Silniční brána v Nahořanech

Touto obcí vedla od nepaměti obchodní stezka z Hradce Králové k Náchodu a dále do Kladska. Kdy začala být přesně používána, tak to s určitostí nevíme, ale většina autorů klade její počátky již do mladší doby kamenné. Jistě můžeme doložit její používání v 15. století, kdy Náchodští vybírali ze Slánského mostu přes řeku Metuji mýto, z něhož byl most opravován a v případě sešlosti nově vybudován. První zmínka o tom pochází z roku 1437, ale je jisté, že se tak dělo již dávno předtím, což můžeme odvodit od mnoha nálezů římských mincí po celém okolí.

U výše jmenované stezky bývaly rozmístěny v určitých vzdálenostech kovárny a zájezdní hostince. Dohled nad stezkou probíhal stejně jako jinde ze zvláštních strážnic, jež vznikly na vyvýšených nebo jinak strategicky umístěných místech. Nešlo jen o ochranu povozů se zbožím před loupeživými výpady, ale též před útoky nepřítele, zvláště když se nedaleko odsud nacházela zemská hranice.

V praxi však bylo vidět, že je tento systém nedostatečný, a tak se začaly opevňovat samy vesnice, protože ve válečných a nepokojných časech byla existence tvrze pro jakoukoliv obec příliš málo, a tak bylo budováno opevnění i v Nahořanech. Zprvu šlo o dřevěné kůly a hliněné náspy s brankami a záseky, později však začaly vznikat kamenné zdi a při vjezdu do obce uzamykatelné brány, díky nimž nemohl nikdo do vsi a rovněž nikdo z ní, pokud tak bylo potřeba.

Jak původně toto opevnění vypadalo, tak to též přesně nevíme. Jistotu nemáme ani s počtem bran. Ty byly podle lidových vyprávění 2 - první u čp. 1 (zanikla) a druhá u čp. 19, jež existuje dodnes. Na ně pak navazoval systém kamenných plotů a údajně i několika menších branek. Podle položení obce a cest z ní však můžeme počítat ještě s třetí, jinak by totiž neměl tento systém smysl, protože část obce by byla otevřená a nechráněná, což můžeme vidět ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Floriana Kleina a geometra 4. třídy Karla Kozellyho (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA309018400). K jejich poslední obnově došlo v 17. století, z něhož pochází základ i této dochované brány.

Jejich existence se obyvatelstvu obce nejvíce vyplatila za třicetileté války a v následných nepokojných dobách po ní. Když však doprava na zdejších cestách začala na přelomu 18. a 19. století růst, staly se brány velkou překážkou, přičemž nejprve zanikla brána u čp. 1. Druhá brána u čp. 19 byla původně klenutá z opuky, uprostřed měla široký průjezd pro povozy a na levé straně byla ještě navíc opatřena malou průchozí brankou pro pěší. V místě průjezdu se však nemohly povozy řádně a bezpečně vyhýbat, vznikaly různé nebezpečné situace a došlo k řadě různých nehod, a tak bylo jasné, že se tento stav musí změnit.

Obec se však zdráhala jakkoliv zasáhnout, a tak schválil novoměstský okresní výbor 24. února 1882 výnos o tom, že tato nevyhovující komunikace s překážkou v podobě brány musí být nově vystavěna a sama brána zbourána. Zdejší obecní zastupitelstvo však s tímto krokem nesouhlasilo a naplnění výnosu stále oddalovalo. Zároveň vypukla po obci řada sporů ohledně hospodaření s obecním jměním, což však nebylo nic nového, protože již v roce 1869 byla na obecního staostu podána stížnost v této věci, i když byla vyššími místy nakonec zamítnuta. Reakcí okresního výboru bylo nakonec nařízení jejího rozbourání do určitého termínu. Obecní zastupitelstvo ho však požádalo, zda by mohlo bránu rozšířit a přestavět, což jí bylo následně povoleno.

Původní klenutí bylo shozeno a nová brána byla upravena bez něj. Ve veřejné dražbě získal provedení těchto prací Josef Pozdílek z čp. 27, ale dohodnutý termín nedokázal dodržet, takže c. k. okresní hejtmanství pohrozilo, že brána bude odstraněna exekuční cestou, pokud nebudou všechny práce dokončeny do 8 týdnů. Během této lhůty bylo zbouráno klenutí a vystavěna pískovcová brána se dvojicí pilířů, jejichž vrchol byl opatřen římsou a ležícím lvem z téhož materiálu od sochaře Antonína Suchardy. 3. prosince 1885 byla brána převzata obcí a Josefu Pozdílkovi bylo povoleno vyplatit z obecní pokladny 463 zlatých a 26 krejcarů, i když ne najednou, nýbrž během následujícího tříletého období. Brána se stala nejen okrasou obce, nýbrž místem, které bývalo pravidelně ozdobeno jako slavnostní, když obec navštívil nebo jí projížděl někdo významný. V letech 1938-1939 došlo k nové výdlažbě silnice, což znamenalo jak úpravu chodníků a plotů, tak brány samotné.

Od té doby bylo o tento objekt řádně pečováno a 6. března 1964 byl navíc zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/brana-do-vsi-1191131). K jeho poslednímu velkému restaurování došlo v roce 2004 a tyto práce provedla Jitka Kopecká. Poté však došlo k řadě jejích poškození. 16. června 2014 byla její část pobořena dodávkou (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/nehoda-nahorany-na-nachodsku.A140616_151749_hradec-zpravy_kvi), přičemž pískovcový sloup se sochou lva se zbortil, kvádry a socha popadaly na vozidlo a na vozovku. Obdobně se tak stalo 6. července 2017, kdy zde došlo k další autonehodě (viz https://www.pozary.cz/clanek/166807-v-nahoranech-narazil-osobni-automobil-do-sloupu-historicke-brany-ctyri-osoby-byly-zraneny/), při níž byla brána opět poškozena, a tak musela být o rok později opravena. Na závěr ještě dodejme, že kámen s otvorem a nápisem na levé straně brány ze vsi, býval původně umístěn ve staré bráně mezi velkým průjezdem a malým průchodem.