Sardinie - městečko Orgosolo

Přijíždíme do městečka Orgosolo, které je nádherně situované na úpatí vyprahlých hor Supramonte. Nacházíme se v centrální Sardinii, v kraji Barbagia. Římané to zde označovali za území barbarů. Nikdy se jim totiž nepodařilo úplně ovládnout místní pastevce. Tato oblast i město jsou mnohým specifické. Na silnici nás vítají rozstřílené informační tabule s nápisem Orgosolo. Od nich toto město vypadá jako každé jiné, člověk by se zde ani nezastavil. Žádná krása to tady není. Na první pohled úplně normální větší vesnice s mnoha betonovými stavbami. Řada z nich je rozestavěná - nepochybně už dost dlouho a pár let to tak zřejmě ještě zůstane. Ale jakmile vjedeme do centrální části, tak je nám jasné, že jsme zde správně. Zastavujeme a prohlížíme si zajímavé domy, které zdobí originální velkoplošné malby. Hlavní atrakcí Orgosola jsou totiž muráles. To, o čem si jinde povídají nebo píší, tady kreslí. Celé centrum je vlastně jedno velké umělecké dílo, které komentuje zahraniční i domácí události. První kresby vytvořil místní učitel a žáci střední školy. Jejich nápad byl nejprve veřejností odmítnut, ale postupně začali do Orgosola jezdit známí umělci i z kontinentální Itálie. Místní si uvědomili, že je tyto umělecké výtvory mohou dobře živit. Motivy jsou různé, sociální i politické - první světová válka, válka ve Vietnamu, vzpomínka na komunisty, dvojčata v New Yorku, pád Bagdádu, proroctví o konci světa, diskriminace Sardů ve vlastní zemi, nezaměstnanost či Sardové na koních. Některé malby se podobají slavné Piccasově Guernice, jiné jsou kopií Jeana Miróa, další zase vtipnou karikaturou. V poslední době ale řada maleb vznikla jen proto, aby do Orgosola přijíždělo stále více turistů. Přesto je návštěva Orgosola zajímavým zážitkem. Nenavštívit patrně nejznámější a nejslavnější vesnici (či město) Sardinie by byla chyba. Je to vesnice odporu a rebelie proti italskému státu. V roce 1967 se vláda v Římě rozhodla vybudovat v nedalekém horském údolí Pratobello vojenskou základnou. Místní obyvatelé i lidé z okolí však obsadili louky a postavili se proti armádě a policii. S jejich nenásilným odporem sympatizovala tenkrát celá Sardinie a díky tomu nedošlo ke krveprolití. Orgosolo se však proslavilo i něčím jiným, vlastním způsobem krevní msty. Banditismus tu přetrval až do 20. století a údajně zde i v nedávné době docházelo k únosům bohatých podnikatelů a jejich dětí. Únosy po zaplacení výkupného končívaly až na drobná zranění nebo uříznuté ucho celkem šťastně. Do zdejšího prostředí je zasazen známý film z 60. let 20. století od italského režiséra Vittoria de Sety - Bandité z Orgosola, který je postavený na autentickém projevu sardinských neherců.

Procházíme se, pozorujeme a fotografujeme. Objevujeme jeden zajímavý obchod se suvenýry, kde nakupujeme dárečky domů. Paní nám za odměnu a také asi s vidinou dalšího obchodu dává ochutnávat proslulý sardinský nápoj. Mirto, typický sardinský likér, se vyrábí z myrty obecné. Z voňavých fialových (červených) bobulí myrty vzniká červené „Mirto“, z listů pak „Mirto“ bílé. My jsme okusili nápoj načervenalé barvy. Poté jdeme ven, a jelikož drobně prší, navštěvujeme protější kavárnu, kde si dáváme další dobré espresso i capuccino. Drahoš zkouší kulinářský experiment a sladí si presso skořicovým cukrem. Myslím, že Sardové by se od něho mohli učit, jak pít správně ochucenou kávu.