Radhošť - Pustevny - Čertův mlýn - Ostravice
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Radhošť kaple, 1129 m/n.m. | Šotolina | 0,0 km | ||
Vyrážíme po pohodlné cestě téměř po rovině směr Pustevny |
||||
Radhošť hřeben - rozcestí, 1090 m/n.m. | Šotolina | 0,6 km | ||
Vpravo z kopce odbočuje zelená značka do Dolní Bečvy. Nám se naskýtají tím směrem heké pohledy do údolí. Stále se otáčíme, abychom se pohledem rozloučili s kaplí a horskou chatou. To ještě netušíme, že tento pohled nás bude doprovázet téměř celý týden. |
||||
Rozcestí - odbočka do Frenštátu, 1090 m/n.m. | Šotolina | 1,2 km | ||
Míjíme další odbočku, tentokrát vlevo ro Frýdlantu. Cesta je stále pohodlná, vlevo míjíme sjezdovky, odkud je krásný pohled do údolí na druhou stranu. Dokonce jsme si všimli, že je možno zahlédnou i Pustevny. K Radegasu cesta malinko stoupá. |
||||
Radegast - socha, 1105 m/n.m. | Šotolina | 2,5 km | ||
A už stojíme před mohutnou sochou pohanského boha Radegasta, který stojí otočen směrem k vrcholu Radhoště. Na planince je postaven srub, který by dle otevírací doby měl být otevřen, ale je září - všední den, a tak to asi už neplatí. Je pravda, že cestou jsme potkali jen jednoho turistu. |
||||
rozhledna Cyrilka, 1040 m n/m | Šotolina | 3,2 km | ||
Pohodlná cesta nás dovedla až kousek nad rozhlednu. Cyrilka je malá kruhovitá stavba z roku 1893. Jako rozhledna je naprosto netypická, musí se k ní sejít kamenitou cestou. Takže ne nahoru, ale dolů. Ale jako správná rozhledna je opatřeba tabulemi, co vše je možno z rozhledny vidět. My jsme se přesvědčili, že skutečně v dálce vidíme vrchol Lysé hory, cíl naší cesty následujícího dne. Před námi se rozkládají Pustevny, ke kterým scházíme kamenitou, ne příliš pohodlnou cestou. |
||||
Pustevny, 1005 m/n.m. | Šotolina | 4,0 km | ||
Máme za sebou 4 km a před sebou krásně opravené Pustevny. Když jsem tu byla před mnoha lety, bylo to tu opuštěné, zchátralé. Dnes to tu žije. Staré budovy opravené, přibyly nové stavby - stánky s občerstvením, hotely, ale je to pěkně řešeno, hezky to sem zapadne. A tady už potkáváme spoustu lidí. Jezdí sem z Radhoště autobus, nechá se sem jet autem. Podle obutí a oblečení tito návštěvníci na velké turisty nevypadají. Ze zvědavosti, zda vypadají původní staré stavby taky tak pěkně uvnitř, jsme se rozhodli občerstvit se v restaruaci chaty Libušín. A nezklamalo nás to. Byli jsme asi prvními návštěvníky, tak jsme si to mohli všechno prohlédnout, nafotit. Jsou tam krásně opravené původní malby, které pro restauraci navrhl Mikoláš Aleš. Nevím, zda víte, že chata Libušín byla slavnostně otevřena 6.8.1899 mší svatou v kapli na Radhošti. Nejkrásnější jídelna Libušín byla pojmenována k poctě české kněžny Libuše. Interiér je vyzdoben freskami a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí podle návrhů Mikoláše Alše. Portréty provedl akademický malíř Karel Štapler. K unikátům interiérů patří tři secesní lustry, příborník, skleník a hodiny. Podle odborníků patří Libušín k nejcennějším dílům, která architekt Jurkovič navrhnul. Po posezení v příjemné prostředí pokračujeme dalším výstupem na Tanečnici. Kdo si chce cestu trošku zkrátit a trošku ulehčit, může se vydat po zelené přímo ma sedlo Tanečnice. |
||||
Tanečnice - předvrchol, 1070 m/n.m. | Šotolina | 4,2 km | ||
Zde jsme zjistili, že Tanečnice má vlastně vrcholy dva. Z Pusteven to má být 1 km, ale my poměrně po nepříliš dlouhém stoupání staneme na plošince a pokračujeme z mírného kopce. Rozhled zde není, nemá tu být ani žádné rozcestí, není tu ani žádná cedule, že jsme na vrcholu. Ale což, pokračujeme dál, abychom po chvilce zjistili, že přece jen ještě stoupáme. |
||||
Tanečnice - vrchol, 1084 m/n.m. | Šotolina | 4,8 km | ||
A už jsme skutečně na tom správném vrcholu, správně označeném. Přečetli jsme si pověst, jak tento kopec vznikl - takže cestou máme i takovéhle zážitky. A nyní dolů z kopečka úzkou cestičkou v lese. |
||||
Tanečnice - sedlo, 1020 m/n.m. | Šotolina | 5,4 km | ||
Jsme na křižovatce zelené a červené značky. My se držíme naší červené a tak nám nezbývá nic jiného než se připravit na mohutné stoupání. Na 1,5 km máme nastoupat 185 m. Ale cesta zatím vypadá velice příjemně. Vede lesem. |
||||
Čertův mlýn, 1205 m/n.m. | Šotolina | 6,9 km | ||
Poslední 1 km stoupání opravdu stál za to. Od rána jsme ušli 7 km, ale teď už bychom měli převážně klesat. Něco jsme pojedli, přečetli si další pověst o tom, jak vznikla tato hora. Po krátkém odpočinku se vydáváme lesem příjemnou cestou z kopce.
