Loading...
Jedno z mnoha nevšedních míst ve městě Ostrava. Přesněji v jeho části Ostrava – Jih a nejpřesněji v jižní části Bělského lesa, severně od kopce Majerovec s nadmořskou výškou 271 m.n.m. Také je oblast podle něj jmenuje - „Pod Majerovcem“. Dlouhý čas byl Bělský les nezajímavou oblasti, mnoho lidí se mu často raději vyhýbalo.
To se naštěstí v posledních letech výrazně změnilo a udělalo se mnoho práce na jeho zvelebení. I já jsem hodně dlouho toto místo „ignoroval“. Minimálně zde chyběl vůbec nějaký zájem se zde podívat. Jednoho dne mě asi nějak nenapadala inspirace kam… A tak jsem se rozhodl, že si udělám malou procházku. Netušil jsem, že se ta procházka „zvrtne“ na několik hodin.
Kdysi z dávna jsem tušil, že se zde nacházel jakýsi minigolf a kasárny ve kterých později přebývala sovětská armáda. Nic co by mě mělo nějak zaujmout. Projdu několik důvěrně známých ulic a dostávám se do ulice „U lesa“. Připojuji na ulici „Podhájí“ ve směru k hospodě „Dakota“. (Kde jsou ty časy, kdy jsme se zde setkávali jako jednoho, ve své době velmi populárního radioamatérského pásma – to především skupiny lidí kolem kanálu číslo 13, pásma C, „občanského pásma“ CB (zkrátka vysílání na kmitočtu 27,115 MHz, provozem FM), ale nejenom jich.)
Na přechodu se semaforem přejdeme frekventovanou silnici „Plzeňská“ vedoucí od radnice Ostrava – Jih do dalších obcí za Ostravou. Těmi jsou například Nová a Stará Bělá, Krmelín, Brušperk, Stará Ves nad Ondřejnicí a další. Dostáváme se přibližně do poloviny Bělského lesa. Pokud bychom se vydali doprava dostali bychom se velmi dobře upraveného parku, který mě napoprvé skutečně velice překvapil. Dostali bychom se i k poslednímu objektu zbylému objektu bývalých kasáren. I ten se výrazně změnil a využívá ho podnik „Ostravské městské lesy a zeleň s.r.o.“.
Kdysi dávno se Bělský les nazýval i „Studna“. Pojmenování není daleko od dnešní vodohospodářského významu. Od roku 1272 je lénem Stará Bělá. Od roku 1653 se „pozemek“ - léno stává majetkem olomoucké kapituly. A právě roku 1931 tuto pramennou oblast získává „Moravská Ostrava“ z důvodu posílení městského vodovodu.
Bělský les je zajímavý i z hlediska přírodovědného a přirozeně estetického. Nachází se zde několik pramenů jak v části jižní, tak i té severní. V prvně jmenované je i právě popisovaný „Svatý pramen“ a v posledních letech vybudovanou krásou křížovou cestou. Právě tato oblast se nazývá „Starobělské Lurdy“. V severní části nedaleko tramvajové smyčky a „Starobělské koliby“ se nachází v hlubokém korytu pramen, který vypadá skutečně velmi kouzelně. Pro lepší přístup jsou zde vytvořeny i dřevěné schůdky. O Bělském lese by se dneska dalo psát spousta, ale článek se má věnovat poutnímu místu „Starobělské Lurdy“ a tak se vrátím na úplně opačný konec lesa.
Ke „Svatému pramenu“ vede spousta cest (jsou zde cesty běžecké i vozíčkářské, dokonce i jakási překážková dráha) . Můžeme si projít celý Bělský les od smyčky (konečné) tramvaje číslo 11 a zde po žluté turistické trase vydat až k samotnému pramenu. Během pár kroků míjíme po pravé straně umístěnou hustilku, pro nešťastné cyklisty, kteří „píchli“. Po pár desítkách metrů na opačné straně historické vodohospodářské budovy, které nejlépe vypadají asi ve světle zapadajícího slunce. Projdeme asi sto možná dvě stě metrů a procházíme nedaleko koliby. Dostáváme se i na místo startu slavného podzimního běhu „Starobělské Lurdy“. Má délku zhruba tři kilometry a krásné je motto „I pomalý běh je lepší než žádný“. V místě kde trasa závodu vytváří jakýsi pomyslný „uzel osmičky“ začíná i „naučná stezka stromů“, kde jsou sice vcelku běžné stromy popsány, ale i tak díky za takové zpestření procházky.
Zde začíná asfaltová cesta klesat, až se bude prudčeji stáčet doprava. Pokud bychom pokračovali, dostali bychom se na jinou smyčku tramvají a to smyčku „Výškovice“, ale my chceme ke „Svatému pramenu“. Právě v této zatáčce se připojíme prudším stoupáním po již méně výrazné lesní cestě na začátek křížové cesty. Na pravé straně pod sebou vidíme v období po větších deštích jezírko (toto bohužel není v mapy.cz/turisticka vůbec uvedeno). Pokud je větší sucho tak je ze spíš jen plocha bláta. Pro někoho (pro mě určitě) jsou tato místa velice zajímavá a pokud se poštěstí lze pořídit zajímavé snímky meandrujících potůčků zasazených do relativně svažitých (na místa v Ostravě určitě) „minikaňonků“. Zastavení křížové cesty jsou velmi poctivě provedeny. Na mohutných dřevěných kulatinách jsou usazeny litinové obrázky se 14 zastaveními.
I … Pilátův soud,
II … Ježíšův kříž,
III … Ježíš padá pod křížem,
IV … Ježíš potkává svou matku,
V … Šimon pomáhá nést kříž,
VI … Ježíš potkává Veroniku,
VII … Ježíš padá podruhé,
VIII… Ježíš potká ženy,
IX … Ježíš padá potřetí,
X … Přibíjení na kříž,
XI … Ježíšovo ukřižování,
XII … Ježíšova smrt,
XIII … V náručí matky,
XIV … Ježíš uložen do hrobu.
Na opačném konci Bělského lesa se má v budoucnu vytvořit „priessnitzův chodníček“ s ledovou vodou z místních dvou pramenů pod „Starobělskou kolibou. V poslední době se se „Svatý pramen“ pod lurdskou jeskyní, ke které nás právě dovedla výše popsaná křížová cesta. Zvláštní atmosféru má toto místo v noci, kdy už je tma a vše je osvětlováno jen svíčkami. Doufám, že nikoho v rámci úprav nenapadne zde udělat v „rámci bezpečnosti“ osvětlení, jak už se stalo na více místech a silně působící tajemný duch místa se najednou v mžiku ztratil. Myslím, že ne vždy je to k dobru. Zde si myslím, že zvláštní pocit, kdy je zde člověk sám se svými nejrůznějšími myšlenkami a něčím „mezi nebem a zemí“ by se okamžitě rozplynul. Místo, kde alespoň na chvíli může utéct od reality.