Schwarzenberský palác-Praha

Na západ od rampy Pražského Hradu stojí jeden z nejlépe zachovaných renesančních paláců, který je vedle Královského letohrádku i nejimpozantnější pražskou renesanční stavbou. Palác je příkladem tzv. české renesance, spojením vlašských vzorů a české tradice. Původně se na místě současného paláce, zvaného rovněž Lobkowiczký, nacházely tři gotické domy, zmiňované poprvé v sedmdesátých letech 14. století. Po roce 1500 zde stávaly tři větší domy, z nichž dva získal po velkém požáru roku 1541 Jan mladší z Lobkovic, pozdější nejvyšší pražský purkrabí. Palác pro něj stavěl od roku 1545 Agostino Galli zvaný Vlach. Stavba byla dokončena včetně sgrafit k roku 1567. Třetí dům získal Lobkovic až později, proto i stavba západního bočního křídla byla dokončena později. Palác má půdorys písmene T a na pravé straně o něco nižší pobočnou budovu, která ohraničuje čestný dvůr při Hradčanském náměstí. Ten je od náměstí oddělen zdí se zamřížovanou branou. Fasády budov i zdi jsou bohatě zdobeny sgrafity severoitalského a benátského typu s datací 1567. Stavba je příznačná vysokými štíty, rovněž pokrytými sgrafity a vyraznou lunetovou řimsou mezi střechou a zdí. Svým charakterem připomíná stavba spíš zámek než městský palác. V devadesátých letech Lobkowiczové konfiskací o palác přišli a postupně se v jeho držení vystřídali Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, až jej v roce 1719 získali Schwarzenbergové.