Rybník Labská

Původně býval tento rybník zván jako Labský, ale na přelomu 17. a 18. století došlo k ustálení jeho jména na současném pojmenování – Labská, což je vidět zejména z I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c130) a od té doby je stále používáno. Údajně vzniklo od toho, že tato místa byla pravidelně zatopována vodou z řeky Labe a odtok z rybníka rovněž mířil tam.

Ohledně období vzniku této vodní plochy se prameny rozcházejí, někteří autoři hledají jeho počátky již ve středověku, podle jiných vznikl teprve v novověkých časech. Sám se přikláním k první možnosti, ale jednoznačné důkazy pro tuto teorii chybí, což může být i tím, že se dávno předtím jmenoval úplně jinak, a tak tento název není spojován zrovna s ním. Nebyl by to jediný rybník, u něhož neznáme všechny okolnosti jeho vzniku. Vzhledem k existenci rybníka Kabátu je však skoro jisté, že i rybník Labská mohl vzniknout již v 15. nebo 16. století, pokud ne ještě dříve, neboť první zmínku o rybníku Kabátu máme již z roku 1480, kdy ho Jindřich I. starší z Poděbrad a Minsterberka, kníže minsterberský a olešnický a hrabě kladský, dal rozšířit, čímž došlo k zatopení části sezemických obecních luk „Pokloučky“. Od toho se začalo nově vzniklému rybníku říkat Nové Pokloučky a sezemičtí měšťané obdrželi jako náhradu dědinu, jež byla zakoupena od chotečského rychtáře Richtra.

Naopak proti starobylosti rybníka Labské může být urbář z 1588, v němž se píše: „Lesové Sezemští a les slove Labská 1 hajný ze Sezemic a druhý z Kladiny; utrží 15 kop gr. Ačby se více z týchž lesů utržovati mohlo i zanechává se pro kuchyni zámkovou i také pro topení času zimního na zámku.“ Stejně tak se v letech 1491 a 1494 uvádí u Sezemic lesy: Bor neb Sezemský bor, , Labská, Strýc, Chobot a Ruprechtovec, z čehož nám vychází to, že před zřízením rybníka se v těchto místech nacházely lesy. První zmínku o jméně „Labská“ jako o vodní ploše však nalezneme až v roce 1627, kdy se řešily spory mezi sezemickými měšťany na straně jedné a chotečskými obyvateli na straně druhé. Záznamy o tom nalezneme nalezneme v sezemické III. knize radní. Znovu byl rybník zmíněn roku 1735, a to spolu s rybníkem Kabátem, který se nacházel severně od něj mezi Lukovnou a Chotčí.

V roce 1739 byly takové mrazy, že dovolily chotečským obyvatelům přejít přes zamrzlý rybník i s povozy a v jeho chobotu nasekali několik vozů trávy. V záznamech se hovoří o trávě, ale nejspíše šlo o rákosí, i když vyloučit nejde ani ona tráva, protože chobot rybníka nebyl využíván a mohla zde být nějaká nekosená louka, z níž se v době nedostatku hodilo každé stéblo, natož když hranice mezi oběma obcemi, jež probíhaly právě těmito místy, byly dlouhá léta jedním z nejhlavnějších sporů mezi chotečskou a sezemickou radnicí. Narovnání mezi nimi trvalo dlouhá léta, což je vidět z toho, že roku 1761 bylo při vyměřování majetku zároveň vyměřeno rozdělení chotečských a sezemických rolí v chobotu rybníka Labské.

Labská však měla tu smůlu, že doplatila na všeobecný úpadek českého rybníkářství a někdy ve 2. polovině 18. století byla vysušena a používána jako pastviny a pole. V kartografických dílech však byla nadále vedena, čehož důkazem mohou být mapy II. a III. vojenského mapování (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_8_IX a http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl? lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3956_3) či indikační skica stabilního katastru z roku 1839 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR416018390). typ=skicic&idrastru=CHR416018390). Některé zdroje pak hovoří o tom, že zanikla až roku 1864, do té doby bývala pouze letněna, takže si můžeme vybrat, jak tomu bylo doopravdy.

Podle topografického soupisu z poloviny 19. století měla Labská 52 a ¼ jitra výměry. K její oficiální obnově pak mělo dojít až v roce 1876, kdy byla opět nalita a o rok později vedena také v reambulaci stabilního katastru (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_6788_3). Tehdy měla výměru 150 měr a chovalo se v ní 100 kop silné kapří násady. Její vlastník Josef Horáček, odborník v oblasti rybničního hospodářství, zde navíc zřídil velké sádky na stojaté vodě, první toho druhu na Sezemicku. Vedle toho pravidelně prodával dražbou rákos z rybníka, o čemž nalezneme řadu inzerátů v místním tisku, např. v „Pernštýnu“ z 25. září 1886 se píše: „Dražba. Dne 28 t. m. o sv. Václavu o 1 hod. odpoledne odbývána bude dražba na rákos a stlaní v dílcích na stojatě v rybníku „Labská“ u Sezemic. J. Horáček.“

Od 19. století lákala Labská řadu různých přírodovědců, kteří zkoumali jak její floru, tak faunu, přičemž vynikla zejména z ornitologického hlediska (na jaře 1913 zde byl zastřelen orel mořský, 13. listopadu 1925 roháč velký a 2. května 1933 kolpík bílý) a zmínky o ní nalezneme v takových dílech jako: „Ptactvo Pardubicka“ od Josefa Musílka nebo „Květena Pardubicka“ od Jana a Emila Hadačových. Za německé okupace sloužilo okolí rybníka k ukrývání různých uprchlíků a hledaných osob (sezemická pobočka Obrany národa), jedno místo bylo vybráno i jako vhodné pro umístění ilegální vysílačky. Počátkem 50. let 20. století připadla připadla Labská, stejně jako ostatní rybníky u nás, státu (Státní rybářství s. p. Litomyšl), což se změnilo až v roce 1994, kdy se dostala opět do soukromých rukou.

Dnes má tato vodní plocha se 194 m dlouhou zemní hrází (od roku 2001 po ní vede cyklostezka na Choteč a Rokytno), napouštěná pomocí odběrného objektu z Ředického potoka otevřeným zemním náhonem Labská, výměru 20,5 ha (při normální hladině, při maximální hladině 40,5 ha), objem 170 000 m3 (při maximální hladině 434 000 m3), hloubku kolem 2 m (0,62 m u spodní výpusti při normální hladině; 1,99 m v lovišti a 1,25 m na vtoku do loviště při normální hladině, ještě koncem koncem 50. let 20. století byla udávána maximální hloubka 3 m, alespoň podle vojenské topografické mapy v měřítku 1 : 10 000 z roku 1961, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-68-D-c-2) a náleží firmě Rybniční hospodářství, s. r. o. z Lázní Bohdaneč. Vedle chovu ryb slouží jako lokální biocentrum pro rozmnožování různých živočichů, zejména obojživelníků a ptactva a nedá se opomenout i to, že se jedná o významný krajinný prvek, což je vidět na tom, že se objevuje na řadě fotografií či maleb různých osobností uměleckého života, např. i méně známého, ale talentovaného malíře Michala Glosera (viz http://obrazy-gloser.wz.cz/? page=nekunky&lang=&list=39).