Siena – radnice (Palazzo pubblico, Palazzo comunale)

Sienský gotický radniční palác je – díky 102 metrů vysoké a neobyčejně štíhlé věži Torre del Mangia – hlavní dominantou tohoto krásného toskánského města. Zdejší Radnice byla postavena jako sídlo sienské Vlády devíti v letech 1297 až 1310 a její historie je úzce spjata se stavebním vývojem hlavního městského náměstí Piazza del Campo. Je přitom zajímavé, že tato stavba ve své podobě kombinuje kámen, cihlu a bílý mramor, přičemž některé informační prameny hovoří o tom, že první – tzv. kamenná etapa – proběhla již v letech 1293 a 1297. Až poté prý byla zahájena cihelná „nástavba“. Ale ani rokem 1310 výstavba Radnice nekončí, například na její pravé straně došlo v roce 1327 k rozšíření o městskou šatlavu a sál velké rady byl vybudován v letech 1330 až 1342. Tento sál sloužil od roku 1560 jako sál divadelní. Teatro Comunale Rinnovati následně dvakrát vyhořelo a v roce 1753 bylo rekonstruováno (Antonio Bibbiena); jeho současná podoba je výsledkem úprav z roku 1951. Zajímavé přitom je, že horní patro jednoho ze dvou radničních křídel bylo ve své současné podobě postaveno až v roce 1680, při zachování původního stylu. Nejistá je datace dostavby třetího patra s dvojitými okny, předpokládá se ovšem, že tato část byla dokončena v roce 1326. Budovu Radnice doplňuje nejen vysoká zvonice, postavená v letech 1325 až 1348, ale také bílá mramorová kaple Cappella di Piazza. Tato drobná stavba, předsunutá před průčelí radniční budovy, vznikla v roce 1352 jako poděkování Panně Marii za ukončení morové epidemii, která zasáhla město v roce 1348. A hned úvodem si můžeme prozradit, že sienská Radnice není v současnosti jen sídlem městské správy a kanceláře starosty, ale také domovem městského muzea (Museo civil) a divadla Rinnovati.

Středová část radničního průčelí, otočeného na Piazza del Campo, je čtyřpodlažní, obě boční křídla jsou třípodlažní. Přízemí je kamenné, nadzemní podlaží z cihel. Okna jsou v typickém sienském stylu, vycházejícím z pisánské architektury (tři gotické oblouky na úzkých sloupcích). Celou stavbu korunuje guelfské cimbuří a dvě symetrické „prázdné zvoničky“. Ve středu průčelí se nachází velký disk s trigramem Krista, který v roce 1425 namaloval Battista di Niccolò. Pod ním můžeme vidět erb Medicejů, který sem byl instalován roku 1560. Na bocích jsou vidět dvě mramorové sochy v podobě chrličů a na fasádě jsou stále patrné otvory po dřevěném lešení středověkých stavitelů. Radniční budova obklopuje malé čtvercové nádvoří Cortile del podestà zdobené starobylými erby, které slouží rovněž jako vstup do budovy i ke schodišti ve věži.

Pozoruhodný je rovněž interiér budovy, jehož výzdoba byla zahájena již ve 14. století, kdy Vláda devítí přizvala největší umělce té doby a ti do radničních prostor umístili své soubory fresek, obrazů a plastik, které jsou dodnes zářným příkladem středověkého umění i jedinečným dokladem vývoje občanské společnosti 14. století. Za zmínku stojí minimálně místnost zvaná Sala delle Lupe, rozdělená do čtyř částí. Můžeme zde vidět například skvělé kamenické práce, jako jsou chrliče Giovanniho Pisana nebo socha Mojžíše od Antonia Federighiho. Vstupní vestibul obklopují kanceláře a i v nich se nachází cenná díla typu Madony s dítětem a sv. Janem od Riccia (r. 1537) nebo fresky ze 17. století. Prostory starověkého finančního úřadu zv. Biccherna pro změnu zdobí freska Korunování Panny Marie se sv. Kateřinou Sienskou a sv. Bernardem. Jejími autory se v roce 1445 stali Sano di Pietro a Domenico di Bartolo. V kapli Vlády devíti můžeme vidět fresky Simone Martiniho z II. poloviny 14. století a Bartolo di Frediho z roku 1370. Další fresky doplnil Vecchietta v roce 1457. Právě v sousedství této kaple najdeme vstup na nádvoří Cortile del podestà, do venkovní lodžiové kaple Cappella di Piazza i do radniční věže.

