Stará Červená Voda – sloup Nejsvětější Trojice

Jesenicko svou historii spojuje s tvorbou řady kameníků a sochařů, kteří v tomto kraji působili i díky nalezištím kvalitní suroviny, která se tu nalézá. Ta je zastoupena zejména žulovou horninou, kterou dodnes těží řada lomů v okolí dnešní Žulové (dříve Frýdberek). Mimo této vyvřelé hlubinné horniny jsou na Jesenicku i naleziště mramoru (neboli krystalického vápence), který rovněž slouží kameníkům k jejich tvorbě.

V oblasti kolem Jeseníku, neboli Frývaldova vyrostla řada zaznamenání hodných tvůrců, na jejichž díla dodnes můžeme v těchto končinách narazit.

K poměrně významným tvůrcům patřil i Bernard Kutzer (1794–1864) z Ober Grundu, čili jak se dnes říká z Horního Údolí u Zlatých Hor. Údajně ve svých 12 letech šel do služby k sochaři K. Kellerovi do Skorošic. Mistr rozpoznal v učedníkovi jeho talent, nicméně chatrné zdraví neumožnilo Kutzerovi speciálního školního studia a byl tedy v oboru víceméně samouk.

Většinu děl pak tvořil ze dřeva s polychromií, v tom zřejmě nejvíc vyniká výzdoba kostela sv. Michala ve Vrbně pod Pradědem.

Kvůli nepevnému zdraví pracoval s kamenem spíš výjimečně. Z tohoto ohledu i sloup Nejsvětější Trojice u kostela ve Staré Červené Vodě je v jeho díle ojedinělý. Na pohled Kutzer sice vytvořil tradičně pojaté. Při bližším zkoumání ovšem je jasné, že sloup je poněkud vyšší než obdobné kousky z barokní doby, čili o nějakých 100 a více let starších. Sloup je vysoký asi 8 m. Vcelku tradiční je zakončení sloupu s Bohem Otcem, ukřižovaný Syn Kristus a pod nimi holubice jakožto Duch Svatý.

Již méně obvyklý je sv. Jan Nepomucký na dříku sloupu. Zajímavé je i užití materiálu, sloup je zhotoven ze žuly, sochy jsou mramorové. Pokud údaje nelžou celkové dílo přišlo v roce 1850 na 800 zlatých.