Rudický sakrální skvost
Nestačí mít jen dobře naplánovaný výlet a vydařené počasí, ono záleží i na tom, kam se vydáte. Přiznám se, že i když jsem si před odjezdem do téhle oblasti Moravského krasu na mapě vše pečlivě prostudoval a do trasy zařadil - jak na šňůru s korálky - jedno „atraktivní“ místo za druhým, o to víc jsem v reálu chrochtal blahem. Ani jedno to viděné nezklamalo a navíc jsem si připadal, jako kdybych se projídal nabídkou vícechodého menu ve špičkové restauraci. Chutným předkrmem bylo už to zastavení u Jedovnických rybníků a Hugovy hutě, hlavním chodem se stala návštěva Rudického propadání a skal Kolíbek, ale nahoře v Rudicích mne čekala ještě kávička s koňakem a na závěr pak dortík ozdobený i tou příslovečnou třešínkou.
K němu jsem sice musel z obce ještě nějaký ten „metr“ popojít, nicméně ani zde se žádná nuda nekonala, neboť hned za dědinou se mé zraky střetly se siluetou moderní nové kaple.
Nestojí tu dlouho, teprve od roku 2002, ale je chloubou místních obyvatel, neboť ti si na ni museli počkat celých dlouhých třicet let!
Rudice totiž kromě malé kaple sv.Antonína nikdy větší sakrální stavbu neměli a na mše svaté museli chodit do 2 km vzdálené Jedovnice. Jedovnický farář František Vavříček sice plány o výstavbu nové rudické kaple všemožně podpořil, jenže to v sedmdesátých letech minulého století nestačilo. Že se v té době podařilo vystavět moderní kostel v Senetářově, rovnalo se spíše zázraku a rudičtí si bohužel museli počkat až do „sametu.“
V červnu 1990 bylo posvěceno místo, kde bude nová kaple stát (zároveň položen i základní kámen), ale první slavnostní mše svatá už v hotové stavbě a celebrovaná samým Mons.Jiřím Mikuláškem – generálním vikářem brněnské diecéze, se konala až v září roku 2002.
Při ní si nejspíš všichni mohli krky ukrouti při pohledu na jednotlivé zajímavé prvky útulného interiéru, neboť ty byly na rozdíl od zděného vnějšku převážně dřevěné. Otevřený krov byl vytvořen křížením dvou sedlových střech a uvnitř kaple jej podpíraly čtyři modřínové kmeny. Ze dřeva byly zrobeny i lavice, oltářní stůl a kříž – dílo výtvarníka Patrika Vlčka. Kromě něj už je jedinou ozdobou kaple pouze novogotická socha sv.Barbory, patronky horníků a speleologů, jíž byla tato moderní sakrální stavba zasvěcena.
Výstavba kaple přišla zhruba na 4 milióny korun a realizována byla dle plánů brněnské inženýrky a architektky Petry Vorlíčkové. Jak už jsem nakousl - „obal“ (tedy exteriér) je zděný a bylo na něj použito místního vápence v kombinaci s cihlou. Dřevěný interiér kaple je zakryt střechou pokrytou šedou břidlicí. Ta se stala i krytinou věže zvonice, v níž visí zvon Jan Pavel II., vážící rovných 100 kilogramů.
Kaple sv.Barbory patří římskokatolické církvi a kromě mší svatých slouží jako obřadní síň obce, konají se zde adventní koncerty a jiné akce.