Radmilovské vyhlídky

Jak po nečekaně teplé zimě (hlavně únoru) rychle přišlo jaro a to i s poměrně vysokými teplotami, příroda láká k výletům a procházkám. Protože ovšem člověk je tvor od přírody líný, je potřeba tělo náležitě rozhýbat pokud možno menší porcí kilometrů.

I vzhledem k domácím úkolům se ne vždy vydaří věnovat těmto kratochvílím celý den, musí stačit nějaké to odpoledne.

Takže pro tentokrát to byla vyjížďka na horském kole k výšinám jižního cípu Hanušovické vrchovina, přesněji části, které se říká Branenská. Zkráceně poblíž vrcholu Háje a a Chocholíku, které se nám tyčí nejen nad Šumperkem, ale malebně doplňují blízký Bludov, Bohutín, Rudu nad Moravou apod. Po čase jsem to vzal z Bartoňova na Radomilov. Je to sice po běžná asfaltce, ale celkem pěkný kopeček, od paty ve zmíněném Bartoňově ke kapli sv. Anny je to na nějakém 1,5 k převýšení přes 100 metrů a když ještě přidáme pár metrů na návrší nad samotným Radomilovem, už nám to pěkně nabývá.

Zmíněným návrším, což je vlastně mělké sedlo mezi kótou 467 m severněji a 504 jižněji prochází souběh turistických tras modré a zelené, nověji i terénní červená cyklotrasa 6285.

A protože zmíněné sedélko je prosté hustého porostu (kolem jsou pole a louky, nebo ovocné aleje), jsou díky relativně vyšší poloze nad okolím k dispozici pěkné vyhlídky do krajiny. Samozřejmě nejbližší dominantu tvoří nejvyšší kopec v okolí, což je výše uvedený Háj (631 m, říkáme mu Senová), k dalším kopcům patří kopce kolem Sklenného vrchu. Samozřejmě blízké vyšší kopce Hanušovické vrchoviny, přesněji části zvaná Písařovská vrchovina, kam patří vysoké kopce Bouda, Kamenec nebo Čečel. Poněkud překvapivě je v průhledu vidět na Praděd, tedy nejvyšší partie Hrubého Jeseníku. Když se ohlédneme trošku k jihu, máme poblíž vrch Zlatník (jinak se říká k Radmilovskému křížku). Víc k východu pak kopce kolem Hambálku, to je Zábřežská vysočina a je k vidění i kus sjezdovky (už bez sněhu) na Bukové hoře (což jsou Orlické hory).

Když trošku sjíždíme k rozcestníku Zlatník, objeví se nám údolíčko Hostického potoka s malebně rozloženou stejnojmennou vsí (místními zvané Hostýz). A tam se za Hanušovickou vrchovinou zvedají zřetelně vyšší kopce, patřící Králickému Sněžníku. Pokud tedy pokračujeme zelenou značkou A cyklotrasou), pěkné výhledy už omezenější pokračují až ke kostelíku Božího těla, kam ostatně směřuje většina výletníků v okolí.