Senová neboli Háj – Čajová rokle

Na světě je spousta tajemných míst, ke kterým se vážou nějaké pověsti, skazky o tajemných obřadech, leckdy i připomínky událostí hrůzostrašných.

Taková místa naštěstí nejsou jen v odlehlých končinách, ale leckdy je máme i přímo za humny – ačkoliv se k nim nakonec ani žádná tragédie nebo magie neváže. Takovým místem býval i opuštěný stěnový lom pod vrchem Háje u Šumperka, kterému jinak říkáme lidově Senová, ačkoliv se tento název v žádném oficiálním kartografickém díle nevyskytuje.

Že je v kopcích blízko města takových lomů povícero, stavebníci potřebovali pro své město nějaký materiál, nejjednodušší tak bylo zajet ho nakopat do blízkých lokalit. Zmíněný lom najdeme nesnáze, že k němu poněkud krkolomně slezeme od lovecké chaty východním úbočím zmíněného Háje, je to ta odbočka na lesní cestě od Liščí hájovny u většího lomu ostře doleva (pro znalce místních poměrů, na mapách.cz je označená jako chata Katovna). Jinak se k místu dá dostat i méně patrnou stezkou blíže od hájovny.

A čím tedy bylo míst tak zajímavé? V letech uvolnění v 60. letech jak známo na čas byla obnovena činnost organizace Junák (neboli skautů). Po nějakých dvou letech ovšem tato organizace byla opět soudruhy zrušena (nechci napsat přímo zakázána). Ono v šedesátých letech ještě žilo i dost bývalých junáků (či skautů), kteří si pamatovali starou organizaci z doby před rokem 1948 (ačkoliv za války byli taky zakázaní, to jsou věci).

No a v Čajové rokli bývalo jedno z míst, které skauti navštěvovali a konali v ní i své „tajemné“ obřady. Vzhledem k tomu, že autorovi článku bylo v roce 1968 pět roků, neměl z toho valný pojem. Nicméně z přibývajícím věkem se i k němu dostal četba „Foglarovek“, v té době takřka zase zakázané literatury (ještě že už nežil páter Koniáš). Po mírném uvolnění v l. 1968–9 tedy bolševik zase začal utahovat šrouby, pár knih Jaroslava Foglara ještě začátek 70. let vyšlo. Kdo se dostal i tehdejšímu takřka soubornému vydání Rychlých šípů byl považován mezi podobně smýšlejícími hochy (děvčata četla spíš Gabru a Málinku) za úžasného borce.

Takže všechno co se týkalo skautingu (ale i trampingu) bylo poznamenáno nějakým tajemnem. Dnes je rokle (lom) už značně zarostlý a žádné obřady se tu asi nekonají, dnešní junáci (nebo skauti) si našli jiná místa, která určitě opředou nové báje a smyšlenky, ale určitě (doufejme) to nebude nést příchuť zakázaného ovoce. V rokli dokonce býval i nějaký totem, kde skauti skládali svůj slib, dnes už tu najdeme jen malé ohniště, které ale naznačuje, že místo není tak úplně opuštěné, ačkoliv bývalé slávy už asi nedosáhne.