Skalní hradba pod jihovýchodním temenem Žárového vrchu

Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar

Fotografie (34) • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (34 fotografií)

horní lesní silnička

první skály nad cestou

Vstoupit do fotogalerie (34 fotografií)

I když jsem zvyklý své skalní průzkumy v terénu dopředu plánovat, jednou za čas se přihodí, že člověk k něčemu přijde jak slepý k houslím. Prostě – náhoda se do plánů započítat nedá, ale zrovna ona (mrška jedna) se někdy stane tím faktorem nejvýraznějším. A samozřejmě naprosto nevyzpytatelným...

Před koncem května jsme s manželkou přijeli na týdenní dovolenou do Vrbna pod Pradědem. A protože meteorologové zase zklamali – první den mělo pršet a být hnusně, ale namísto toho bylo venku přesně naopak – vyrazili jsme odpoledne na výlet. Tedy jak kdo – společně jsme usedli do busu s tím, že Jana pojede do Karlovy Studánky, tam se bude procházet a počká na mne... já vystoupím v Ludvíkově, prošmejdím horolezecké skály nad hřbitovem a poté tam za ní směrem přes Rolandův kámen přifrčím.

Tolik tedy plán. A skutečnost? Cesta po spodní zpevněné silničce pod úbočími Plošiny a Žárového vrchu se mi nějak přestala líbit, a napadlo mne, že když mám poměrně dobrý čas, mohl bych to vzít do Karlovy Studánky přes Lyru. Proto, když jsem v jednom údolíčku narazil na lesní cestu (spojnici k horní vrstevnicové asfaltce), v potu tváře jsem se po ní vydrápal o jakýsi ten nadmořský metr výš. U silničky jsem narazil na studánku, napil se jak velbloud a poté mi zazvonil mobil. Manželka už si v lázních všechno prošla a jelikož tam prý začal pofukovat ledový vítr, ptala se na nejbližší spoj do Vrbna. I poradil jsem jí, domluvil se, že přijdu včas na večeři... a do té doby se stal pánem svého času!

Houby na Lyru – po silničce k Sedlové boudě, a potom na Žárák a na Plošiny půjdu!!

Asi 200 m za studánkou nad silničkou vystupovaly nad lesní porost jakési vysoké, ale nepřístupné skály. Díval jsem se dál vpravo do lesa, jestli by se k nim nedalo nějak rozumně přiblížit, namísto toho jsem ale po dalších 200 m narazil na začátek lesního průseku s výrazným listnatým stromem. O kousek výš se průsek rozšířil do úzké a dlouhé travnaté paseky, velmi zprudka stoupající k hřebeni se zbytkem lesa a nepřehlédnutelnými skalními bloky.

Celá ta scenérie byla natolik úžasná, že jsem prostě neodolal a vydal se nahoru.

Stoupáníčko a ty zarostlé díry pod nohama byly jen drobné nepříjemnosti, odměnou byly čím dál hezčí výhledy z paseky do KRAJINY (především na protější Vysokou horu nad Ludvíkovem) a na straně druhé byl čím dál blíž k mohutným stěnám mrazových srubů. Původní úmysl – obejít je zprava a po hřebeni pak zamířit k vrcholku Žáráku – se nakonec ukázal jako neproveditelný. Tahle pravá část skal totiž nebyla stěnou mrazového srubu, ale skalní hradbou a cesta vpravo notně smrděla krchovem - kvůli hustému mlází se ani níž projít nedalo!

Nezbylo tedy, než trochu krkolomně postupovat pod úbočími zajímavých a dosti členitých skalních stěn, dosahující výšky dobře přes deset metrů. A přibližně sedmdesátimetrové délky - to než jsem se dostal ke konci hlavních bloků a mohl mezi nimi a vedlejšími nižšími výchozy vystoupat nahoru na hřeben. Další překvapení – žádný tady nebyl, tohle už bylo ukloněné vrcholové temeno Žáráku!

(K jeho vrcholu to sice bylo dle mapy nejkratší cestou jen něco málo přes kilometr, ale nakonec to byl kvůli okolní divočině zážitek, na který jen tak nezapomenu a o němž se časem zmíním v cestopise.)

Nyní se ale vraťme ještě k těm „mým“ skalám. Jejich návštěvu můžu doporučit jen těm nejopravdičtějším skalním tulákům a milovníkům divočiny. Rád bych napsal, že stojí za vidění, ale je k nim poněkud obtížnější přístup. Co se týče terénu, projít se to dá, ale po zkouknutí je lepší vrátit se pět na silničku.

Skalní stěny se na první pohled ničím podstatným neliší od těch ostatních v okolí – jedná se o přeměněnou krystalickou břidlici a na konci skalních bloků jsem narazil na typický rulový rozpad horniny. A vidíte – není tomu tak. A dokonce se podle geologické aplikace nejedná ani o blastomylonity, ze kterých se skládá většina okolních skal. Tyhle jsou údajně tvořeny metagranitoidem muskovitickým anebo metagranitoidem biotitem – chloritem – muskovitickým.

(Fuj – málem by si člověk na těch odborných názvech jazyk polámal...)

Kdyby se někdo chtěl přece jenom na tyhle zajímavé skály zblízka podívat, doporučuji jít od Vrbna od rozcestí pod Zámeckou horou po horní asfaltce (kousek po ní vede červený okruh NS a NS Muzeum Wide Web). Pak se stoupání zmírní a cesta vede po vrstvenici. Po 2 km (většinou směrem k jihu) přijdete k potoku se studánkou. Na lesní průsek v kopci vpravo narazíte po dalších 400 metrech a pasekou nahoru ke skalám je to necelého čtvrt kilometru.

Poslední aktualizace: 7.7.2016

Nadmořská výška:

1009 metrů nad mořem

Skalní hradba pod jihovýchodním temenem Žárového vrchu na mapě