Loading...
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Pokud se vydáme z dědiny Pulčína na obhlídku známé skalní oblasti, uděláme nejlépe, když se budeme držet červené turistické trasy. Od posledního domu obce, kterým je v současnosti nová stylová hospoda Stodola, klesáme po polní cestě mezi okolními pastvinami k veřejnému tábořišti. Se snižující se nadmořskou výškou se nám postupně odhaluje a přibližuje zajímavé skalní defilé, vystupující z lesa v polovině svahu kopce Hradisko. Tyto Hlavní skály mají na dálku podobu Bradla, ale je to samozřejmě jen "jako" - Bradla jsou tvořeny vápencem, kdežto na podobě skal Pulčínských se podílel pískovec spolu se svým věrným druhem slepencem. Červená seběhne od kempu dolů k rozcestí nad potokem a my budeme dále pokračovat po značce modré. Čeká nás ještě krátký sestup ke břehům Pulčiňáku a upravené studánce a pak už se k nám shora doširoka otvírá vlídná náruč Hlavních Pulčínských skal. Zblízka vidíme, že přirovnání k Bradlu notně pokulhává, neboť toto výrazné skalní seskupení (o délce celého čtvrt kilometru) tvoří na první pohled velmi chaotická směs skal a balvanů, mezi kterými se vzhůru proplétá modrá značka. Od potoka vystoupáme upraveným chodníkem se schodky a zábradlím pod patu skalních stěn. Tady nás zaujme skalisko s mohutným převisem nad našimi hlavami, kterému domorodci říkají TRTOL. (Prý je to po valašsky Žába, z čehož jsem... slušně řečeno na rozpacích, neboť sám patřím k tomuto etniku, ale za celý svůj život jsem takto lidově nazývat obojživelníka neslyšel! Kdyby to tady neznělo tak nepatřičně, hodilo by se spíš pojmenování Žralok.)
U paty skály mineme desku, věnovanou památce dvou vsetínských trampů a pak už chodník ostře stoupá serpentinkami stále nahoru až k nejvyššímu místu skal. Pro děti (i některé dospělé) to bude cesta notně adrenalinová, neboť kromě stupínků, lemovaných dřevěným zábradlím, je tu také několik míst, jištěných řetězy. Vcelku je to ale trasa středně náročná a měl by ji zvládnout snad každý. S přibývajícími výškovými metry se nám přes zaoblené hřbety skal a průrvami mezi nimi otvírají čím dál hezčí pohledy na protější odlesněný kopec s pastvinami, jehož vrcholu vévodí vesnička Pulčín. Při průstupu skálami jsme také určitě zjistili, že se pohybujeme v jakémsi - (sutí a balvany zaneseném), žlebu mezi dvěma řadami skal. Správný postřeh. Hlavní skály se totiž skládají ze dvou mohutných dlouhých plotnovitých pásem. Zatímco při průstupu chodníkem nahoru se nám napravo z okraje jednoho z nich otvírají pohledy do údolí, na straně druhé spolu s námi stále stoupá nad našimi hlavami i to druhé skalní pásmo. Pod skaliskem, zvaným Zámčisko, se obě tyto skalní řady slévají v jednu a za Zámčiskem také Hlavní skály končí. Na vrcholový suk se zarovnanou skalní plošinou a třemi vytesanými schodky (památka na zaniklý hrad Plučiny) vede značená odbočka a odtud se vám otevře ze skal na čarokrásnou Pulčínskou krajinu ten nejkrásnější výhled.
V místech předhradí se znovu setkávají červená a modrá trasa a společně míří nahoru na temeno Hradiska do skalních měst. Pokud bychom chtěli výlet ukončit, červená značka nás svede po Zámčiskové cestě do údolí a pak vystoupá zpět do obce Pulčín. My se ale ještě na chvilku vrátíme k několika zajímavostem Hlavních skal. Ty jsou ve zdejší skalní oblasti nejvyššími útvary, neboť vrchol Zámčiska (též Ludmilina skála) dosahuje od úpatí skal převýšení téměř 50 metrů! Protože se tam už dnes nesmí a je to nebezpečné - (pohyb v rezervaci je dovolen jen po značených cestách) - malokdo ví, že se na vrcholovém temeni skály Trtol nachází mimořádně vyvinutá velká skalní mísa (připomínající kamennou studánku), ve které se drží dešťová voda. A další zajímavostí je "odvrácená" strana Hlavních skal. V dávných časech jsem s kamarády nebo rodiči stoupal na vrchol Zámčiska výše popisovanou trasou, ale dolů jsme se vraceli pod jejich zadní stěnou, jejíž podoba by byla pro nejednoho z vás překvapením. Odvrácenou stranu Hlavních skal tvoří totiž dlouhá, svislými puklinami přerušovaná, mohutná skalní hradba, dosahující výše až 20 metrů! Hned pod vrcholem Zámčiska je z ní puklinami odděleno výrazné skalisko, nazývané Zbojnický kostel. Hlavní skály jsou směrem k západu a severu obklopeny lesem, při průstupu modrou značkou se ale též neproplétáme jen mezi kameny, ale společnost nám tu dělají i kmeny borovic, bříz a náletových dřevin, jejichž chobotnicové kořeny se pevně zachytily ve skulinách mezi sutí. A to krásné "pulčínské kamení" netvoří jen šedě a nazelenale zbarvené pískovce a slepence, ale jeho povrch zdobí také nespočet druhů lišejníků a nádherně zbarvených mechů...