Kostel Nejsvětější Trojice v Sezemicích

Původně šlo nejspíše o pozdně románský kostel (v západní části zachováno cihelné zdivo), který byl po roce 1270 rozšířen pro potřeby nově vzniklého kláštera ženského cisterciáckého řádu sv. Bernarda (10 řádových sester s abytyší podle odstupného listu k biskupství litomyšlskému z roku 1350), jenž zanikl 29. dubna 1421, kdy byl Tábority přepaden, vyloupen a zbořen. Z jeho abatyší jsou známé tři: Anna, která směnila jisté dědiny v roce 1357, Žofie, jež koupila roku 1394 dědiny od Čeňka Morašického a Markéta. Kostel sloužil nejen konventu, ale též jako klasický chrám pro místní obyvatelstvo. V roce 1357 plebán sezemický uváděl plebána žiželického, o 2 roky později plebána v Týmci a roku 1360 plebána v Ličně. Koncem 15. století byla zvýšena dlažba v lodi. Později tu působili kněží podobojí: v roce 1512 kněz Pavel Hořický, roku 1589 Jan Sunsofilos, v roce 1591 Matěj Levinský a roku 1612 Blažej Borovský. V seznamu far na Pardubicku z roku 1615 se jmenuje v Sezemicích farářem kněz Michal svěcení arcibiskupského. Jeho příjmy tehdy činily: peněz 13 kop, žita 44 strychů, 2 věrtele, 2 čtvr. ovsa a „tolikéž soli do roka prostící“. V roce 1654 byl zdejším farářem kvardián pardubických minoritů P. Antonín Rulikovský, roku 1665 P. Hirsch z Lenisburgu a v roce 1681 P. Jiří Černický. V relaci z roku 1677 se uvádí v kostele toto: kalichů stříbrných 5, puška stříbrná 1, monstrance mosazná, pozlacená, křtitelnice cínová, oltáře z mramoru 3, nad starodávnou sakristií zvonice s 2 malými zvony, škola s kantorem. V roce 1726 byl chrám barokně upraven za děkana Msgre. Václava Tesánka (působil zde od roku 1719, plány jsou signovány „Carl Antoni Reina“) a v letech 1873-1874 byl renovován pod vedením Františka Schmoranze. Tehdy se na straně epištoly objevil výklenek a v něm obraz anděla s vlasy z dob Ludvíka XIV. s nečitelným nápisem. Největší zásluhu na tom měl zdejší farář P. Josef Petráň, který uspořádal několik úspěšných sbírek mezi místními obyvateli. Další opravy proběhly v letech 1940-1941 a 1942, kdy byla podána žádost o povýšení farního kostela na děkanský a jmenování faráře a biskupského notáře P. Františka Stefana děkanem. 16. března 1964 se stal objekt nemovitou kulturní památkou, protože byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/kostel-nejsvetejsi-trojice-puv-panny-marie-a-zbytky-klastera-cisterciacek-131891). Počátkem 60. let 20. století byl v havarijním stavu. Zejména byla narušena jeho statika, a tak byl důkladně opraven, mj. sevřen prstenci z masivních traverz. V polovině 70. let 20. století archeologové odhalili několik architektonických prvků, které na existenci kláštera upomínají a najdeme je v sakristii kostela. V roce 2007 byla provedena oprava a výměna klasicistních oken a části severovýchodní fasády. O rok později došlo na výměnu střešní krytiny. Roku 2014 byla dokončena čtyřletá oprava varhan a v posledních letech probíhá etapovitá obnova fasády.

Jde o jednolodní bezvěžový kostel s trojboce uzavřeným presbytářem, orientovaným k východu. Po obou stranách obdélné lodi k ní přiléhají nižší kaple, jež mají být památkou na bývalý klášter. Vnější fasáda lodi a presbytáře je v zásadě barokní, s četnými pozůstatky staršího stavu (opěrné pilíře s fiálami). Obě kaple mají dosud původní gotická okna s kružbami. Vstup do kostela kryje novodobá nízká předsíň u západního portálu. V severozápadním rohu lodi je věžovité točité schodiště. V interiéru se uplatňuje nejstarší cihlové zdivo. Loď završuje plochá rákosová klenba, pokrytá freskami Václava Kramolína z roku 1784. Presbytář je zaklenut rovněž rákosovou klenbou s lunetami, kterou získal v roce 1726 při opravě chrámu. V interiéru se kromě bohaté barokní výzdoby uplatňují gotické prvky. Obě kaple jsou zaklenuty gotickými klenbami. Severní (sv. Anny, původně snad mariánská) má klenbu obkročnou, na svornících jsou pravděpodobně erby pánů z Dobrušky, kteří patrně založili zdejší klášter. Jižní kaple sv. Antonína má křížovou klenbu. Ve stěně mezi ní a lodí je částečně zachováno schodiště.