|
||||
Kněhyně - rozcestí, 1160 m/n.m. | Šotolina | 7,7 km | ||
Po 1,5 km klesání klesáme stále dál, většinou lesem. Ačkoli je počasí velice příjemné, je vidět, že je po sezoně, téměř žádné turisty na trase nepotkáváme. |
||||
Malá Stolová rozcestí, 950 m/n.m. | Šotolina | 9,3 km | ||
V nohou máme celkem 10 km, 3 km z kopce a před sebou další klesání - ještě asi 4,5 km. Cesta je široká, pohodlná. Další body jsou na mapě označeny proto, že cesta se klikatila okolo Malé Stolové. |
||||
Zákruta okolo Malé Stolové | Šotolina | 10,2 km | ||
Zákruta okolo Malé Stolové | Šotolina | 11,0 km | ||
Zákruta okolo Malé Stolové | Šotolina | 11,8 km | ||
Zákruta okolo Malé Stolové | Šotolina | 13,1 km | ||
Horní Čeladná - hájovna, 500 m/n.m. | Asfalt | 13,6 km | ||
Po cestě dlouhé 14,5 km jsme došli - doklesali k silnici. Mám pocit, že je lepší 7,5 km stoupat než klesat. Proto jsme uvítali v protějším kopečku otevřený penzion s možností dát si polévku a pivo. Byli jsme opět jedinými návštěvníky. Trochu jsme si odpočinuli a duševně se připravili na stoupání do posledního kopečka. Ale nejdřív kousek po silnici ke kapli. |
||||
Horní Čeladná - u kaple, 500 m/n.m. | Šotolina | 13,9 km | ||
Jsme u malé drevěné kapličky a odbočujeme po cestě vpravo do kopce. Zde vede červená, ale už i modrá značka. A tak si musíme dávat pozor, abychom nepokračovali po červené. To bychom už asi nezvládli. |
||||
Horní Čeladná - rozcestí, 550 m/n.m. | Šotolina | 14,4 km | ||
Je to dobré, rozcestí jsme neminuli a tak pokračujeme mírnou cestou do kopce k hájovně. |
||||
U hájovny, 600 m/n.m. | Šotolina | 15,3 km | ||
Cesta začíná stoupat ještě více a už se těším, až budeme nahoře. Batoh na zádech těžkne. |
||||
Rozcestí Pod smrčkem, 690 m/n.m. | Šotolina | 16,6 km | ||
Tak konečně - po celkových 18 km už víme, že stoupat bychom už neměli, za to nás čeká 3,5 km klesání. Počasí nám přeje, blížíme se k městečku, občas vycházíme z lesa a vidíme okolní kopce, které jsme pokořili nebo které pokoříme zítra. |
||||
Ostravice - nádraží, 420 m/n.m. | 19,4 km | |||
Ostravice je podhorská obec, leží v centru rekreační oblasti Beskyd, 15,5 km jihovýchodně od okresního města Frýdku-Místku. Stejnojmenná řeka zde vytváří dlouhé, do krajiny široce rozevřené údolí, které se ve své horní části prudce zvedá k vrcholům Lysé hory a Smrku. Takže poslední km klesáme už obcí, prohlížíme si chaloupky, zahrádky a těšíme se na sprchu a teplou večeři. Je pravda, že toho už máme docela dost. Ubytování máme zajištěno v jedné ze zdejších ubytoven kousek od nádraží, nebyl problém to najít. Na přespání to úplně stačí. Ráno vyrážíme přes Lysou horu do Frýdlantu. Takže vše dobře dopadlo. Najíst a spát.
|
Probouzíme se na chatě na Radhošti do slunného rána, abychom se vypravili na druhou trasu našeho přechodu. Po snídani začínáme tím, že se jdeme naposledy podívat na kopeček ke kapli, abychom zvládli ještě ranní pohledy. Loučíme se s krásnými výhledy a vyrážíme na trasu dlouhou cca 21,5 km, která má poměrně velké terénní vlny. Postupně musíme nastoupat ještě 450 m, abychom nakonec celkově klesli do Ostravice o 1150 m.