Skalní hrádek Hřídelík

Celé Kokořínsko je protkané řadou kopců a velkých skalních útvarů, jež se již od pravěku hodily k bydlení nebo obraně různých obyvatel, o nichž ani vlastně nevíme, kým ve skutečnosti byli a ke komu náleželi, vše je totiž zejména v rámci různých teorií a spekulací, v nejlepším případě za podpory hmotných přímých i nepřímých důkazů.

Jako byla tato místa osídlena v pravěku, tak se obdobně dělo ve středověku, jenž byl ve znamení budování různých obranných objektů, od tvrzí až po mohutné hrady, jichž tu bývalo nebývale mnoho. Zmiňme jen jako příklad: roku 1339 doložený Klinštejn (něm. Klingenstein) u České Lípy, v roce 1391 existující Chudý Hrádek u Dubé, roku 1402 zmíněný Čáp u Dubé nebo téhož roku doložené Hradišťko u Dubé, pokud pomineme takové významné hrady jako Bezděz nebo Housku.

Jeden takový, resp. jeho zbytky (příkopem rozdělené předhradí a hradní jádro), můžeme nalézt rovněž nedaleko obce Blíževedel, nacházejících se na Českolipsku. Náš největší znalec v tomto oboru, dosud nepřekonaný, i když se dopustil v rámci své práce i řady omylů, prof. August Sedláček, o něm napsal ve svém díle "Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl čtrnáctý. Litoměřicko a Žatecko" následující:

"HŘÍDELÍK HRAD.

Jižně od Blížvedl spatřuje se pahrbek a na něm strmá skála písková, řečená obyčejně Starý hrad (altes Haus). K severní a západní straně jsou okolo skaliska náspy a příkopy, na ostatních stranách jsou boky návrší, na němž skalisko stojí strmé a postačily tu asi pouhé zdi k dostatečné pevnosti. Skalisko, jen po žebříku přístupné, jest na svém povrchu prázdné a viděti tu jen základy zdí. Rozsedlina jeho, kde jest skála přetržena, vyplněna zdí, která vyniká nad skálu.1)

Blížvedly neb Blížebydly byly prvotně královstvím a darovány k biskupství Pražskému. Vácslav král pak je povýšil (1290) na městečko.2) Kým a kdy byl Hřídelík vystavěn, není známo. Podle panujícího zvyku nedostal německého pojmenování, nýbrž dědil jméno své po skále, které obyvatelstvo tehda české hřídelík neb sloup říkalo. L. 1334 již stál a byl tu Martin purkrabí biskupovým.3) Ačkoliv se pak pokládal za příslušenství panství Helfenburského, přece měl ještě okolo l. 1390 svou správu. Blížvedlští byli povinni svážeti ke Hřídelíku obilí ke mlýnu a mouku, též pivo koupené buď v Ústí n. L. aneb v Radoušově. Asi po r. 1420 hrad opuštěn. Blížvedly patřily později k panství Stolinskému.

1) Heber III 215. 2) Rkps arch. kap. XXV 9, Reg. II 1229. 3) Reg. IV 34."

Z výše citovaného tedy víme, že musel být vybudován před rokem 1334. Někteří autoři kladou jeho počátky do období kolem roku 1300 nebo ještě více před něj, protože nálezy keramiky, jež zpřehlednil PhDr. František Gabriel (viz https://www.archaiapraha.cz/praha-cs/?acc=personalia) ve stati "Nejstarší osídlení hrádku Hřídelíku" ve vlastivědném sborníku "Litoměřicko 15" roku 1979, prokázaly, že se zde žilo již koncem 13. a počátkem 14. století. Omylem však bude to, že byl založen z popudu pražského biskupství. Tomu byl totiž již stojící hrad odevzdán královskou komorou, takže nám z toho vychází dvě možnosti, buďto byl Hřídelík zřízen právě králem jako určitý opěrný bod jeho správy, nebo byl vybudován některým ze zdejších šlechticů a po jeho smrti spadl jako odúmrť královské komoře. Jednoznačně se nedá vyloučit ani jedna věc z obou uvedených. Dalším nepřímým důkazem existence hradu je predikát (přídomek) správce Blíževedel Martina z Hřídelíka (Martinus de Hrziedelik, burgravius episcopi), o němž máme zprávu právě z 23. října 1334, kdy byl svědkem při založení proboštství v Roudnici nad Labem.