Hlavní oltář nese nápis: „Franciscus Draubek me exornavit 1749.“ a má obraz Nejsvětější Trojice Boží, na němž je text: „Hrdliczka fecit 1749“ Po stranách oltáře se nacházejí řezby Arona a Mojžíše, sv. Apoštolů Petra a Pavla (jako symbol spojení Starého zákona s Novým zákonem). Dřevěná tumba je ozdobená obrazem sv. Augustina stojícího na mořském břehu s dítětem. Altare portatile je z 18. dubna 1684 od královéhradeckého biskupa Mons. Františka barona z Talmberka. V lodi je trojice oltářů: Neposkvrněného Početí Panny Marie s kamennou tumbou a altare portatile z 18. dubna 1695 s ostatky svatých mučedníků Celestina a Fortunata, svěcené královéhradeckým biskupem Františkem baronem z Talmberka; Rodiny Páně s dřevěnou tumbou a altare portatile svěcené 6. dubna 1745 od pražského sufragána Zdeňka Chrapického s ostatky sv. Perfekta a Desideria; a Svatého Kříže se sochou sv. Kříže s kamennou tumbou a altare portatile z 18. dubna 1695 svěcené od královéhradeckého biskupa Jana Františka hraběte z Talmberku. Cínová křtitelnice na trojici zvířecích noh má kolem víka text: „Tento gest mug mily syn, we kterem se mi dobrze zalibilo, toho poslouchegte. Mat. 17.“ Na ní samotné je nápis: „Leta Panie MDCXII. tato krztitedlnicze k zádussí Sezemiczkému udielana gest w miestie Hradczi nad Labem od Mistra Gana Nebrzehovskyho nakladem tehoz zadussi za starssiho Adama Zida a Purkmistra toho czasu Gana Wrany a ginych starssich.“ Na copovém klenutí presbytáře a lodi je Kramolínova fresková malba z roku 1786, jež je zhotovená v 5 obrazech: 1. Skupina andělů, 2. Kázání Pána Ježíše na hoře Galilejské, 3. Křest Pána Ježíše, 4. Zjevení se Hospodina Abrahamovi a 5. Nebe, klanění se andělů P. Bohu. Blízko oltáře Neposkvrněného Početí Panny Marie je kaple sv. Anny, do níž byly dány 2 oltáře, z nichž oltář sv. Jana Nepomuckého je celý dřevěný a uprostřed má sochu sv. Jana Nepomuckého. Barevná okna bez obrazů byla zakoupena v německém Lünnichu. Oltář sv. Anny má dřevěnou tumbu a obraz sv. Anny a Panny Marie, který byl zhotoven někdy v 16. století. Kaple sv. Antonína tvoří nepravidelný osmistěn a její gotická okna mají kamenné kružby. Oltář téhož světce nese nápis: „Leta 1685 dne 1. Novembris tento oltarz malovanim okrasslen gest ke czti Swat. Antonina nakladem Chudeho Zadussi Sezemiczkeho za sprawy Urozeneho a Welebneho Pana Pana P. Girzika Frantisska Gosefa Czerniczickeho toho czasu Fararze Sezemiczkeho a Drziteczkeho.“ Zvenku na kapli sv. Anny je pískovcový náhrobek z roku 1633, který býval dříve v dlažbě chrámu. Křížovou cestu zhotovil potštejnský malíř František Strnad za 667 zl. a 30 kr., jež pocházely z odkazu Josefa Kladinského a Anny Kloučkové. Původní varhany od neznámého kralického varhanáře měly být nahrazeny v roce 1786 novým nástrojem od Franze Hyppolita Rehnera (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3677), ale jiné zdroje hovoří o tom, že sezemické varhany pocházejí z roku 1856.

V blízkosti kostela je mohutná osmiboká zvonice s cibulovou věží, jež je vysoká 15 m a její obvod čítá 32 m. Její vznik není dosud spolehlivě určen, pravděpodobně byla postavena v 1. polovině 16. století (památkáři ji dělají mladší, řadí ji do období kolem let 1724-1725). Do ní byla původně umístěna čtveřice zvonů. První s vyobrazením sv. Václava a erbem Sezemic s textem: „Leta Panie MDLIII. tento zwon slyt gest w miestie Hradczi nad Labem skrze Waczlawa Konwarze ke czti a chwale Panu Bohu wssemohuczymu a welebne Trogiczi sw. do miesteczka Sezemicz.“; druhý s obrazem sv. Václava na jedné a kamzíka na druhé straně a s nápisem: „Leta Panie MDLVII. Tento zwon gest dielan ke czti a chwale P. Bohu skrze Waczlawa Konwarze w Hradczi nad Labem k zadussi miesteczka Sezenicz za hospodarze Waczlawa.“; třetí a čtvrtý nahoře v báni visící, z nichž jeden byl s textem: „Ke czti a chwale Jeziss, Maria, Josef MCCCCC.“ Nad kostelem byl umístěn zvonek s nápisem: „1772. C. M. I. D. I. K. G.“ Také dnes jsou zde 4 zvony, 2 velké byly odlity mistrem Václavem v letech 1553 a 1557, 2 malé (Poledník a Umíráček) jsou mnohem mladší. Na závěr dodejme, že zvonice tohoto tvaru a velikosti je jedinou v Čechách.