délce 150 m a šířce 80 m. Plošina je omezena mrazovými sruby a denudačními svahy. Nejnápadnější jsou dvě vypreparované rovnoběžně k jihozápadu vybíhající lavice, tvořící až 20 m vysokou skalní stěnu. U paty jsou zakončeny výraznými skalami, známými jako Zkamenělý (Zbojnický) kostel a Ludmilina skála. Najdeme zde také zajímavý pískovcový útvar Trtol (Žába) simpozantním skalním převisem nazývaným Nos. Obě lavice vystupují vdélce asi 250m, přibližně uprostřed svahu Hradiska jsou ukončeny větší skalní skupinou Zámčisko, kde je vyhlídka s vrcholovou knihou. Mezi oběma lavicemi se táhne žleb, dnes částečně zanesený sutí a splachovým materiálem, kterým vede modrá turistická značka k vyhlídce na Zámčisku a dále na vrchol Hradiska.
Vlastní vrchol Hradiska je obklopen věncem skal ve tvaru koruny. Jižně od vrcholu se nalézá skalní město nazývané Izby. Bloky značných rozměrů se sunou svahem dolů a vytvářejí nakupeniny bizarních tvarů, na trhlinách a puklinách s pseudokrasovými jeskyněmi. Níže po svazích jsou roztroušeny jednotlivé bloky značných rozměrů. Ve vodorovných vrstvách jsou vyvinuty jedinečné „suché kaňony" (až 10 m hluboké pukliny), největší z nich se nazývá Ancona či Propadlý hrad.
Podobné, avšak daleko rozsáhlejší nakupeniny skalních bloků charakteru skalního města jsou situovány poněkud níže na severních svazích Hradiska nad údolím Pulčínského potoka v lokalitě Pět kostelů (Pětikostelí). Nacházejí se zde impozantní skalní útvary s převisy dosahujícími výšky až 20m, nejznámější znich se nazývá Medvědice.
Rezervace je veřejnosti přístupná pouze po značených turistických stezkách! Snadno dostupná je po červené turistické stezce přímo z Pulčína nebo od viaduktu v Lomensku po modře značené turistické stezce (3 km), která stoupá proti proudu Pulčínského potoka k Pěti kostelům a dále pokračuje přes Zámčisko na vrchol Hradiska. Návštěvníci a turisté mohou získat potřebné informace, propagační, informační a jiné materiály v Informačním centru Českého svazu ochránců přírody Pulčín, které se nachází v budově bývalé základní školy.
Neodmyslitelnou dominantu české KRAJINY tvoří kopce Říp anebo Blaník, jižnímu Valašsku zase vévodí za dědinkou Pulčínem vrch Hradisko. Žádní ctní a spící rytíři se tu pod příkrovem lesa neukrývají, namísto nich se pod stromy schovává největší komplex skal na Valašsku, majících na dvou místech ráz skalních měst. A poněvadž jsou zdejší skalní útvary tvořeny karpatskými flyšovými pískovci a slepenci, je to také nejrozsáhlejší seskupení takovýchto skal na celé Moravě, neboť všude jinde už jsou ty rozsáhlejší skalní amfiteátry tvořeny "jiným materiálem." Hradisko je kopcem, který tvoří důstojnou kulisu odlesněnému a hluboce zaříznutému údolí za dědinkou Pulčínem. I když jeho vrchol dosahuje pouhých 773 m nadmořské výše, na první pohled mají jeho svahy ráz daleko vyšší hory. Tomuto dojmu napomáhají extrémně strmé, jižní a jihovýchodní strukturní svahy, ze kterých vystupují mezi stromy mocné pískovcové plotny a v polovině kopce také velmi výrazné seskupení Hlavních Pulčínských skal, podobající se čtvrt kilometru dlouhému skalnímu Bradlu. Na jeho nejvyšším místě, nazývaném Zámčisko, stával ve středověku menší "pseudoskalní" hrad.
HLAVNÍ PULČÍNSKÉ SKÁLY jsou se svými 40-50 metry vysokými skalními stěnami nejvyšším ze čtyř hlavních seskupení na katastru Hradiska. Dalším nejbližším příslušníkem skalní rodiny jsou skály zvané PĚT KOSTELŮ, které se nacházejí na úpatí nejzápadnějšího výběžku Hradiska a jejichž skalní věže a útesy dosahují výše přes 30 metrů. Zbývající útvary už se nacházejí pod jižním a severním vrcholovým temenem Hradiska. Dosahují sotva poloviční výše než Hlavní skály, ale zato je předčí svou rozlohou a velikým bohatstvím geomorfologických jevů, kterých je v jižním skalním městě zvaném IZBY a v severním VELKÉM SKALNÍM MĚSTĚ více než požehnaně. Geomorfologové zde mohou plesat radostí nad členitými skalními komplexy s průrvami a bludišti, které jsou jakousi miniaturní obdobou těch daleko větších komplexů, nacházejících se ale už v Čechách. Samozřejmostí je také bohatý výskyt všech nejznámějších geomorfologických jevů... jen těch voštin je tu méně, než bychom čekali. Namísto nich zde nalezneme množství puklinovitých a suťových pseudokrasových jeskyní, z nichž ty největší - Hladomorna (Pod Kazatelnou I), Pod kazatelnou II, Hliněná a jeskyně Lízinka neunikli ani pozornému oku odborníků. Hradisko je také vzorovou ukázkou rozpadu pískovcových a slepencových ker flyšového pásma, které byly odněkud z jiného místa nasunuty v období třetihor až sem.
