Sarkandrova kaple

Na nejvyšším olomouckém vrcholu, Michalském návrší najdete kromě památek kolem Žerotínského náměstí a kostela sv. Michala, také novobarokní kapli sv. Sarkandra, vybudovanou v letech 1908-1912. Na místě kaple byla do poloviny 17. stol. městská věznice a mučírna, ve které byl v r. 1620 vyslýchán a umučen holešovský farář Jan Sarkander, obviněný z nepřátelského spolčení s polskou stranou proti povstaleckým stavům. Na místě městské mučírny, kterou nechal olomoucký biskup kardinál František kníže z Ditrichštejna z piety k mučedníkovi zrušit, byla v letech 1672-1673 vystavena kaple. Vězení sloužilo dále jako vojenské až do r. 1759. V letech 1721-1724 byla kaple nazývaná Sarkandrovka, přestavěna a vybavena pěti oltáři. Blahoslaven byl Jan Sarkandr 6. května 1860. Málo důstojná kaple, jejíž vzhled z r. 1721 je zobrazen ve štukové výzdobě Sarkandrina proti hlavnímu vstupu do kaple sv. Sarkandra, byla v letech 1908-1912 nahrazena novobarokní kaplí, vybudovanou podle projektu pražského architekta Eduarda Sochora. Kaple sv. Sarkandra jsou v podstatě dvě stejné kaple nad sebou. Ve spodní kapli se studnou, bývalé mučírně je skřipec na kterém byl Jan Sarkandr umučen s epitafem z původního hrobu Sarkandra z kaple sv. Vavřince ze zrušeného kostela P. Marie na Předhradí. V horní kapli je mramorový oltář s ostatky mučedníků sv. Jana Křtitele, sv. Anežky a sv. Jana Sarkandra a uprostřed v podlaze průhled na mučírnu ve spodní kapli. V nice na kapli směrem k Univerzitní ulici je socha sv. Jana Sarkandra v nadživotní velikosti.

Před kaplí sv. Jana Sarkandra u schodiště z Mahlerovy ulice je socha sv. Jana Nepomuckého a uprostřed nádvoří je fontána Pramen živé vody sv. Jana Sarkandra, vysoká 6,2 m od Otmara Olivy, odhalená 6. května 2007. Současně s kaplí sv. Jana Sarkandra v letech 1908-1912 byla vedle kaple, na místě dvou domů a městského chudobince vybudována budova Sarkandrina s bohatou štukovou výzdobou, určená pro muzeum. Téměř celá Univerzitní ulice od Michalského návrší, části bývalé Židovské osady, až po Předhradí na Denisově ulici a náměstí Republiky, patří Jezuitskému konviktu založenému v 17. stol. a budovanému postupně od r. 1660 do r. 1724, který sloužil olomoucké univerzitě založené v r. 1573. Po zrušení Tovaryšstva Ježíšova v r. 1773 budovy sloužily jako kasárny. Součástí Jezuitského konviktu je pozdně gotická kaple Božího těla z let 1721-1724, spojující Nový konvikt s budovou starého konviktu a školní budovy a také Židovská brána. Konvikt je upraven pro potřeby uměleckého centra a uměleckých kateder UP a bývala Jezuitská kolej z let 1718-1722, která slouží pro potřeby Vojenského správního archivu. Součástí komplexu jezuitské univerzity je i seminář sv. Františka Xaverského z let 1717-1720, který dnes slouží Cyrilometodějské teologické fakultě UP v Olomouci. Na budově fakulty je pamětní deska zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela, který v letech 1840-1843 v Olomouci studoval.

Součástí Jezuitského konviktu je i kostel Panny Marie Sněžné a Jezuitská kolej na Předhradí, na nynějším náměstí Republiky. V místě kostela P. M. Sněžné stával do r. 1713 minoritský kostel Panny Marie, konventu řádu menších bratří sv. Františka. První zpráva o tomto kostelu je z r.1267. V r. 1566 olomoucký biskup Vilém Prusinovský povolal do Olomouce Tovaryšstvo Ježišovo, aby zde založili jezuitskou kolej s latinským gymnáziem a přiměl olomoucké minority, aby uvolnili pro tento účel budovy kláštera augustiniánek u sv. Jakuba, seminář sv. Františka Xaverského a další budovy v místě dnešního Jezuitského konviktu. V r. 1567 se jezuité nastěhovali do uvolněných prostorů a se dvěma fakultami-filozofickou a teologickou otevřeli akademii. Nový barokní chrám Panny Marie Sněžné byl vybudován v letech 1712-1719 podle projektu Michaela Kleina. Na výzdobě interiéru se podílel J. K. Handke a K. Harringer. Portál a další kamenické práce jsou dílem olomouckého kamenického mistra Václava Rendera a jeho dílny. Devět plastik v nikách na průčelí jsou vytvořeny Davidem Zürnem. Po přemístění univerzity do Brna se kostel stal kostelem olomoucké vojenské posádky a za napoleonských válek bylo v kostele skladiště. V r. 1952 se kostel P. M. Sněžné stal farním kostelem a po r. 1989 univerzitním. V r. 1983 byl interiér kostela obohacen nástěnnými malbami andělů, přenesených ze zrušené pohřební kaple v Norberčanech u Moravského Berouna. R. 2005 byl chrám vybaven obětním bronzovým stolem s mramorovou deskou z dílny akademického sochaře Otmara Olivy. Na budově bývalé Jezuitské koleje, nyní na Vojenském správním archivu, je pamětní deska olomouckého vězně francouzského generála Lafayetta. V Univerzitní ulici na domě č. 10 je dělostřelecká koule z pruského ostřelování Olomouce v r. 1758. Na několika domech najdete i další drobné památky.