Socha sv. Františka Xaverského u Svobodných Dvorů

Tato 180 cm vysoká plastika na hranolovitém pískovcovém podstavci o výšce 230 cm a základu z téhož materiálu o rozměrech 100 x 60 cm se nachází při vedlejší silnici ze Svobodných Dvorů do Stěžer a nese nápis „Na počest sw. Františka Xaweria, Induo apoštola, tuto sochu postawiti dal Josef Smetana s synem swým Josefem L.P. 1861.“, z něhož můžeme vytušit, že zde byla vztyčena právě v roce 1861. Stejnou informaci nám přináší Otakar Srdínko ve své publikaci "Svobodné Dvory. Historickonárodopisný obrázek" z roku 1897: "Socha sv. Františka, postavená p. Jos. Smetanou a synem roku 1861." Podrobnější informaci o jejím zrodu přináší také kniha "Královéhradecko. I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého" od Ludvíka Domečky a Františka Ladislava Sála z roku 1928: "Socha sv. Františka Xav., Indův apoštola, postavena byla Josefem Smetanou a synem jeho rovněž Josefem r. 1861 na rozcestí okr. silnic z K. do Sv. Dvorů a z K. do Stěžer a staré cesty Stěžerské. Po převratu byly jí hlava a kříž uraženy. Před tím tu stávala socha jiná, neboť již dle josefinského katastru polím v místech těch říkalo se u sv. Františka." Dalším důkazem může být indikační skica stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Quido Johanna Zelterina a geometra 4. třídy Antona Calvase (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA115018400), v níž ještě na tomto místě nic nestálo.

Zajímavé však je, že výše zmíněné označení „U sv. Xaveria“ bylo použito již v josefinském katastru, z čehož můžeme dovodit to, že zde předtím byla jiná socha, nejspíše dřevěná, jak tomu bylo po celém okolí, jejíž počátky mohou být až v 17. století, kdy byl tento světec na Královéhradecku velmi populární (díky opětovnému příchodu jezuitského řádu), např. byl v roce 1668 patronem výuky poezie na královéhradeckých latinských školách. K tomu musíme ještě poznamenat, že cesta od sochy sv. Františka k soše sv. Jana Nepomuckého z roku 1840, postavené nákladem Václava a Doroty Uhlířových u bývalé Kučerovy cihelny, bývala podle lidové tradice používána smutečními průvody při pohřbech. To potvrzuje částečně též svobodnodvorský kronikář Josef Michalička, který píše: „V době pohřbu byla socha sv. Františka místem, kam došel pohřební průvod a zde bylo poslední rozloučení pak odjelo auto se zemřelým do Pardubic.“ Mnozí se však k soše světce modlili proti bouřce: "Xaverie svatý, milostí k nám jatý, rozdrť štítem blesků moc, přispěj nám tak na pomoc." A při této příležitosti kolikrát nešlo jen o potlačení nebo rozehnání různých živelních pohrom. V té době se však socha nacházela ještě o pár metrů dál na západ od současné polohy, kde byla vklíněna do trojúhelníkovitého pozemečku, který v rámci staletí vystřídal katastry obou sousedících obcí - Kuklen a Svobodných Dvorů.

Někdy ve 20. letech 20. století byla u sochy tohoto prvního jezuitského misionáře, který byl blahořečen 26. října 1619 a svatořečen 12. března 1622 (7. dubna 1506 Castillo de Javier - noc ze 2. na 3. prosince 1552 ostrov Šang-čchuan; jeho památka bývá slavena vždy 3. prosince), uražena hlava a ruce, což byl výsledek tehdejších tažení proti římskokatolické církvi a v 50. letech téhož století shozena z podstavce, a to někdy po roce 1953, kdy bylo založeno zdejší JZD. Letecký měřicí snímek z následujícího roku nebyl zhotoven tak kvalitně, abychom viděli, zda zde socha ještě stála. Jen vytušit můžeme na něm vůbec její umístění. Nedá se vyloučit, že šlo o pouhou nehodu při polních pracích, k čemuž docházelo mnohdy i jinde. V tomto stavu měla ležet více než 20 let, aniž by se někdo o její stav zajímal. V rozporu s tím je však letecký měřicí snímek z roku 1962, kde je vidět ze vzniklého stínu, že socha byla umístěna na soklu (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1962.HKRA80.09784&bz=-644676.02,-1041456.28). A totéž je vidět i na leteckém měřicím snímku z roku 1969 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1969.HKRA70.04691&bz=-644676.02,-1041456.28), takže nevíme, kde je pravda. Zda došlo k omylu ohledně letopočtu shození sochy z podstavce nebo hra stínů vytvořila zdání obrysu sochy, i když šlo o pouhý podstavec.

Teprve v letech 1977-1978 byla socha neznámými lidmi opět osazena na podstavec. Díky její hmotnosti nemohlo jít o individuální akci, ale jejího osazení se muselo zúčastnit více osob. Podle domněnky některých místních obyvatel sochu usadila pravděpodobně některá sovětská vojenská jednotka, neboť při nočních přesunech mívaly v těchto místech zastávku a na podstavci sochy bylo také azbukou vyryto několik nápisů, jež byly výše zmíněným kronikářem zaznamenány takto: „Na podstavci sochy je vyryto azbukou: nalevo: Charkov – Kesili – Brjansk – Tvar 1974 – Leningrad – Baku – Taškent 1974 chrisabe – Romaněnko – Kijev, vzadu: Kostroma 78 – Buchara – H. Novaj – Kirovohrad – Alexandr Charkov – Baku.“ Patrně při vytahování sochy na podstavec došlo k odlomení 6 částí plastiky, pokud k němu nedošlo již při pádu sochy. Jeden větší kus (pravé rameno) byl nalezen v nedaleké mělké studni, ostatní byly rozházeny v okolí. Netrvalo dlouho a socha se dočkala i těchto odlomených částí. 26. srpna 1978 byly 2 členy Klubu přátel přírody a historických památek při DK ROH ZVÚ Hradec Králové osazeny všechny ulomené části přesně na svá místa a upevněny umělou pryskyřicí.

Poté uplynula nějaká doba, kdy se na sochu opět zapomnělo, aby byla její obnova završena 31. srpna 1995 a o jejím zahájení hovoří dopis předsedovi KMS Svobodné Dvory Ing. Janu Klubíčkovi o stavu památných soch na katastru obce, v němž se hovoří o tom, že oprava sochy sv. Františka byla již zahájena a její inspekcí byl pověřen Václav Pražák, vedoucí oddělení odboru ochrany památek na královéhradeckém okresním úřadu. Původní torzo sochy bylo odvezeno a uloženo v lapidáriu Muzea východních Čech v Hradci Králové. Veškeré práce provedli kamenosochaři Mgr. Miloslav Kapras a Hynek Bláha z Hradce Králové. Nová socha byla spojena s původním podstavcem, u kterého došlo pouze k drobné opravě a jemnému očištění, trnem z nerezové oceli. A v tomto stavu ji můžeme vidět dodnes, protože tato socha měla štěstí, že si ji nevybral za oběť nějaký vandal a doufejme, že tomu bude i nadále, neboť uvedený objekt je nejen okrasou těchto míst, ale též "živou" vzpomínkou na odkaz našich předků.