Loading...
Slovensko – Chočské vrchy (1): Veľký Choč (10/2015)
Na přelomu září a října 2015 jsme se rozhodli jet na Slovensko do Chočských vrchů. Lákal nás vrchol Veľkého Choče, výrazná hora "s bradavicí", kterou jsme při našich cestách na Slovensko neustále odněkud viděli. A logicky pak z osamoceného vrcholu Veľkého Choče byl opravdu dechberoucí rozhled do krajiny.
Chočské vrchy se rozkládají v okresech Ružomberok a Liptovský Mikuláš, přibližně mezi Veľkou Fatrou, Malou Fatrou a Západnými Tatrami. Jsou tak trochu ve stínu svých populárních sousedů a nejsou u nás příliš známé. Rozhodně však stojí za návštěvu.
Geomorfologicky jsou Chočské vrchy děleny na tři podcelky: na západě Choč, uprostřed Sielnické vrchy a na východě Prosečné. Dominantní masiv v západním podcelku Choč pak tvoří vrcholy: Veľký Choč (1 611 m n. m.), Malý Choč (1 465 m n. m.), Zadný Choč (1 288 m n. m.) a Predný Choč (1 249 m n. m.).
Pohoří je tvořeno vápencem a nemá souvislý hřeben, vrcholy tak vystupují osamoceně. Jednotlivé podcelky jsou pak od sebe odděleny hlubokými dolinami. Výšky vrcholů nejsou na slovenské poměry nijak závratné, ale vzhledem ke geografické poloze pohoří mezi rovinami Oravy a Liptova poskytují krásné výhledy do všech světových stran. Pojmenování "vrchy" je tak trochu úsměvné, když si člověk uvědomí, že naše nejvyšší hora Sněžka má nadmořskou výšku 1 603 m, a nikdo by asi Krkonoše "vrchy" nenazval. Mapa Chočských vrchů na mapy.cz: Chočské vrchy (mapy.cz/turisticka)
První den pobytu jsme podnikli výstup na Veľký Choč a druhý den jsme absolvovali okruh Prosieckou a Kvačianskou dolinou. Ubytování jsme našli v soukromí v obci Lúčky, což jsou významné slovenské lázně. Přímo uprostřed obce se nachází vodopád v travertinech, který tvoří 12 m vysokou kaskádu. Vodopád je zapsán jako slovenská národní přírodní památka. Určitě se u něj zastavte.
Veľký Choč je nejvyšší vrchol Chočských vrchů (1 611 m n. m., na mapách uváděná výška 1 608 není úplný vrchol, ale turistický označník pod vrcholem) a má zcela nezaměnitelný tvar. Jeho typická solitérní silueta se skalnatým výběžkem (bradavicí) těsně pod vrcholem, vystupuje nad okolní krajinu do výšky 1 km a je vidět jak z dolin, tak z většiny známých slovenských pohoří.
Podle knih i internetu poskytuje tato hora jeden z nejkrásnějších rozhledů na Slovensku. Místní lidová meteorologie zase říká: "Ak Choč fajčí, bude pršať". A opravdu tomu tak prý je - pokud vrchol Choče drží mračno, déšť je téměř jistý.
Přístup na Veľký Choč je v podstatě ze čtyř směrů, ani na jednom z nich však neuniknete velkému převýšení, které je třeba zdolat. Jako nejsnazší lze označit výstupovou stezku z Valaské Dubové (převýšení 942 m, délka trasy jednosměrně 5 km). Další přístup je z obce Lúčky (převýšení 1 040 m, délka trasy jednosměrně 8 km). Výstupy je možné podniknout také od obce Likavka kolem zříceniny hradu Likava (převýšení 1 300 m a délka trasy jednosměrně 11 km) a ze severu od Oravy z obce Jasenová nebo z Vyšného Kubína (převýšení 1 060 – 1 120 m, délka trasy jednosměrně 6,5 – 7 km).
Abychom se z vrcholu nevraceli stejnou cestou, naplánovali jsme přechod z Valaské Dubové přes Veľký Choč do Lúček. Vyjeli jsme ráno z Lúček autobusem (zastávka je u obecního úřadu) do Ružomberka a tam jsme na autobusovém nádraží přesedli na autobus do Valaské Dubové. Autobusové spojení bylo dobré a navazovalo. Po ránu byla v údolí ještě mlha a vlezlá zima, ale tušili jsme, že nahoře bude ten den krásně. Slovenské jízdní řády: www.cp-online.sk
Z Valaské Dubové (665 m n. m.) vede na vrchol Veľkého Choče nejprve modrá turistická značka, na kterou navazuje na Stredné poľaně zelená značka. Převýšení je téměř 1 000 m a to není málo. Musím však říct, že se mi výstup na vrchol nezdál být až tak obtížný. Celá trasa až do Lúček však už byla poměrně dlouhá a zabere celý den (minimálně 5 hodin čisté chůze bez přestávek, 1 km výškový stoupání, 1 km výškový klesání, celkově trasa dlouhá 13 km).
