Řím - Oblouk Septimia Severa (Roma - Arco di Settimio Severo)

Vítězný oblouk císaře Septimia Severa pochází z let 202 až 203, kdy jej nechali postavit císařovi synové Caracalla a Geta na oslavu jejich společných vítězství na Blízkém Východě. V posledním desetiletí 2. století zde Řím válčil s Parthy (dnešní Iránci a Iráčané) a Araby. Monumentální stavba z bílého mramoru je dnes jednou z nejlépe zachovaných objektů na Foru Romanu, které oblouk pod Kapitolem v podstatě uzavírá (nebo naopak otevírá).

Lucius Septimius Severus Pertinax, 21. císař římské říše, vládl v letech 193 až 211. Narodil se na území dnešní Libye jako syn jezdce (možná i proto tak rád bojoval s Araby) a zemřel na území Velké Británie. Svého času působil jako místodržitel v nedaleké Horní Panonii. A v okolí hranic bývalého Československa se pohyboval i nadále, protože císařem byl Septimius Severus provolán 9. dubna roku 193 v Carnuntu (na území dnešního Rakouska). Hned poté zahájil válku proti svým císařským „spolukandidátům“, z nichž Nigra uznávali téměř všechny východní provincie. No a poté už si mohl v klidu zabojovat se zmíněnými Parthy. Vedle Diokleciána je považován za nejvýznamnějšího panovníka 3. století, zřejmě i proto, že dokázal vyvést říši z vnitropolitické krize a přistoupil k zásadním reformám v oblasti vojenství a „státní správy“. Ideologický obdivovatel a nástupce Marka Aurelia byl po své smrti senátem prohlášen za boha.

Oblouk velkého císaře se – takřka neporušen - zachoval zřejmě i díky tomu, že byl později součástí kostela a zůstal dlouhodobě v církevním majetku, takže jej lidé nerozebrali na stavby svých domů. Částečně byl také ukryt pod nánosy hlíny a celý byl "odhalen" až během vykopávek v průběhu 19. století. Obloukem se třemi branami a čtyřmi předsunutými dekorativními sloupy prochází "pokračování" nejstarší římské ulice, tedy Via Sacra (Posvátná cesta). Stojí na severovýchodním konci Fora, je 20,88 m vysoký, 23,27 m široký a 11,2 m Hluboký. Výška prostřední brány s kazetovanou klenbou je 12,2 m a vedou z ní průchody do obou postranních průchodů. V jižním pilíři je schodiště, vedoucí na horní terasu, kde stávaly sochy císaře a jeho synů ve voze se čtyřspřežím, zvaném kvadriga.

Základní stavební struktura oblouku je tvořena cihlou a travertinem. Oblouk je celý obložen bílým mramorem. Celá stavba stojí na travertinovém podstavci. Na oblouku jsou umístěny reliéfy, připomínající císařova vítězství, a latinské nápisy, připomínající postavení císaře a jeho oblibu u římského lidu. Z oblouku jsou odstraněny veškeré fragmenty, připomínající císařova syna Caracallu, protože ten – z důvodu mocenských zájmů – zavraždil svého bratra Getu. Na Vítězném oblouku najdeme vypodobnění mnoha postav antické mytologie a dějin, například boha Marta, Fortuny, alegorií čtyř ročních období, Herkula, Bakcha nebo Severovy manželky. Nejdůležitější dekorativní částí oblouku jsou však čtyři panely o rozměrech 3,92 m x 4,72 m, které oslavují velká vítězství Septimia Severa.

Úvodní – jihovýchodní – panel zobrazuje první parthskou válku v roce 195. Vidíme zde odjezd římských vojsk, následný souboj s Parthy, osvobození města Nisibis a císaře, jeho rodinu i Vysoké důstojníky. Druhý – severovýchodní – panel zobrazuje válku v letech 197-198. Zde vidíme armádu s obléhacími stroji, projev císaře a průnik římských vojsk na nepřátelské území. Třetí – severozápadní – panel popisuje dobytí města Seleucium (nedaleko Bagdádu) Severovými vojsky, podpis „mírové“ smlouvy a vjezd císaře do dobytého města. Na posledním, tedy čtvrtém – jihozápadním – panelu je zobrazeno vítězství Římanů s válečnými stroji, útěk parthského krále a návrat císaře z vítězné války. Předpokládá se, že reliéfy byly „vyřezány“ podle modelových obrazů války, zaslaných z Mezopotámie do římského Senátu.

Práce na kompletním odkrytí oblouku probíhaly v letech 1803 až 1898, ale první pokusy „archeologů“ jsou zmiňovány již v letech 1568 a 1774. Veškeré tyto pokusy byly doprovázeny množstvím zajímavých nálezů.