Schachtenstein – nejhlubší dobývka v Geoparku Ralsko

Schachtenstein (372 m n. m.) je nenápadný malý vrch v Ralské pahorkatině. Někdy je označován jako vedlejší vrchol Hamerského Špičáku (452 m n. m.). Schachtenstein, Hamerský Špičák (zvaný také Ostrý) a Děvín (426 m n. m.) jsou seřazeny v přímce ve směru jihozápad – severovýchod a všechny tři tvoří podstatnou část přírodní památky Děvín a Ostrý.

V tomto článku se budu věnovat Schachtensteinu, který neznají ani mnozí místní, jak jsem se přesvědčil v hovoru s nimi. Vrch je stranou pozornosti možná i proto, že cesty k němu nejsou turistiky značené, neupozorňuje na něj ani žádný ukazatel. Cestu na Schachtenstein popíšu v závěru.

Schachtenstein vznikl v třetihorách vypreparováním zpevněných pískovců, které v sobě skrývaly polzenitovou žílu. Jejím vytěžením v minulých staletích vznikla přírodně-technická pozoruhodnost v podobě zářezu širokého 1,5 až 2 metry, dlouhého 70 metrů a hlubokého až 17 metrů. Zářez pokračuje povrchovou dobývkou až na samotný vrchol Schachtensteinu. Tomuto zářezu v pískovci se říká „velká pinka“ a je nejvýznamnějším pozůstatkem hornické činnosti v oblasti. Na svislých pískovcových stěnách můžeme vidět místa se silným povlakem dočervena zbarveného limonitu (hnědele, vodnatého oxidu železitého). V nejhlubší část pinky se nachází zamřížovaný vchod do přibližně 10 metrů dlouhé štoly. Ta byla vytesaná v pískovcové stěně kolmo na žílu a sloužila k odnášení vytěženého materiálu.

Poprvé se limonit na Schachtensteinu začal těžit v 15 století, v době předhusitské. Těžba pokračovala v 17. století za podpory Albrechta z Valdštejna. Naposledy tu lamači pracovali koncem 18. století. Těžení limonitu neprobíhalo celoročně, ale pouze v čase zemědělského klidu, od podzimu do začátku jara. Efektivita těžby byla poměrně nízká, ruda obsahovala pouze 20% železa s velkým podílem křemene (běžný podíl železa u limonitu bývá 35 - 40%).

Velká pinka je zabezpečená po svém obvodu masivním řetězem proti pádu. Pokračující povrchová dobývka na vrchol zabezpečena již není, propad je nepatrný. Vstup do pinky je zakázaný. Sestup do ní by nebyl náročný.

Vrch Schachtenstein je porostlý převážně borovicemi, na vrcholu i buky. Z rostlin se tu nachází řimbaba okoličnatá a kokořík vonný. Pochutnat si můžete na borůvkách a brusinkách. Z ptáků zde hnízdí sluka lesní a lelek. Ve skalních puklinách se zabydleli netopýři a vrápenci. Lesní porost brání výhledům do okolí. Nicméně z hrany východní skalní stěny se otevírá velice pěkný pohled na stolovou horu Široký kámen (430 m n. m.). Pohled je i na Hamerský Špičák.

A jak se na Schachtenstein dostanete? Od rozcestí Pod Děvínem, kam dojdete po dvou kilometrech po zelené značce z Hamru na Jezeře, pokračujte po silnici k bývalému k bývalému uranovému dolu Hamr II, jámě č. 9. Na křižovatce Pod Děvínem si směr nespletete. Silnice k jámě č. 6 a č. 7 je označená značkou zákazu vjezdu, silnice k jámě č. 9 nikoliv. Úzká silnice po osmi stech metrech končí nad bývalým uranovým dolem. Pokud přijedete autem, najdete zde dost místa na zaparkování. Dál pokračujte pěšky cestou vpravo. Nejprve pár desítek metrů lesem, dál pod elektrickým vedením. Trafostanici musíte zanechat po levé ruce, v opačném případě budete bloudit mezi Stohánkem a Černým rybníkem. Pod dráty půjdete přibližně dvě stě metrů, než odbočíte vlevo na mírně stoupající stezku. Ta vás po sto až sto padesáti metrech dovede k hledanému cíli, důlnímu dílu.

V roce 2013 důlní dílo (pinku se štolou) dostal do správy Hornicko-historický spolek ve Stráži pod Ralskem, který má záměr tuto přírodně-technickou památku zpřístupnit veřejnosti. V roce 2014 se o záměru psalo i v celostátním tisku. Zpřístupnění důlního díla si vyžádá spoustu technické i administrativní práce. Bude potřeba vyčistit pinku od hlíny a spadlých stromů, zprůchodnit a vyztužit štolu, získat různá povolení. Snad se spolku podaří svůj záměr zrealizovat v dohledné době.