Samostatně byl spravován ještě po roce 1375, kdy byl nedaleký Helfenburk věnován pražskému biskupství, a to z toho důvodu, že byl využíván jako vězení pro církevním soudem odsouzené kněžstvo, o čemž máme zmínku k roku 1395. Někdy počátkem husitských válek byl ovládnut husity, vyrabován a poškozen, aby byl jako mnoho jiných míst opuštěn a chátral. Část materiálu z něj pak skončila ve zděných kamenných stavbách v okolí, právě zejména v Blíževedlech. Pak zbytky hradu posloužily jako úkryt a tábořiště různých vojsk, jichž tu procházelo nebo tábořilo za dlouhá léta válečných konfliktů mnoho. Zmiňme třeba to, že 7. srpna 1778 se zde utábořili příslušníci pruského královského husarského pluku "Usedom" a úplně odtud odešli Prusové až 15. září téhož roku. 11. září 1778 táhl Blíževedly navíc princ Jindřich (něm. Fürst Heinrich XV. Reuß zu Greiz), ale zaznamenali bychom zde 9. července téhož roku též Ernsta Gideona von Laudona, jehož vojáci vydrželi u Blíževedel celé 4 týdny. Podle starých vyprávění mělo být očazení skal od zde tábořivších vojáků vidět ještě počátkem 20. století. To však mohlo být od toho, že zde často tábořili i kočovní Romové (poprvé zaznamenáni v roce 1850), kteří se střídali s řadou chudáků či žebráků. Nějakou dobu se nacházely na Hřídelíku dřevěné chlévy pro dobytek. Jako zajímavost můžeme ještě říci to, že si tento hrad Němci nikdy nepřekřtili, ale nechali ho v původní podobě, protože ho nazývali jako "Hrziedelik" (v některých německých knihách i jako Hrzyedelik nebo Hrzidelik), případně jako "Das Alte Haus".

Počátkem 19. století měl být v těchto místech postaven letohrádek z cihel, přičemž autorem této myšlenky i jejím realizátorem byl litoměřický biskup Msgre. Augustin Bartoloměj Hille (viz https://www.dltm.cz/biskup-augustin-bartolomej-hille-150-vyroci-umrti). Není to nic divného, neboť všechny okolní pozemky i s lesy náležely původně právě tamnímu biskupství, což je vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1843 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT029018430), kdy však byla již jejich část díky raabizaci v rukou zdejších sedláků. Nejprve se tu zastavovali různí církevní a světští představitelé, aby si odpočinuli nebo relaxovali, později sloužil objekt jako výletní hostinec všem (něm. přezdívaný jako "Weinkeller"), ale netrvalo dlouho a i z něj nezbylo mnoho, protože ho zlikvidovala konkurence v podobě hostince při cestě k Ronovu s možností přespání pro 4 lidi, k němuž ještě patřil hostinec při cestě ke Skalce, náležející později řezníkovi Franzi Tammeovi. Ve 30. letech 20. století byl Hřídelík v majetku statku čp. 84, jehož vlastník Josef Pietsch zde našel řadu věcí, které odevzdal do městského muzea v Úštěku. Dlouhou dobu se snažili různí lidé o to, aby získal hrad památkovou ochranu. To se podařilo až 20. ledna 1965, kdy byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/zricenina-hradu-hridelik-14958915). V té době náležel místnímu JZD a dnes je naopak ve vlastnictví státu a právo s ním hospodařit mají Lesy České republiky, s. p. Největší péče o lokalitu začala pak probíhat od 80. let 20. století. Na závěr ještě uveďme, že podle vyprávění pamětníků se kochali ruinami hradu zdejší rodáci - varhaník Johann Georg Trenkler a violista Christoph Trenkler. Ten druhý si tu měl dokonce občas přehrávat některé skladby. K bojovým hrám pak byl Hřídelík využíván během let 2. světové války, kdy bychom nalezli v těchto místech cvičící mladíky z Hitlerjugend. Za svou dlouhou existenci zažil tedy Hřídelík mnoho věcí, že kdyby mohl vyprávět, tak by na jeho řeči nestačila kniha, avšak většina z toho zanikla pod příkrovem zapomnění.