Rožnov pod Radhoštěm - park Hájnice
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Výletní místo
Že vám jméno "Hájnice" nic neříká? Ale to snad ne - všichni návštěvníci města Rožnova pod Radhoštěm, hlavně jeho známého Skanzenu, jej přece důvěrně znají! Hájnice je totiž starý název Městského parku, jehož největší atrakcí je Valašské muzeum v přírodě a jeho část, zvaná "Dřevěné městečko." Ale o něm si povídat nebudeme - to je díky množství článků už natolik známým místem, že bychom se, chtě nechtě, museli stát "opisovači." My se raději podíváme na celkovou plochu parku, který měl za své historie dosti rozmanitý osud. Když se podíváme na mapu, zjistíme, že to není park ledajaký: původně vznikl na periférii města, nyní, jak se rozrostla jeho zástavba, se celý ocitl právě v jeho centru. Dále, že se celičký rozprostírá kolem levého břehu Rožnovské Bečvy, a že dosahuje délky více jak jednoho kilometru. (Původně se část parku rozkládala také na druhém břehu řeky, ale tam jej zcela rozcupovaly lázeňské vily.)
Obyvatelé města si Hájnice vážili. Vždy. Jak dokládají historické prameny, tak ji třeba už r.1813 zkrášlili výsadbou topolů a dalšího stromoví. V době, kdy rožnovské klimatické lázně zažívaly své nejslavnější období, došlo k velké proměně vzhledu: v parku přibylo množství promenádních chodníků, lemovaných lavečkami, při vstupu do parku přibyla "slavobrána", byl zde vystavěn krásný altánek, ve kterém koncertoval lázeňský orchestr, vedle stávala pícka na ohřívání lidového nápoje žinčice. Park se tehdy asi nejvíce přiblížil svému anglickému vzoru. V tomto trendu pokračovali i další zahradníci, kteří jej měli na starosti. Je zapotřebí zmínit se také o osvíceném rožnovském starostovi, M.Jurajdovi, který nechal při vstupu do něj zbořit hned šest škaredých stodol, aby si i v těchto místech estetické buňky lázeňských hostů patřičně lebedily. V roce 1874, kdy byly zdejší lázně na samém vrcholu slávy, byl v něm vystavěn také Léčebný dům. Krom lékařů a personálu v něm byla umístěna knihovna, nechyběl Divadelní sál... a venkovní arkády umožňovaly pacientům "procházku" i za deštivého počasí.
Dnes toto stavení známe pod jménem Společenský dům a určitě nás zaujme i jeho vyhlášená restaurace. Roku 1925 pak odstartoval věhlas Městského parku, či chcete-li - Hájnice, založením Valašského muzea v přírodě bratry Jaroňkovými. Jeho prazáklad tvořila dřevěná budova radnice, "přenesená" sem z rožnovského náměstí. My se ale ještě vrátíme zpět k vlastnímu areálu parku. Původně byl rozdělen na dvě části - Horní a Dolní, kterí později splynuly. V něm nás určitě zaujme pěkné jezírko, které prošlo mnoha rekonstrukcemi, tou poslední po povodních r. 1997. A nyní už obraťme pozornost k tomu, co činí takový park parkem - ke stromům a jiným dřevinám. Je jich tady opravdu nepočítaně: r.1921 zde byla přisázena lipová alej, v polovině století dvacátého pak přibyly okrasné trávníky, starý porost byl pročištěn, vysázeny další okrasné dřeviny a květnaté keře. Z toho všeho stromoví tady nejvíce vidno habrů a líp, Smrků, Dubů a javorů. Takovýto přírodní ráj samozřejmě neušel pozornosti létajících živočichů nazývaných ptáky, kterých zde sídlí dokonce více jak 50 druhů. Z těch nelétavých tvorů je tu nejvíc veverušek a ježků, za nocí se tudy procházejí (a loví) kuny. Mají co, sbírka druhů hrabošů je zde také početná. A neměli bychom zapomenout na vzácné netopýry, kteří mají obydlí ve vykotlaných dutinách starých stromů...