Skála pod Kamencem u Kostelce nad Orlicí

Kdo nepatří k místním obyvatelům, tak možná ani neví, že své skály má i Kostelec nad Orlicí, jehož většina geologicky leží na pleistocénních horninách, spraších a sprašových hlínách s příměsemi křemene a uhličitanu vápenatého. Ty pak přecházejí kolem Divoké Orlice v písky a štěrky pestrého minerálního složení, které jsou stejného stáří, aby z nich jižním směrem vyrůstaly turonské písčité slínovce až spongilitické jílovce, jež jsou mnohdy silicifikované (opuky). Zvláště je to vidět v okolí vrchu Kamenec, jehož nejvyšší část dosahuje nadmořské výšky 317,5 m n. m.

To, že skály doprovázely život zdejších obyvatel od nepaměti, je doloženo rovněž místním názvem jedné z částí výše jmenovaného města - Na Skále, což bylo původně pojmenování jedné z flur v tereziánském a josefinském katastru, naopak přilehlá osada nesla název Skála. Blízkost tak mocného skalního masivu se projevila v tom, že se zde snad od nepaměti lámal kámen a lom, přezdívaný jako "v Lipové stráni" posloužil k mnoha stavbám ve městě i po širším okolí. Patřil sice obci, ale ta o něj svedla v historii několik soubojů. O jednom z nich píše Jan Zoubek ve své knize "Kostelec nad Orlicí. Stručný přehled jeho minulosti" následující:

"Jiný spor měla obec o Lípovou stráň, potok Štědrý, lom kamene a řeku obecnou, na něž se Jesuité táhli, že jim prý patří podle zapsání v "ceduli dělané." - Sporu takového, který se i později ještě opakoval, dotud nebylo; neboť vrchnost teprv r. 1610, skoupivši některé svory, "Dvoreček" vystavěti dala, neměvši dříve při Štědré žádných polností."

Znovu byly tyto rozepře o lom, obecnou řeku, Štědrou a Lipovou stráň rozdmýchány po požáru města roku 1668, jemuž podlehl také starý zámek, který byl spolu s kosteleckým panstvím odprodán jezuity v roce 1666 Václavu Zárubovi z Hustířan, kdy se obec opět bála o to, zda jezuité jako kostelecká vrchnost v letech 1638-1667 neprodali něco z obecního majetku a nakonec se nechala uchlácholit listem správce kosteleckého statku P. Daniela Krupského, jenž v tomto zvláštním osvědčení z roku 1670 uvedl, že Štědrá a ostatní dotčená místa patří obci v tom stavu, jak Kostelečtí dokázali jeho předchůdci P. Krištofu Fišerovi a bylo potvrzeno v roce 1647.

Vedle lámání kamene byla tato místa s hlubokými lesy využívána ve válečných dobách k úkrytu místních obyvatel, zmiňme, že jedni z posledních odtud vyšli až po vestfálském míru v roce 1648. Ale nejvíce byl v centru pozornosti právě obecní lom, který přinášel Kostelci nad Orlicí nemalé zisky, vždyť právě z přebytku z těžby lomového kamene byla vystavěna nová radniční budova, jež vyšla na nemalé peníze - 36 000 zlatých. Po likvidaci obecního lomu, zakresleného jak v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA210018400), tak v jeho reambulaci z roku 1878 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_3099_9), v němž byla těžba kamene několikrát ukončena a opět zahájena, byla lokalita využívána různorodě.

Část, jež nepatřila přímo k lomu, sloužila stále jako obecní les. Nad ní naopak byla v roce 1922 vyznačena část červeně značené turistické stezky Jiřího Gutha-Jarkovského a romantická i divoká místa lákala zejména děti a mládež k dobrodružným hrám. Ještě předtím sem však směřovala řada různých odborných vycházek. Jmenujme např. geologickou exkurzi, uspořádanou prof. Janem Práškem pro žáky kostelecké obecní reálky 17. dubna 1916, na níž navázala 31. května téhož roku botanická vycházka. Právě předem zmíněný byl jedním z prvních, jež si všimli mnohých unikátností tamní přírody, kam kolikrát směřovali na svá cvičení též kostelečtí sokolové, scházející se již od roku 1882.

Přímo starý lom byl upraven a vznikly zde chaty pionýrské základny. Myšlenky na její zřízení se zrodily v roce 1969, kdy měli pionýři a svazáci ve městě jedinou místnost. K jejímu slavnostnímu otevření pod jménem "Rudá záře" došlo počátkem roku 1972 za účasti předsedy rychnovského ONV Josefa Lukáška, místopředsedy ONV Jaroslava Šťovíčka a tajemníka OV KSČ Václava Musila. Tehdy zde byla pouhá trojice chat. Následně došlo k jejímu rozšiřování, aby zde byla v roce 1978 zahájena výstavba společenského domu, jenž byl dokončen spolu s dalším objektem počátkem následujícího desetiletí. Svým vybavením tak byla označována za nejmodernější na celém okrese. Zároveň měla být výkladní skříní tehdejšího režimu, jak se svědomitě stará o nové generace, což bylo dotvrzeno různými družebními návštěvami, většinou velmi politicky zabarvenými, aby byli pionýři ještě uvědomělejšími. Můžeme tak jmenovat Dny družby se sovětskými komsomolci roku 1974 nebo pobyt východoněmeckých pionýrů o 3 roky později. V dalších letech se k nim přidaly různé závody, zejména šlo o okresní přebor turisticko-branných závodů ČSTV a PO SSM mládeže a dorostu, který se uskutečnil 5. května 1984. Éra mezinárodních táborů však posléze ustala a areál, jehož hodnota byla v roce 1982 odhadnuta na celkem 1 384 000 Kčs, začal pustnout a chátrat. Roku 1989 byl jeho stav uznán za havarijní a o jeho budoucnosti začaly jednat mládežnické organizace s MěstNV v Kostelci nad Orlicí a ONV v Rychnově nad Kněžnou.

K žádnému rozhodnutí, resp. praktickému naplnění a rekonstrukci areálu, nakonec nedošlo, protože ho předběhla doba. Po sametové revoluci pak došlo k předání 4 chat do užívání kosteleckým junákům, takže se z ní stalo středisko skautů, kteří vznikli ve městě již po přednášce A. B. Svojsíka 26. května 1919 (viz https://junakkostelec.org) a po pádu komunistického režimu došlo k jejich obnově. A tak je tomu i dnes, i když lokalita by si zasloužila mnohem více péče, protože v přilehlých místech vznikají černé skládky apod. Byla by škoda, aby taková zákoutí byla nenávratně zničena, a to i vzhledem k blízké křížové cestě, jež vede od kaple Navštívení Panny Marie. Netřeba vůbec zmiňovat to, že celá lokalita byla již od 60. let 20. století místem řady přírodovědeckých průzkumů, kdy se našla i řada unikátnějších věcí.