Nedílnou součástí interiérů Radnice je rovněž velmi zajímavé Městské muzeum (Il Museo civico), které se od 30. let minulého století nachází v prvním patře budovy a ve svých sbírkách drží mnohá mistrovská díla sienského umění. Hned první čtyři sály „okupuje“ tzv Obrazárna a prohlédnout si zde můžeme díla z 16. až 18. století, zejména z kolekce Spannocchi. Sál Risorgimento pak nabízí obrazy a sochy z 19. století, pocházející výhradně z dílen toskánských umělců (např. malíři Pietro Aldi, Cassioli a Cesare Maccari nebo sochaři Enea Becheroni, Giovanni Dupré a Tito Sarrocchi). Nabízí se také „sienská Sixtinská kaple“, tedy Sala dei Priori neboli Sala della Balìa. Jedná se o místnost, která je celá pokrytá freskami, které vytvořil Martino di Bartolomeo (r. 1408) a Spinello Aretino se svým synem Parrim (cyklus o životě sienského papeže Alexandra III., r. 1407. Pozoruhodné jsou také dřevěné dveře, vykládáné Domenicem di Niccolò a dřevěné lavice s řezbami a intarziemi, jejichž autorem je Barna di Turino (r. 1410).

I stěny Sálu kardinálů nebo vestibulu konzistoře zdobí fresky, pocházející z 15. století (např. sv Kateřina Alexandrijská od Ambrogio Lorenzettiho). Nachází se zde také různé historické artefakty, připomínající činnost radních, včetně pomůcek k hlasování. v Sále konzistoře (Sala del Concistoro) zaujme mramorový portál Bernardo Rossellina z roku 1448 nebo dřevěný portál Domenica di Niccolò. Výzdobu sálu doplňují alegorické fresky od Domenica Beccafumho nebo – nade dveřmi umístěná – freska se Šalamounovým soudem (Luca Giordano). Kardinálská předsíň pak nabízí fresku z Lodžie devíti, zobrazující Madonu s dítětem (Ambrogio Lorenzetti, cca 1340) nebo zlatou sochu Vlčice kojící římská dvojčata (Giovanni di Turino, 1429-1430). Obdivovat zde můžeme rovněž zobrazení mytologických témat a římských dějin (Taddeo di Bartolo, 1415), prsten papeže Pia II. Zlatá růže (r. 1462) a další mistrovské kousky šperkaře Simoneho da Firenze. z Florencie (1462). Zmínit musíme také přilbu kapitána lidu ze zlata a smaltu, palácovou kapli s freskami Taddea si Bartolo (výjevy ze života Panny Marie, svatých, evangelistů a proroků, cca r. 1415), její tepanou železnou bránu z roku 1437 (Giacomo a Giovanni di Giovanni) a mobiliář, např. oltářní obraz se Svatou rodinou (Sodoma, 1530), chórové lavice (Domenico di Niccolò, r. 1415-1428) nebo varhany (Giovanni Antonio řečený Piffaro, r. 1519-1525).

Největší a nejznámější místností radnice je sál Sala del Mappamondo neboli sál Rady. Zde se nacházejí dvě velké fresky Simone Martiniho a Guidoriccia da Fogliano z let 1312 až 1330 (místo Martiniho bývá někdy uváděn také neznámý sienský mistr), jedná se tedy o nejstarší výzdobu celé budovy. V horní části pak můžeme vidět dvě velké fresky, oslavující vojenskou slávu Sieny (Lippo Vanni, r. 1363 resp. Giovanni di Cristofano a Francesco d'Andrea, r. 1480). Výzdobu sálu doplňuje galerie sienských světců na pilířích, jejichž autory jsou např. Vecchietta (1460), nebo Sodoma (1530-1533). Neméně významný je vedlejší Sál devíti neboli Mírová díň (Sala dei Nove), kde se nachází freska Ambrogia Lorenzettiho s velmi slavnou – byť částečně poškozenou - scénou Následky dobrých a špatných vlády (r. 1338-1339). Tato freska představuje mimořádný příklad středověké politické alegorie spojené s rozsáhlou prezentací KRAJINY. Zmínit musíme rovněž Sloupový sál (Sala dei Pilastri), kde jsou vystavena drobná díla umělců 14. a 15. století (např. malovaný kříž Massarella di Gilio z r. 1306, sv. Štěpán s Máří Magdalénou a sv. Antonínem od Martino di Bartolomeo z r. 1306 nebo velmi vzácný fragment okenní vitráže se sv. Michaelem Archandělem od Ambrogia Lorenzettiho).

Zajímavá je také Lodžie se čtyřmi pilíři (La Loggia), z které je nádherný výhled na celé náměstí a jižní část města. Schodiště k ní zdobí fresky Bartolomeo Landiho z roku 1481 a vedle ní se nachází tři místnosti druhého patra, ve kterých byly kdysi vystaveny originální části výzdoby kašny Fonte Gaia od Jacopa della Quercia (dnes v muzeu komplexu Santa Maria della Scala). Ve druhém patře se nachází rovněž La Sala del Capitano del Popolo (dnes určená pro zasedání městské rady), zdobená dvěma malbami Cassioliho, nebo místnosti, ve kterých si můžeme prohlédnout sbírku tisků (díla Jacquese Callota a Stefano della Bella), obrazy ze 17. a 18. století, galerii portrétů, mapy, dokumenty o Sieně a závodech Palio nebo soubor modelů ze dřeva a sádry. Nechybí ani další freska, tentokrát Ukřižování od Pietro di Giovanni d'Ambrogio z roku 1446. Další freska (Ambrogio Lorenzetti) se nachází ve 3. patře.