Staroměstská radnice
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Staroměstská radnice v Praze je tvořena komplexem několika budov, z nichž hlavní dominantou je radniční věž se světoznámým Orlojem. Založena byla roku 1338 na základě privilegia, které staroměstským měšťanům udělil král Jan Lucemburský. Jednalo se o první radnici v Čechách.
První radní budovou byl snad nárožní Wolflinův dům (s věží), zakoupený v roce 1338 a přestavěný nejpozději do roku 1350, nebo snad sousední dům (vlevo od Wolflinova), který byl městskou radou zakoupen jako rezidence písaře snad již v roce 1296. Na půdorysu a zdech původní věže Wolflinova domu byla do roku 1381 vybudována věž nová. Roku 1381 došlo k vysvěcení arkýřové kaple, snad dílo parléřovské huti. Z doby Václava IV. pocházelo také později zbořené gotické východní křídlo, taktéž připisované parléřovské huti. V roce 1410 přibyl orloj.
V roce 1458 byl na radnici zvolen českým králem Jiří z Poděbrad a ve stejném roce jí byl odkázán dům kožišníka Mikše, budova románského a raněgotického původu. Dnes má dů neorenesanšní dvouštítové průčelí.
Komplex budov pak prošel řadou úprav, pro současný vzhled nejzásadnější byly ty pozdněgotické a v roce 1518 po spojení Starého a Nového Města, renesanční.
Klasicistní přestavba z let 1784 až 1787 (po spojení pražských měst) zasáhla zejména dnes již neexistující východní křídlo a na stávající podobu tak neměla zásadní vliv. V roce 1835 došlo k zakoupení domu U Kohouta, který uzavírá komplex radničních budov na západní straně. O tři roky později došlo ke zbourání velké části původně gotického východního křídla, které uvolnilo prostor neogotické novostavbě dle projektu Petra Nobileho. Ta byla nakonec realizována dle značně pozměněných plánů Paula Sprengera v letech 1844 až 1848. Původně plánované jižní křídlo nebylo z důvodu značného odporu veřejnosti realizováno.