Račí údolí - Tančírna
Na začátku romantického Račího údolí u Javorníka narazíme na nečekaný secesní skvost – na znovuobnovenou budovu kdysi slavné Tančírny. Při pohledu na její vzdušnou patrovou dřevěnou a prosklenou podobu jako by na nás dýchnul Jurkovičův luhačovický duch, tak je to stavení úžasně krásné!
Však se také v 19.století řadilo k těm nejvýstavnějším nejen v Javornickém výběžku, ale na celém Jesenicku! Objekt Tančírny návštěvníku přitom nenabízí jen pohled zvenčí: po volně přístupném hlavním schodišti může vystoupat na krytou verandu, která patro lemuje ze tří stran a z jejího ochozu přes sklo nakouknout do pohádkového interiéru. Ten tady nahoře z valné části vyplňuje taneční sál a jeho vzhled rozhodně řádně rozpohybuje naše emotivní buňky, samozřejmě jen ty, fungující v pozitivním smyslu.
Historie objektu se začala psát mezi léty 1906 – 1907, kdy ho nechal vratislavský biskup Georg Kopp vystavět v místech zaniklé parní pily. Už tehdy bylo Račí údolí notně profláklou volnočasovou destinací, o čemž svědčí fakt, že tu k ukojení hladu a žízně výletníků sloužilo pět výčepů a dokonce i malá pekárna s prádelnou. Po vystavění Tančírny pyšnící se po svém zakladateli názvem Georgshalle (Jiřího sál) zájem o výlety do Račí doliny pochopitelně ještě vzrostl.
Kromě hlavního tanečního sálu objekt sestával z restaurace s hostinskými pokoji a naproti Tančírny, tam kde dnes vidíme budovu hájovny, tehdy stávaly stáje pro koně. Až do vypuknutí druhé světové války se tu o sobotách pravidelně pořádaly tancovačky a nedělní odpoledne byla vyhrazena hudebním čajům. (Jestli až o páté, nebo ještě dlouho předtím, to mi bohužel není známo...)
Okolí krášlil pěkně upravený parčík s okrasnými dřevinami, rododendrony a skalkami a rovněž zde bývalo stylové posezení. Možná že právě takové, jaké zde vidíme i dnes.
Zděný suterén Tančírny byl rozdělen na dvě části: v jižní bývaly dva hostinské pokoje a špajz pro kuchyni restaurace, v severní pak místnost na přípravu jídla, kuchyň a výčep. Samozřejmostí bylo vnitřní WC a výtah, jímž se poživatiny spolu s pitím dopravovaly nahoru do sálu.
Po ukončení 2.světové války a odsunu sudetských Němců začala Tančírna pozvolna chátrat a rok 1954 odstartoval její mnohem rychlejší zkázu. Tehdy totiž přešla do majetku státu. Nejprve se o objekt „staraly“ Československé státní lesy, poté JZD a úplně nakonec Československé státní dráhy, které definitivní zkázu objektu završily.
Přesto se v těchto místech o něco později stal takový - řekněme novodobý - zázrak!
První jiskřička naděje na záchranu Tančírny zasršela roku 2006, kdy o její obnovu projevili zájem místní a hnutí Brontosaurus. A tento záchranný plamen se naplno rozhořel od okamžiku, kdy připadla obci Bernartice a té se podařilo prosadit projekt na její rekonstrukci.
Ta pak Tančírně vrátila původní vzhled, využití i krásu... a ona mohla už v červenci 2015 přivítat první novodobé návštěvníky!