Stoličná hora - Kvádrberk - nad Děčínem
Turistické cíle • Příroda • Hora
Po delší době, asi tak třech letech, kdy jsem se chtěla vypravit na Kvádrberk a ve zprávách jsem četla, že tam našel pejskař v lesoparku oběšence, jsem se téhle možnosti se tam vypravit sama vzdala. Až teď, kdy šéfka naší skupiny „bab“, co chodíme na výšlapy, mně splnila toto přání a vypravily jsme se tam všichni společně. Ve čtvrtek, kdy jsme tam měly jet, řádily hromy a blesky a padaly trakaře, tak jsme náš výlet odložily na neděli a dobře jsme udělaly.
Sešly jsme se všichni – celkem pět ženských na nádraží a jely do Děčína vlakem. Tam jsme nastoupily do autobusu, který nás zavezl na konečnou, a to bylo k nemocnici, která se nachází u Naučné stezky na Kvádrberk.
Měly jsme před sebou klikatící se Naučnou stezku stále do vrchu, jak taky jinak, když je z Kvádrberku úžasný pohled na celý Děčín. Je ještě jiná možnost podívat se na město Děčín a to z Pastýřské stěny, ale z Kvádrberku podle mne je to daleko hezčí. I když zase z Pastýřské stěny máte před sebou děčínský zámek jako na dlani. Nevím, co dříve propagovat, ale obojí vyhlídky jsou nádherné, každá svým způsobem jinak…
Stoličná hora, neboli Kvádrberk, jak ji děčíňané spíš nazývají, se nachází v severní části města. V r. 1879 zde byla vybudována vyhlídka, jež nese název „Císařská“, na počest stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a jeho choti Alžběty, jež byla více známa pod názvem Sissi. Spolu s vyhlídkou tu byla vybudována promenáda s lavičkami a později ji doplnil hostinec. Jenže od té doby uběhlo mnoho a mnoho let a samozřejmě tak jako předchozí historické stavby, tak i toto místo utrpělo ztráty, mnoho staveb zaniklo, nebo se z nich staly ruiny.
Ale ať je to jak chce, i když obelisk, který byl vztyčen ve výročí svatby císařského páru, tu stojí dodnes, ale značně omšelý a i další navazující promenáda s lavičkami již vzala za své, výhled na město Děčín za své nevzal a můžete odtud, pokud je krásné počasí zhlédnout celý Děčín. Je to něco úžasného tady stát a pozorovat nádherné panorama, které vám toto místo nabízí. A my měly ještě velké štěstí, protože slunce svítilo jak zběsilé, což byla lahoda po propršených dnech.
Po pokochání se výhledu na celý Děčín jsme se otočily směrem k Ludvíkovicím a šly lesoparkem, který nám nabízel další úžasné vyhlídky, i když přes rozrostlé stromy. Sem tam jsme ale zaznamenaly průlezem vyhlídku na labský kaňon a vrchy, které lemovaly skalní masivy. V dálce pod oblohou se rýsovala rozhledna Sněžníku, kterou jsme viděli jako malou čárečku. Měla tu být Sněžnická vyhlídka, ta už ale neexistuje, jen místo, kde stála a i to je zarostlé stromovím, takže výhledy nic moc, za to ale vyhlídka Labská stráž vám poskytne výhledy, které vás vezmou za srdce. Nemůžete se od nich odtrhnout…Pavilon vyhlídky Labské stráže vznikl v době 1888 – 1890. Od něj pokračuje červeně značená turistická cesta, která míří přes Růžový hřeben a Vyhlídku Belvedér. Tam jsme ale nešly, to by na nás bylo moc kilometrů a trasu bychom nezvládly. My jsme mířily k Ludvíkovicím.
I tak jsme viděly nádhernou přírodu, protkanou skalními masivy, borovicemi a současně s informačními panely, které vás obeznamují s okolní flórou a faunou. Nachází se zde 20 druhů stromů, jdete tou zelení, ptáci vám pějí nad hlavou, slunce vrhá stíny, zkrátka Romantika tu měla ten den své privilegium. Kdybychom nechytly krásné počasí, bylo by to o něčem jiném…
A tak jsme pomalu prošly naší trasou, kterou jsme si naplánovaly, a sešly z červeného značení přes můstek úzkou stezkou do vrchu a ocitly jsme se u silnice v Ludvíkovicích. A viděly hospodu a po tom výšlapu byla chuť na pivko. Bohužel, i když měly venku vystrčenou tabuli s jídelníčkem, restaurace byla zavřená a otevírala až v 17 hodin. Zkrátka to byl už venkov a tam lidi přes den do hospody nechodili, až navečer…
Tak jsme si sedly před ní do Zahrádky, abychom vyčkaly doby našeho autobusu, kterým jsme jely zase nazpátek do Děčína. Přijely jsme na „chlup“, neboť jen jsme vešly na peron, vlak do Teplic nám přijížděl na první kolej. Spokojeně jsme do něj nasedly a dojely domů. A jen jsme zašly do bytu, tedy aspoň já, spustil se takový liják, že kdybych byla venku, byla bych promočená až na kůži. Ty ostatní bydlely o trochu dál, tak je déšť trochu zmáčel.
Celkové hodnocení – výlet se vydařil už proto, že bylo super počasí v době našeho výšlapu a já si konečně splnila sen - podívat se na Kvádrberk…