Radhošť a pověsti o něm

Mystická podzemní svatyně

Radhošť je dnes oblíbeným místem výletníků. Kdo vystoupí na tuto starobylou horu často vůbec netuší, že je pod povrchem protkána sítí podzemních chodeb, jejichž účel je dodnes neobjasněný. Již staří Slované Využívali toto místo k rituálům pro své Bohy v čele s mocným, rohatým Radegastem. A nejen oni, mystická síla Radhoště sloužila středověkým čarodějnicím ke konání divokých sabatů.

Radhošť má přitom velmi bohatou mystickou tradici. Nejprve byl posvátným místem starých Slovanů. Ve středověku se obecně považoval za oblíbené místo konání čarodějnických sabatů. Čarodějnice se prý o filipojakubské noci slétaly na tamější Skalíkovu louku. V této tradici pokračovali místní lidé vlastně až donedávna svými slunovratovými nebo svatojánskými slavnostmi. Onoho večera a noci zde tradičně plály ohně a do vzduchu se vyhazovaly zapálené metly namočené ve smůle. A vůbec nejtajemnější jsou podzemní prostory pod kopcem. Tam by se údajně měla nacházet podzemní Radegastova svatyně, zbojnické poklady a stříbrné rampouchy. Radhošť je také prý třemi podzemními chodbami spojen s Velehradem, Jablunkovem a Turcem. Vypráví se o zatoulaných ovečkách, které se na jedné straně kopce ztratí a na druhé zase vyjdou. A ještě k tomu nad celým krajem bdí novodobá Socha Radegasta (z roku 1931). Prostě záhad, tajemství a skrytých skutečností víc než dost.

Radegast – nebo automat?

Původní Radegastova obří socha prý byla vyřezána ze dřeva, na sobě měla pancíř z ryzího zlata a na hlavě strašlivou helmu. Byla součástí svatyně, kde byli, kromě zvířat, obětováni snad i lidé. Věrozvěsti Cyril a Metoděj přikázali pohanskou modlu strhnout, rozsekat a spálit, pohanští knězi ji ale zachránili a ukryli ji někde uvnitř Hory, v podzemní svatyni. Dovnitř svatyně je prý možné se dostat hlubokou propastí, tzv. Radochovou studnou. V podzemí je na cestě ke svatyni třeba překonat podzemní říčku. To není vůbec jednoduché, protože přes ni vede jen jediná uzoučká lávka a tu střeží drak a velký černý pes. Jan Šebesta v roce 1830 v rukopise uloženém dnes ve Vlastivědném muzeu v Olomouci varuje: „Na špici tej lávky nevstupuj! Neb za ni leži drak, od kterého jde drát. Když se drátu dotkneš, vyskoči ten drak tebje naprotiv, ačkoliv jenom kumštem, tj. vymyšlino ten drak." Takže vlastně jakási dovedná nástraha! Když sochu Radegasta střeží automatický drak, byla socha vůbec obyčejnou sochou?

Nad tím se zamýšlí Zdeněk Kuča. Domnívá se, že spíše šlo také o nějaký přístroj, například soustavu vysílaček. Argumentuje zejména tím, že by pohanští knězi mohli s obrovskou dřevěnou sochou pobitou zlatem utíkat jen stěží. Ale kdyby se mohla rozložit... Radhošť je také ideálním místem pro umístění jakékoliv radiostanice, jak o tom svědčí zdejší sovětská zařízení tohoto druhu z doby zcela nedávné. A podle pověstí Radegast navíc „rád naslouchal příchozím, činil moudré věštby a dával upřímné rady". Tato hypotéza tedy dává skutečně velký prostor k velmi odvážným spekulacím...

Podzemní prostory

Pod Radhoštěm skutečně existují podzemní prostory, které mohou být i velmi rozsáhlé a v žádném případě nejsou zcela prozkoumané. To je dáno právě geologickou stavbou Hory. Flyš, který horu tvoří, se definuje jako „mocný komplex vrstev hornin ukládaných převážně v mořském prostředí ve značných hloubkách. Většinou se skládá z rytmicky se střídajících klastických vápnitých i nevápnitých sedimentů, pískovců až břidlic." Jeskyně zde proto nejsou žádným překvapením. Nejčastěji se mluví o třech tzv. ďurách, vstupech do podzemí a do Radegastovy svatyně. Je to již zmíněná Radochova studna u Skalíkovy louky, Cyrilka asi 400 kroků jižně od Pusteven a Volářka na místě někdejšího obětiště na vrcholku hory 20 minut chůze směrem na Rožnov. Jediný problém spočívá v tom, že tyto vstupy dosud nebyly objeveny. Situaci komplikují další četné vchody do podzemí, na jejichž konci však není Radegastova svatyně, ale někdejší sýrařské sklepy a úkryty místních baču. Místní pamětníci však přísahají, že pod Radhoštěm i pod jeho okolím skutečně existují rozsáhlé a komplikované podzemní prostory, jejichž výzkum někteří odvážlivci zaplatili životem. Jejich kosti tam prý leží dodnes.

Hněvivý ochránce

Místní lidé jsou také přesvědčeni o tom, že Radegastova socha hlídá celý kraj. Za tím účelem ovšem musí stát na „svém" kopci. Jakmile z kopce zmizí, je zle. Tuto lidovou tradici potvrdily katastrofální záplavy v roce 1997. Radegast tehdy na Radhošti nebyl. Původní socha totiž byla odlita z nepříliš kvalitního umělého kamene, který zvláště v poslední době velmi trpěl. Socha tedy byla z kopce odvezena a podle ní byla pořízena mnohem odolnější žulová kopie. Ta byla na kopci slavnostně odhalena 4. července 1998. Radegast se sice ještě trochu zlobil, ale záplavy toho roku již byly menší a v následujícím roce nepřišly vůbec. Zda jde jen o shodu okolností anebo zda zde skutečně existuje nějaká zákonitost, to by mohla odhalit jen podrobná srovnávací studie počínající prvním vztyčením sochy v roce 1931. Zatím víme, že Radegast byl v opravě, a tudíž ne na Radhošti, například také od roku 1980 do jara 1982.

Tajemné oko

líPokud se rozhodnete vypravit na Radhošť, můžete také navštívit sousední horu Kněhyni. Říká se jí také Čertův mlýn. Obrovské kameny zde podle pověsti upustil čert ze vzteku, že prohrál sázku, když nepostavil mlýn přes noc. Zbojnický poklad hlídaný černým psem na vás (možná) čeká někde na dalším sousedním kopci, Tanečnici. Další zbojnický poklad je údajně ukryt pod zbořeništěm hradu Na Vrchu Hradisku 2 km od Rožnova. A pokud chcete vidět původní Radegastovu sochu, najdete ji ve Frenštátě pod Radhoštěm v Zrcadlovém sále tamější radnice.

Jitka Lenková