Následnými horotvornými procesy byly pak všelijak přesmýkany nad a pod sebe, takže se tu vedle sebe nacházejí jak vrstvy luhačovické, tak újezdské i vsetínské, které se od sebe navzájem liší. Zatímco jedny jsou tvořeny hrubými lavicovitými nazelenalými pískovci a slepenci, vedle už převažují jílovce a o kousek dál nalezneme skalní stěny tvořené pískovcem jemnozrnným. Ještě že je většina z nás jen turisty a ne odborníky, neboť tito chudáci mají z podrobného průzkumu skalního masívu hlavu notně zamotanou. Magurský flyš si tu totiž dělal co chtěl (a jak chtěl)... a na něj je, holenkové, každá geologická učebnice takhle maličká! Dál už necháme odborný popis zdejšího kamení odborníkům, snad jenom na okraj ještě připomenu, že odborný průzkum zde prováděl například RNDr. V.Pesl z Brna a v době novější M.Janoška, jehož jméno nebude neznámé čtenářům jeho populárních knih o českých a moravských horách anebo o vodopádech. Ani jeden z těchto vědců ale nikdy nikde neuvedl v současnosti tolikrát opisovaný nesmysl, že je vrcholové temeno Hradiska s pískovci dlouhé toliko 150 metrů a široké 80 metrů. Tímto je pravděpodobně míněna jen velikost zatím erozí nenarušené pískovcové plošiny na vrcholu. Směrem k jihu a severu je na svých okrajích plošina rozervána stěnami mrazových srubů, které spolu s balvanovými proudy a sutěmi sjíždějí po ukloněných skalních podkladech směrem k jihu a severu. Ani jeden z těchto odborníků se ale bohužel nezmiňuje o tom, že pod největším seskupením balvanů a balvanitých sutí ve Velkém Skalním městě se tento proud zarazil o překážku v podobě podélné vystupující pískovcové kry, rozervané mrazovým zvětráváním na další skalní bludiště. Teprve pod ní Velké Skalní město směrem k západu do údolí zvolna končí. Ne tak směrem k severu, kde skalní bludiště ve tvaru rozevřeného písmene V pokračuje až po nejdelší skalní stěnu ve vrcholové oblasti. Tato Bílá stěna je vlastně velmi členitý (a na několika místech přerušený) dlouhý mrazový srub, který klesá pod vrcholem Hradiska severozápadním směrem v délce asi 250 metrů...
Dost už odborného plácání o kamení, vždyť nejen "šutrologové" jsou nadšeni kótou Hradisko. Velkou radost na jeho temeni zažili i archeologové, kteří zde našli důkazy o osídlení místa v dobách velmi dávno minulých. Tyto nálezy v podobě různé keramiky, pazourkových nástrojů, drtidel na obilí, bronzových sekyrek a dalších věcí můžeme spatřit ve výstavních prostorách Moravského zemského Muzea v Brně. Potvrdilo se tedy, že se na vrcholu kopce nacházelo pravěké hradiště už v době 1000 let před naším letopočtem a postupně se zde vystřídali osídlenci, náležející lidu popelnicových polí, lužické Kultury, slezsko - platénské Kultury a že zde na začátku našeho letopočtu pobývali Keltové. Průzkum na Zámčisku na vrcholu Hlavních Pulčínských skal potvrdil osídlení jen v době středověku, kdy zde stával menší funkční hrad, jehož nejproslulejším obyvatelem býval loupeživý rytíř Miroslav z Cimburka a Plučin.
Skalní průrvy na Hradisku pak bývaly osídleny už jen sporadicky, kdy se zde ukrývali domorodci s dobytkem v době nepřátelských vpádů z Uher, zbojníci i pronásledovaní Čeští bratři, později vojenští dezertéři z první světové války, v té druhé pak partyzáni. Už předtím ale kouzelná zákoutí celého komplexu skal na Hradisku neunikla pozornosti věhlasných osobností - skály navštívil např. Mikoláš Aleš a Svatopluk Čech. Ten si je dokonce tak oblíbil, že se sem často vracel a literárně zpracoval jednu místní pověst. S rozvojem turistického a trampského hnutí se stalo Hradisko nejnavštěvovanějším místem na celém Valašsku a dříve volnému a divokému táboření ve skalních bludištích učinilo konec až vyhlášení NPR PULČÍN-HRADISKO. Od té doby je pohyb po více než 72 hektarech její rozlohy dovolen jen po turistických značkách a trasách NS...