Řím – bazilika sv. Pavla za hradbami (basilica di San Paolo fuori le Mura)
Turistické cíle • Památky a muzea • Chrám
Tento pětilodní chrám je jednou ze čtyř papežských, původně patriarchálních, bazilik v Římě. Své jméno dostala podle toho, že skutečně stojí na vnější straně městských hradeb, přímo nad údajným hrobem sv. Pavla. Dříve zde stával pouze malý poutní kostelík, bazilika sv. Pavla byla na jeho místě postavena v letech 386 – 395 pod vedením architekta Cyriada. Přesto, že stavba trvala „jen“ 9 let, byla řízena třemi císaři – Valentinianem I., Theodosiem I. a Honoriem. V těsné blízkosti baziliky postupně vyrostly dva kláštery a opevnění.
Bazilika byla mnohokrát poškozena, ať již válkami – to je nevýhoda toho, že ji nechránily aureliánské hradby – nebo zemětřeseními a následně také mnohokrát a postupně rekonstruována. Dnešní bazilika je v podstatě novostavbou – nebo lépe řečeno modernější, a tedy ne zcela přesnou, replikou původní historické budovy – protože původní stavba byla téměř kompletně zničena v roce 1823. Dnes bychom řekli, že vinou nedbalostního nedodržení požárně-bezpečnostních předpisů ze strany jednoho zaměstnance. Naštěstí některé části budovy, včetně nádherného klášterního ambitu, i mobiliáře byly zachráněny.
Obnova baziliky byla zahájena po necelých třech letech papežem Lvem XIII., ale dokončena byla až v roce 1854. Za tu dobu se u „moci“ vystřídali tři papežové a ve vedení rekonstrukčních prací rovněž tři hlavní architekti. Veškeré práce a výzdoba byly dokončeny i díky darům z celého světa, zejména z Ruska (car Mikuláš) a z Egypta (tamní místokrál). Obnova baziliky nakonec pokračovala až do 20. let minulého století.
Dnešní bazilika, v Římě druhá největší, má opět jednu hlavní a čtyři boční lodě. Je dlouhá 132 m, široká 65 m a téměř 30 m vysoká.
Vstupní neoklasické průčelí s velkolepým kolonádovým sloupovím a portikem navrhl Poletti a bylo definitivně dokončeno až v roce 1928. Fasádu zdobí mozaika s vyobrazením proroků, symbolů evangelií a apoštolů i Krista se svatými Petrem a Pavlem po stranách. Mozaika pochází z let 1854 – 1874. Hlavní vstup – jsou zde celkem tři - je z 20. století a je do něj zabudováno několik fragmentů původního portálu Stauchuria z Chiosu (r. 1070) se scénami se Starého i Nového zákona. Napravo od něj se nachází tzv. Svatá brána. Jedná se vlastně o zrestaurované dveře z 11. století s 54 pozlacenými panely, které zobrazují výjevy z Kristova života, 12 apoštolů a scény jejich umučení a 12 proroků. Vidět na nich můžeme i orly, kříže a dedikační nápisy.
V pětilodním interiéru upoutá nejprve rozlehlý prostor s 80 sloupy, štukový strop z 19. století a velký cyklus mozaikových portrétů oficiálně uznaných papežů z I. poloviny 19. století, který nahradil původní freskovou řadu, zahájenou v 5. století. Určitě také velká mozaika v apsidě, kterou navrhl ve 13. století malíř Pietro Cavallini Zobrazuje Apokalypsu sv. Jana, bustu Krista uprostřed, čtyřiadvacet církevních učitelů, symboly čtyř evangelistů a sv. Petra se sv. Pavlem. Dnes se však jedná o rekonstrukci původní mozaiky z 19. století, do které bylo zakomponováno několik, při požáru v r. 1823 zachráněných, fragmentů staré mozaiky. Mozaika na Vítězném oblouku je však původní a pochází z 5. století.
Méně nápadný, ale možná o to cennější, je tabernákl (baldachýn) Arnolfa di Cambia z roku 1285, při požáru jen lehce poškozený. A skutečným klenotem chrámu je zachovalá původní klášterní Křížová chodba. Pochází z období let 1210 – 1241 a jejím autorem je zřejmě rod Vassaletto. Jednalo se o čtyři generace předních římských umělců a architektů 12. a 13. století. Tento ambit je všeobecně považován za jeden z nejkrásnějších středověkých ambitů vůbec. Zdobí ho zejména dvojí sloupoví odlišných tvarů, přičemž některé sloupy jsou vykládané zlatými a barevnými mozaikami. Obdobně zdobený je architráv (vodorovný překlad sloupů) a vnitřní obvod ambitu. Křížová chodba slouží současně jako místní Lapidárium, představující nejen architektonické fragmenty z původní starověké baziliky; kamenné náhrobky z blízkého hřbitova a různé antické sarkofágy; ale i fresky a sochy.
V chrámu můžeme vidět i mnohé další zajímavosti a poklady. Patří mezi ně určitě hrob apoštola Pavla, tedy sarkofág s původním latinským nápisem, nalézající se pod hlavním oltářem. Zcela jistě také muzeum a Galerie umění s kaplí památek. Zde se nacházejí řetězy, kterými byl údajně sv. Pavel spoután ve vězení nebo 40 původních freskových portrétů papežů, které se podařilo zachránit při požáru v roce 1823. Jsou zde vystavovány i vzácné obrazy z původní baziliky nebo karolínská bible z 8. století