Salmův palác, největší světská palácová stavba v Olomouci
Monumentální barokní dominanta olomouckého hlavního náměstí je rozhodně stavbou nepřehlédnutelnou i zajímavou. Jedná se o objekt s gotickým jádrem, který prošel raně barokní přestavbou v II. polovině 17. století, tou vrcholně barokní na počátku II. čtvrtiny 18. století a který pak ještě koncem stejného století „postihly“ (neo)klasicistní úpravy i zvýšení o jedno patro.
Nárožní šlechtický palác se nachází na exponovaném místě a „čestné“ dobré adrese (Horní náměstí č. 1), zdobí jej zejména pozoruhodný kamenný portál Lorenze Seegera z roku 1687 a podle autora tohoto článku by se měl spíše nazývat Salmovský (přece jenom tam zástupců tohoto rodu postupně přebývalo povícero … a to už zcela pomíjíme, že správně by se zřejmě mělo hovořit o rodu Salm-Neuburg).
Na místě tří gotických měšťanských domů nechal palác postavit hrabě Julius Salm, moravský zemský hejtman. Druhou barokní přestavbu provedl olomoucký stavitel Wolfgang Reich a pro podobu domu se jednalo hlavně o štukovou výzdobu průčelí. Stavitel Johann Freywald pak v letech 1791 až 1792 palác zvýšil o třetí patro, které „přikryl“ mansardovou střechou. Tu po požáru roku 1906 nahradila nízká střecha sedlová.
Salmovský palác v Olomouci je skutečně reprezentačním pětikřídlým sídlem s novodobě zastřešeným nádvořím, dvorní přístavbou a hlavní vstupem zvýrazněným barokním portálem a balkonem. Jako takový byl na seznam našich kulturních památek zapsán hned v květnu roku 1958, od dubna roku 1971 je součástí olomoucké památkové rezervace a od prosince roku 2000 i nárazníkové zóny statku světového dědictví UNESCO.
Tím by bylo sděleno to základní a následující řádky už přinesou jen pár rozšiřujících informací a zajímavostí.
Palác je podsklepen pod třemi hlavními křídly třemi samostatnými gotickými sklepy, které jsou zaklenuty gotickými, renesančními i barokními valenými klenbami a které propojují dodatečně vybudované chodby. Přízemí je postaveno ve stylu raného baroka a zaklenuto vrcholně a pozdně barokními valenými klenbami. Patra jsou plochostropá. Součástí objektu je také monumentální trojramenné schodiště.
Fasáda do Riegrovy ulice je jedenáctiosá, do náměstí osmiosá a do ulice 28.října čtrnáctiosá. Přízemí je novodobé, s vodorovnou rustikou a výklady. Nad profilovanou římsou pak vidíme vysokými pilastry členěná patra. Okna jsou výrazně zdobená pouze v I. patře (podokenní římsa s obdélníkovým vlysem, vložené štukové reliéfy s vojenskými motivy a bustami v oválech). Dvorní fasády jsou jednoduché a hladké.
Monumentální vzhled fasády do náměstí je umocněn předsazeným portálem z korintských sloupů na podstavci zdobeném diamantováním, které nesou odstupňované kladí, na němž je posazen balkon s kovovým profilovaným zábradlím. Vstup je zaklenut polokruhovou klenbou s akantově zdobeným klenákem a jeho součástí je i zdobná mříž.
Hlavní část paláce v Riegrově (tehdy Litovelské) ulici byla původně známá jako dům U Zlatého stromu a fungovala zde mincovna. Salmův palác byl následně jedním ze dvou olomouckých domů, které byly osvobozeny císařem od placení městských dávek (ten druhý patřil knížeti Dietrichštejnovi). Při koupi tří domů s pozemky se Salm současně vzdal svého olomouckého domu U zeleného stromu.
Pozdější přestavby domu již probíhaly za Ferdinanda Julia Salma, královského komořího a zemského soudce, a hraběnky Salmové. V roce 1791 koupil palác stavitel a zednický mistr Johann Freiwald, který ihned zahájil rozsáhlou přestavbu paláce, který zvýšil o další patro. Později – a až do roku 1895 - se zde nacházela vyhlášená olomoucká kavárna, jejíž majitelé vlastnili i palác. Část prvního patra byla využívána jako byt okresního hejtmana.
Poté, co se palác stal ve II. polovině 19. století majetkem města, měl být dvakrát zbořen. Nejprve zde měl stát Český národní dům a později Baťův mrakodrap. Nakonec se tak, naštěstí, nestalo a celý palác mohl být v letech 1953 až 1954 a 2011 až 2012 zrekonstruován.