Z Valaské Dubové se jde nejprve jen mírně do kopce, ale pod vrchem Soliská již stezka začíná strmě stoupat lesem a až na lesní louky Stredné poľany je to pořád hodně do kopce. Tento úsek je dlouhý asi 3 km, není moc záživný, ale po jeho zdolání máme za sebou již převýšení 600 m. Šli jsme to zhruba 1,5 hodiny.
Louka na Stredné poľaně je už sice pozdně podzimně zbarvená a i poslední bodláky zhnědly, ale otevírají se první výhledy a to směrem na jih a východ, a také vidíme vrcholové skalisko Veľkého Choče. Na louce je malá bouda, možná bývalá salaš. Narazíme tu také na nějaké značení pro "zimní cestu", která uhýbá vlevo, ale my máme ještě babí léto a tak jdeme dál po zelené značce směr vrchol.
Stezka vede dále nejprve řídkým porostem nízkých smrků a pak pěšinou zařezanou zboku do svahu a nakonec nízkou klečí, téměř celou dobu se již můžeme kochat výhledy na jih, jihozápad a jihovýchod. Na jaře to tady musí nádherně kvést.
Těsně pod vrcholem se zelená značka napojuje na červenou směrem od Jasenové a je tu turistický označník Veľký Choč. To už jsme na vrcholu? Nechce se mi věřit, ale ano, jsme tady. Tento druhý úsek utekl již díky výhledům o hodně rychleji (2 km, 350 výškových metrů, čas 1 hodinu).
Tak jsme na Veľkém Choči! Počasí nádherné, teplota tak akorát a kupodivu vůbec nefouká. Chodíme po vrcholu, který tvoří malá plošina, a kocháme se výhledy na všechny světové strany. Severní svah hory prudce klesá do doliny a právě na této straně je ta srandovní bradavice, kterou teď vidíme shora.
Vrcholová rozhledová růžice, která vypadá jako kovový stoleček, uvádí jen některé z vrcholů, které vidíme. Nelze jinak, rozhled je tak famózní, že nebylo možné popsat ani všechny ty významné hory, protože by se sem prostě nevešly. Na jihovýchodě vidíme Nízké Tatry – celé pásmo, jen je to tímto směrem zrovna proti slunci. Na jihozápadě je Veľká Fatra a Šípská Fatra. Severozápad patří Malé Fatře. Zřetelně vidíme známé vrcholy – Veľký a Malý Kriváň, Stoh, Veľký a MalýRozsutec.
Na východě jsou krásně vidět Západní Tatry (Osobitá, Sivý vrch, Salatín, Spálená, Baníkov, Baranec, Bystrá) a také kousek Vysokých Tater (Kriváň, Gerlachovský štít). Nejblíže k nám pak další část Chočských vrchů – Sielnické vrchy a Prosečné.
Na severu pro mě ještě neznámá Oravská Magura a Oravské Beskydy. V dálce tušíme Lysou horu. A pod námi jako na dlani široká dolina s vodní nádrží Liptovská Mara. Popis některých vrcholů, které je možné vidět z Veľkého Choče, uvádím ve fotogalerii.
Ještě chvíli tady zůstáváme. Dobré počasí, bezvětří, a dostatek míst k posezení na zemi umožňuje sednout si tu, posvačit a kochat se dál úžasným výhledem. Dva Poláci si tady ohřívají na vařiči jídlo. Ve vrcholové knize je jako poslední zápis polským jazykem napsáno, že toto je nejlepší rozhled na Slovensku.
Po svačině se vydáváme dokončit naši trasu sestupem do Lúček. Tento úsek je na chůzi horší než na stranu k Valaské Dubové. Prudší místa pod vrcholem jsou zajištěna řetězy, ale nic strašného, je to spíš kvůli kluzkému terénu.
Za chvíli jsme v sedle Vráca mezi Veľkým a Malým Chočem (někde tu jsou zbytky malého letounu a památník mladému letci, který zahynul) a dále pokračujeme ještě pořád prudkým klesáním až na louky Žimerová. Tady je zřízen zánovní dřevěný přístřešek, ve kterém je možné pod střechou na půdě také přespat.
Ze Žimerové je pak další dlouhé klesání lesem, a to už mě moc nebaví. Ale jinak to nejde. Pod lesem přicházíme do míst, kde se nějak ztratilo turistické značení. Křižují se tu lesní cesty rozježděné po svozu dřeva s naší cestou a chvíli váháme, která je která. Naštěstí tu teče potok, také víme, kterým máme jít směrem, a tak nakonec podle mapy volíme tu správnou.
Přicházíme k asfaltové cestě do Jastrabiej doliny a odtud už jen pochod po asfaltce do Lúček. Trasa z vrcholu Veľkého Choče do Lúček byla 8 km dlouhá, klesání 1 040 m a čas chůze přibližně 2,5 hodiny.
Až zase někdy příště uvidím z některé jiné slovenské vyhlídky tu horu s bradavicí, už budu konečně vědět, jak to vypadá na jejím vrcholu :-) Kvůli famóznímu výhledu výstup na Veľký Choč opravdu doporučuji, nenechte si jej ujít. Počkejte si ale na dobré počasí.
Mapa Veľký Choč na mapy.cz: Veľký Choč (mapy.cz/turisticka)
Mapa Veľký Choč na hiking.sk: Veľký Choč (mapy.hiking.sk)
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda