Slavkovský les - Dlouhá stoka (národní kulturní památka)

Dlouhá stoka, jedna z největších historických památek na našem území, se nachází v oblasti Slavkovského lesa. Jedná se o umělý kanál, který odtéká z Kladského rybníka (820 m.n.m.), pokračuje okolo obce Prameny a kolem Nové Vsi až k Hornímu Slavkovu. Ve své době neměla patrně Dlouhá stoka svým provedením a délkou ve střední Evropě obdoby.

Původní název zněl Flößgraben, čili Plavební kanál. Toto pojmenování obdržel, když se začal využívat jako zdroj vody pro dopravu dřeva. Voda se také používala pro pohon vodních kol důlních čerpadel. Časem se do stoky přesídlily také ryby a raci, takže byla po nějaký čas využívána také k lovu.

Jelikož na Bečovsku bylo vody především v letních měsících málo, rozhodl se roku 1530 tehdejší majitel panství Hanuš Pluh pro velkorysou stavbu nového přivaděče pro své slavkovské doly. Roku 1523 uzavírá důležitou smlouvu s opatem kláštera Teplá o využívání přepadových vod z bažin, mokřin a rybníků, jež jsou majetkem kláštera. Krátce poté pověřuje slavkovského zeměměřiče Hanse Roßmeisla, aby našel možnost, jak vodu z oblasti Kladské do Slavkova dostat. Počátkem roku 1531 bylo započato se stavbou tohoto obdivuhodného a velkolepého díla, která trvala pět let. Roku 1536 přitekl proud vody až ke slavkovským horním dílům. Délka stoky měřila 11.704 sáhů, což je 22.195 metrů. Ve svém horním toku dosahoval vodní příkop šíře až dva metry a po obou stranách měl oba břehy vydlážděné kameny. Kvůli průsakům byly některé úseky také vyzděny. Na stoce bylo vybudováno celkem 35 mostů a 13 stavidel pro rozvod k dalším náhonům během trasy. Spád činil zhruba 35 centimetrů na 100 metrů.

Toto nákladné a složité zařízení si vyžadovalo neustálou kontrolu a proto byl 24. dubna 1535 vydán pro provoz Dlouhé stoky pracovní řád. Pracovníci, určení k jeho údržbě, se museli zavázat přísahou, že se o majetek budou pečlivě starat. Nicméně i přesto byla patrně údržba částečně zanedbávána, takže již roku 1601 byl vydán nový, přísnější řád k údržbě, který se jmenoval „Ordnung des Flößgraben“ /Provozní řád Flößgrabenu/.

V letech 1601 až 1608 byla Dlouhá stoka opravována, ale nezachovaly žádné dokumenty, ze kterých by byl znám rozsah prácí. Další opravy většího rozsahu následovaly v roce 1908. Dlouhá stoka začala ztrácet na významu s poklesem těžby, především cínu, v hornoslavkovském ložisku. Dílo tudíž přestalo být udržováno a postupně docházelo k jeho ničení. Po druhé světové válce se Dlouhá stoka dostala do užívání Státních statků, které její tok využívaly nesystematicky. Koryto bylo ničeno přechody dobytka, rozoráváním břehů a zavážením. Údržba nebyla skoro žádná a tak docházelo také k přirozenému zarůstání travinami, keři a stromy, jejichž kořeny narušovaly břehy. Na mnoha místech došlo k protržení.

Po roce 1989 došlo k zlepšení situace. Bylo zde vybudováno několik malých vodních elektráren. Některé části bývalého toku byly opraveny provizorně, jiné důkladněji. Stále je zde však práce dost.

Vedle části Dlouhé stoky je cestička, která umožňuje procházku podél toku. Člověk může obdivovat um stavitelů tohoto unikátního díla i krásnou okolní přírodu.

Pozn.:

Nařízením vlády ČR o prohlášení některých kulturních památek ze dne 28. května 2014 byl plavební kanál Dlouhá stoka s rybníky Kladským a Novým jako jedno ze tří nových míst v Karlovarském kraji prohlášen za národní kulturní památku.